„Tyjo, tak to jsou babička a děda dobrý,“ říkám. Vím, že plno prarodičů se po záchytu diabetu bojí svoje vnoučata hlídat, protože mají strach, že by to nezvládli s pícháním inzulínu, počítáním jednotek a hlídáním glykemií.
„Babička už umřela,“ málem se rozbrečí Simona. Poprvé ji vidím takhle smutnou. Odhrne si vlasy z čela, jako by zaháněla smutný myšlenky a usměje se:
„Byla strašně fajn a moc hodná. Všem dokázala říct, co si myslí.“
„Jako ty?“ smějeme se.
„No to nevím,“ pokračuje Simona: „Jedna sousedka se pořád ptala, jak můžu mít ve dvou letech cukrovku a snažila se babičce dávat dobrý rady. Jakože máme jít za léčitelem, že mě z ní určitě vyléčí. Když jednou prohlásila, že z toho třeba vyrostu, poslala ji babička do háje.“
„Taky jsme byli u léčitele,“ říká Zdeňka. „Dal nám nějaký bylinky a tvrdil, že když z nich budu pít čaj, cukrovka je za půl roku pryč.“
„Naši zase nesnášej, když jim někdo říká, že to je jenom cukrovka a že jsou horší nemoci,“ přidávám se. „Jasný, třeba nemoc motýlích křídel je hrozná nebo ty děti na vozíku, co jsme viděli v bazénu.“
„A mně zase říkají, že když nezhubnu, budu mít brzo taky cukrovku,“ nechce zůstat pozadu Dana.
Podíváme se na ni překvapeně, jako kdyby spadla z měsíce.
„No jestli budeš každej den pít nutridrink za Katku, tak místo, abys zhubla, ztloustneš a budeš ji mít stopro,“ odpoví Simona.
Daně vyhrknou slzy do očí. Je mi jí líto, ale Simona pokračuje nemilosrdně dál: „ Za tu dobu co jsem tady, jsem zhubla dvě kila, kolik jsi zhubla ty? Nic, co?“ Dana zahanbeně mlčí.
„Hele, víš co? Vsadím se, že do odjezdu nezhubneš víc než já a já chci zhubnout alespoň ještě jednou tolik. To nedáš, co?“
Dana pokrčí smutně rameny.
„Můžeme se vsadit o tuhle kabelku.“
Daně se rozsvítí oči: „Cože?“
„No kdybys ji náhodou chtěla, musela bys do odjezdu zhubnout aspoň pět kilo,“ vysvětluje Simona.
Podíváme se na sebe. Daně se Simonina džínová kabelka moc líbí a Simona, protože má další dvě, ji Daně půjčila, když jsme šli minulou neděli do divadla.
„Fakt?“ nevěří svým uším Dana.
„Ty to stejně nedáš,“ pokračuje Simona.
„A když jo? Když zhubnu pět kilo?“
„Tak ti tu kabelku dám.“