Rozhodl jsem se sepsat návodnou knihu pro všechny, kteří se obávají změnit od základů svůj dosavadní život. Došel jsem k tomu, že žít na venkově je nejlepší vakcína. Budu vám vděčný, pomůžete-li mi vydáním knihy potěšit posmutnělé, či povzbudit váhavé.
Autor: Jiří Světlík
Několik posledních let mi v žití cosi scházelo. Pocity plachetnice v bezvětří střídala nálada rozvařeného knedlíku a bylo nad slunce jasné, že zůstal-li bych býval v rozpoložení kynutého macerátu, rozpustil bych se do marna. A jak je známo, jediným spolehlivým lékem na životní roupy je motyka, lopata a dřina a čas objevování, studeného psího čumáku, životní důležitosti koňské koblihy pro vznešenost rajských jablíček a heleho brabenec. O posledních Vánocích dozrálo rozhodnutí. Zanechal jsem pachtění, obecné očekávání vysoké výkonnosti, opustil shon a kravál města a přišel hospodařit do nejkrásnějšího kraje, do ticha, do ráje. Jistě se najde nejeden polemik, ale nejkrásnější kraj je ten, kde jste doma a vítaný. Odstěhoval jsem se do pustevny, bezděkovské chalupy a otevřel čisté prázdné stránky.
Po sedmadvaceti letech šťastného manželství jsem se ocitl sám. Nejsem žádnou výjimkou. Mezi vrstevníky po padesátce mám mnoho podobně stižených. Navíc přicházíme do doby, kdy jaksi nesplňujeme normy a mnohdy ani názorové požadavky manažerstva a to je dobrý impuls pro zásadní změnu. Je zajímavé, jak se my, chlapi, těšíme na chvíle slaměnovdovství, abychom mohli ochutnat krátkodobou svobodu a pár dnů vyvádět alotria. Když se nám ale přihodí náhlá absolutní svoboda, nevíme, co s ní. Kdysi mi jeden pán vyprávěl. že nejtěžší je žít sám se sebou a dal jsem mu za pravdu. Rozhodl jsem se najít cestu sám k sobě a nepřidělávat si starosti novou, mladou partnerku, či jiným nouzovým řešením, kterým na chvilku utemuju obavy ze samoty. Tak jsem si ze samoty udělal cestu a začal přemýšlet o žití tak, jak se na vsi přemýšlelo. A mohu po půl roce říct, že to bylo nejkrásnější rozhodnutí, co jsem za poslední dekádu udělal. Tak jsem zase ožil plány a vizemi a řekněte sami, může být něco krásnějšího, než znovu rozesmát Hospodina.
Navíc mi Covid přinesl další požehnání. Po začátku pandemie jsem svě rodiče spakoval a přivezl do chalupy. Náš vztah byl vždycky náramný, ale každodenní péče o mé dva šedé vlky je úplně něco jiného, než denní telefon a oběd v neděli. Stanete se potřebnou součástí jejich dnů.
Rád bych s vaší pomocí knihu vydal. Jestli Vousatý lenivec dodá odvahu a ukáže novou cestu byť jednomu z čtenářů, splnil cíl. A pobaví-li další, budu ještě šťastnější, než jsem.
Milí přátelé, mohlo by vypadat, že do konce projektu Vousatý lenivec na hithit bych už mohl lenivě spát. Kniha je vytištěná, čeká na knihařinu a pojede k vám, zatím jedenadevadesáti čtenářům. Ale podzimní práce na poli nečeká. Osmnáct hodin vám zbývá na to, knihu na hithit.com zakoupit. …
ViacejŽijete v divné době. Posloucháme, co se smí, co se nesmí, co můžeme a co musíme, ale život je venkoncem krásný a krátký na to, aby člověk jenom poslouchal a plnil normy. Že nás všechny čeká stejné finále, je prosté jako facka. Proto nevidím důvod zavrhovat jakoukoliv titěrnost, co nás činí…
Viacej
Komentáre