Pamětní deska pro Věrku Kohnovou - plzeňskou Annu Frank

Vážení a milí,

ve čtvrtek 3. března v 17.00 hodin odhalíme v Koperníkově 43 v Plzni pamětní desku pro Věrku Kohnovou, na kterou jste také přispěli.

Ještě jednou Vám za Vaši podporu děkujeme a budeme rádi, pokud se na odhalení potkáme.

Jana Poncarová 

Přijďte zavzpomínat na Věru Kohnovou a seznámit se s jejím příběhem a deníkem, ve kterém zachytila svědectví doby, na kterou bychom neměli nikdy zapomenout. 

Vzpomínkový večer proběhne 8. 10. 2021 od 19,00 hodin v Ateliéru Plzeň (nám. T. G. Masaryka 8). Je to pátek a zrovna má svátek Věra. 

Program:

• hudební vystoupení (kytarista Petr Švantner)
• přednáška - Kdo byla Věra Kohnová (historik Jiří Sankot)
• čtení z deníku a beseda (spisovatelka Jana Poncarová)

Vstupné dobrovolné (bude použito na realizaci desky)

Podívejte se na reportáž o Věře Kohnové a jejím deníku. 

V pouhých 12 letech nacisté zavraždili plzeňskou židovskou dívku Věru Khonovou. Deník, který si psala, je unikátním svědectvím z doby protektorátu. Vypráví nejen o bezstarostném dětství, ale i o tom, jak na ni později dolehly blížící se transporty. Odkaz Věry Khonové by už brzy mohla připomínat i pamětní deska na domě v plzeňské Koperníkově ulici, kde rodina Khonových žila.

Poslechněte si celou reportáž na Českém rohlase. 

O pamětní desku židovské dívky Věry Kohnové usiluje v Plzni místní Spolek W21, který sdružuje autory a podporuje literární život. Dvanáctiletá Věra Kohnová odjela spolu s dalšími plzeňskými Židy v lednu 1942 v jednom z transportů do koncentračního tábora v Terezíně a později do koncentračního tábora Izbica, kde zřejmě s celou rodinou zemřela. Deníček, který si šest měsíců před odjezdem psala, bývá přirovnáván k deníku Anny Frankové. Pamětní desku chce spolek umístit na domě Kohnů v Koperníkově ulici v lednu, kdy uplyne 80 let od plzeňských židovských transportů. ČTK to řekla předsedkyně spolku Jana Poncarová.

"Věrka Kohnová si svůj deník psala od srpna 1941 do ledna 1942. Dětskýma očima v něm zachytila poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně před transportem," řekla Poncarová. Autentické svědectví doby vyšlo knižně v roce 2006. Deník končí zápisem z 15. ledna 1942: "U nás je pořád smutno. Musíme všichni balit.... Nezažila jsem sice ten půl rok mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala,“ napsala tehdy dívka.

Potom se rodina Kohnových musela přesunout do plzeňské sokolovny, kde byli internováni účastníci transportu. Přímo z Plzně odjelo v lednu 1942 ve třech transportech označených R, S, a T celkem 2613 židovských mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo 209 z nich. "Věrka odjela transportem S, ve kterém byly i některé její kamarádky nebo její učitel Ehrlich, jenž dával dětem tajně hodiny, když už nemohly chodit do školy," uvedl Jiří Sankot, který po osudech dívky pátral.

Před odchodem do transportu si Věra deník schovala u rodiny Kalivodových z Dobříva na Rokycansku, s nimiž se Kohnovi přátelili. U nich přečkal válku i komunistický režim, a to v knihovně, mezi ostatními knížkami. "Deník později objevila moje teta, která ho předala knězi Miroslavu Matoušovi a ten se zasloužil o jeho knižní vydání. Díky své autenticitě a svědectví doby bývá přirovnáván k Deníku Anny Frankové. V České republice jde o ojedinělou věc. I proto si myslíme, že si Věrka, která zahynula v koncentračním táboře Izbica a nemá hrob, zaslouží pamětní desku," dodala Poncarová. Se získáním prostředků na výrobu pamětní desky má pomoci kampaň na platformě HitHit. Návrh desky tvoří umělec Jan Wolfchen Vlček a zrealizuje ji Umělecko-modelářský ateliér Matějka Plzeň.

Členy rodiny Kohnových včetně Věry připomínají od roku 2019 v dlažbě před jejich bývalým domem v Koperníkově ulici takzvané Stolpersteine, kameny zmizelých.

Zdroj: https://www.christnet.eu/zpravy/30726/spolek_v_plzni_usiluje_o_pametni_desku_pro_zidovskou_divku_veru_kohnovou.url

V neděli 18. ledna 1942 začaly transporty plzeňských Židů. Přípravy popsala ve svém deníku dvanáctiletá Věra Kohnová. Se svou rodinou nastoupila do vlaku 22. ledna 1942, všichni zahynuli.

Z plzeňského nádraží odjelo mezi 18. a 26. lednem 2 604 obyvatel židovského původu ve třech transportech označených písmeny R, S a T. Téměř polovina z nich pokračovala po příjezdu do Terezína transporty do ghett na polském území, což byl přípak i rodiny Věry Kohnové. Konce války se dožilo jen 209 plzeňských Židů. 

Výzvu k nástupu do transportu obdržela většina plzeňských Židů za začátku ledna 1942. Po registraci se měli dostavit na shromaždiště, které se nacházelo v Sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Zde odevzdali klíče od svých domovů, do občanských průkazů dostali razítko: „ghettoisiert“ a několik nocí čekali na odjezd vlakem do Bohušovic, odkud pokračovali asi dva kilometry pěšky do Terezína.  

VĚRČIN DENÍČEK

Přípravy na transport popsala ve svém deníku dvanáctiletá Věra Kohnová. Devadesát stránek popsaných úhledným dívčím písmem ukazuje, jak protižidovská opatření doléhala na ni i její rodinu – tatínka Ottokara, maminku Melanii a o pět let starší sestru Hanu.

Začala ho psát v srpnu 1941 v dob zkoušek, které skládala na konci školního roku 1940/41, protože po vyloučení židovských dětí z českých škol v září 1940 učily soukromě.

Její deník podává unikátní svědectví o tom, jak se židovské děti staly nástrojem při organizaci opatření proti nim samotným. V září 1941 pomáhaly při distribuci židovských žlutých „odznaků", jak nazvala Davidovu hvězdu s nápisem JUDE, a při registraci pro transporty.

Po Plzni roznášely registrační lístky, po okolních vesnicích je rozvážely na kolech nebo pomáhaly s s hlídáním dětí na rabinátě ve Smetanových sadech, kde trávily hodně času, protože nemohly chodit do školy. V lednu 1942 se vytratila z deníku Věrčina bezstarostnost dospívající dívky:

S BOHEM, MŮJ DENÍČKU!

Před transportem se rodině podařilo rozloučit se s kamarádkou Věrčiny maminky Marií Kalivodovou v Dobřívě, odkud Melanie Kohnová pocházela. U ní ukryli deníček, který dívka téměř symbolicky dopsala do konce 15. ledna 1942:

15. ledna Neděle už se, bohužel, blíží. U nás je pořád smutno. Musíme všichni balit. Včera jsem si nechala ostříhat vlasy. Měla jsem velmi dlouhé vlasy až do polovic zad, svázané vzadu dvěma stužkama. Teď je mám krátké. Také jsem se včera nechala fotografovat. Fotografie už prej budou zejtra. Pro Pána Boha, já už jsem na konci deníku. No, už bez toho nemůžu dnes moc psát. Už jsem tu jenom zítra a pozítří a pak – kdo ví, co bude pak. Jak se mi bude po tobě, deníčku stejskat! To jsem si věru nemyslela, když jsem v srpnu po zkouškách začla psát své zážitky, že takhle smutně skončím. Nezažila jsem sice ten půl roku mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala. S Bohem, můj deníčku! S Bohem!

Věřina rodina nastoupila do transportu označeného písmenem S dne 22. ledna 1942.

Poslední zmínka o tom, že  Věra, její starší sestra Hana, tatínek Otakar a maminka Melanie jsou naživu, pochází z 11. března 1942, kdy měla z Terezína pokračovat do tranzitiního ghetta v Izbici v okupovaném Polsku. 

Marie Kalivodová deník dlouhá léta opatrovala a nakonec ho svěřila evangelickému faráři Miroslavu Matoušovi. Ten ho nechal v roce 2006 publikovat pod názvem „Věra Kohnová – Deník“. V předmluvě napsal:

„Nelze si nepřipomenout proslulý ‘Deník Anny Frankové’ a porovnat jej s ‘Deníčkem’ Věry Kohnové. Obě dívky se narodily ve stejném roce 1929, Věra 12. března, Anna 12. června. Věra začala psát svůj deník 23. srpna 1941 a skončila 15. ledna 1942. Anna datovala první zápis 12. června 1942 o svých třináctých narozeninách. Poslední zápis je datován 1. srpna 1944.“

Přestože se deník svým významem může přirovnávat k mnohem slavnějšímu Deníku Anny Frankové z Nizozemska, příběh Věry Kohnové nezískal širší publicitu. 

Zdroj: https://www.pametnaroda.cz/

Kohnovi žili do příchodu německých vojsk jako ostatní plzeňské rodiny. Patřili k sekularizovaným židům. Kromě deníku se dochovalo jen několik fotografií. Prohlédněte si je. 

Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni, v rodině Otakara Kohna (1889–1942), úředníka plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller. Otakar Kohn pocházel z obchodnické rodiny žijící v Týně nad Vltavou. Do Plzně přišel v roce 1908 a roku 1913 se za ním přistěhoval i jeho mladší bratr Rudolf (1894–1942).

Maminka Věry Kohnové se jmenovala Melanie. Melanie Langerová (1892–1942) se narodila v Dobřívě u Rokycan, kde měl její otec David Langer, původně učitel, obchod, trafiku a výčep. V roce 1912 se Melanie s rodiči přestěhovala do Plzně a koncem března 1923 se zde provdala za Otakara Kohna.

Manželé Kohnovi měli dvě dcery. Prvorozená Hanka se narodila v lednu 1924. Věrka byla tedy o pět let mladší než její sestra a několik dní před příchodem německých vojsk do Plzně oslavila své desáté narozeniny.

Před deportací do Terezína se rodina Kohnových úzce přátelila s manžely Marií a Jaromírem Kalivodovými z Dobříva u Rokycan. Marie Kalivodová a její manžel Jaromír Kalivoda byli nadšenými vlastenci, sokoly, sportovci a členy Jednoty bratrské. Přestože není jasné, od kdy udržovaly Melanie Kohnová a Marie Kalivodová přátelství, pomoc arijské rodiny Kalivodových byla pro židovskou rodinu Kohnových za nacistické okupace velmi důležitá. Právě u Kalivodových Věřin deník přečkal válku. 

Fotogalerie 

Na fotce Marie Kalivodová (vpravo), která se přátelila s Kohnovými 

Pravděpodobně jediná Věrčina fotografie 

Věrčina sestra Hana 

Kohnovi s přáteli 

Kohnovi v Dobřívě 

S přáteli 

TZ – Příští rok v lednu to bude 80 let, co z Plzně odjely první transporty do koncentračních táborů. V jednom z nich seděla i dvanáctiletá dívka Věra Kohnová se svou rodinou. Zanechala za sebou deník, autentické svědectví doby, který vyšel v roce 2006 knižně a bývá přirovnávána k celosvětově známému deníku Anny Frankové. Spolek W21 nyní inicioval vznik pamětní desky pro Věru Kohnovou, která bude umístěna na jejím domě v Koperníkově ulici v Plzni. Desku navrhne umělec Jan Wolfchen Vlček a zrealizuje ji Umělecko-modelářský ateliér Matějka Plzeň.

Věrka Kohnová si svůj deník psala od srpna 1941 do ledna 1942. Dětskýma očima v něm zachytila poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně před transportem. Deník končí zápisem z 15. ledna 1942. „U nás je pořád smutno. Musíme všichni balit.... Nezažila jsem sice ten půl rok mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala.“

„Potom se za Kohnovými zavřely dveře plzeňské Sokolovny, kde byli internováni i s tisícovkou dalších účastníků transportu až do odjezdu z Plzně. Věrka odjela transportem R, ve kterém byly i některé její kamarádky nebo její učitel Ehrlich, jenž dával dětem tajně hodiny, když už nemohly chodit do školy,“ dodává Jiří Sankot, znalec Věrčina osudu, jemuž se podařilo dopátrat řadu detailů o jejím osudu.

Před odchodem do transportu si Věra svůj deník schovala u rodiny Kalivodových z Dobříva, s nimiž se Kohnovi přátelili. „U nich přečkal válku i komunistický režim, a to v knihovně, mezi ostatními knížkami. Deník později objevila moje teta, která ho předala knězi Miroslavu Matoušovi a ten se zasloužil o jeho knižní vydání. Díky své autenticitě a svědectví doby bývá přirovnáván k Deníku Anny Frankové. V České republice jde o ojedinělou věc. I proto si myslíme, že si Věrka, která zahynula v koncentračním táboře Izbica a nemá hrob, zaslouží pamětní desku,“ říká Jana Poncarová, plzeňská spisovatelka a předsedkyně Spolku W21.

Návrh pamětní desky vytvoří umělec a malíř Jan Wolfchen Vlček a zrealizuje ji

Umělecko-modelářský ateliér Matějka Plzeň. „Jak Vlček, tak Matějka mají s tvorbou pamětních desek velké zkušenosti, a proto bude deska důstojným a současně hodnotným uměleckým dílem. Odhalení desky je naplánováno na leden 2022 – na smutné výročí 80 let od prvních transportů,“ říká Jana Poncarová a dodává: „Spustili jsme kampaň na platformě HitHit, aby na realizaci desky mohl přispět každý, komu není Věrčin osud lhostejný. Mezi odměnami pro dárce je například i komentovaná procházka po stopách Věrky s panem Jiřím Sankotem.“

Po odhalení desky bude následovat čtení z Deníku Věry Kohnové a vzpomínkový průvod od domu Kohnových k plzeňské Sokolovně, kde byli shromažďováni lidé k transportu.  Zároveň vznikne i web www.verakohnova.cz, který připomene osudy této plzeňské dívky a bude zde uveden seznam dárců, díky nimž mohla deska vzniknout. 

Pamětní desku iniciuje Spolek W21, který sdružuje autory, pořádá besedy a podporuje literární život v Plzni. Předsedkyní spolku je spisovatelka Jana Poncarová, mimo jiné autorka románu Alžběta a Nina, ve kterém Věrka vystupuje jako jedna z vedlejších postav.

Odkaz na kampaň na HitHit

https://www.hithit.com/cs/project/10338/pametni-deska-pro-verku-kohnovou-plzenskou-annu-frank

Více o Věře Kohnové

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Kohnov%C3%A1

Kontakt pro média

Jana Poncarová

Mobil: 603 163 305

E-mail: jponcarova@seznam.cz