Slovensky
Česky
English
Vážení přátelé, moc vám děkuji za dosavadní podporu, kterou věnujete našemu společnému dílu - knize Moje stoleté Československo. Díky vám se snad brzy dostane mezi lidi a bude užitečná nejenom vzpomínkami pamětníků, kteří za svobodu a demokracii neváhali nasadit to nejcennější. Přikládám pár vět od Miloslava Slavaty, italského legionáře, ročník 1898, abyste věděli, co zažívali naši otcové, dědové, pradědové, prapradědové...:
"Narukoval jsem v sedmnácti letech k maďarskému regimentu, se kterým jsem se dostal na italskou frontu. Tam bylo peklo. Neměli jsme vůbec žádné zákopy, leželi jsme jenom za kameny. Jak jsme se hnuli, hned začala kulometná nebo minometná palba. Za osm dní byla polovina našeho personálu mrtvá nebo raněná. Velitelé měli betonové zákopy, a my nevěděli, co je to voda na pití. Jenom dvakrát za týden jsme dostali jídlo, zůstala nám železná zásoba sucharů a tří konzerv, ostatní už bylo snědené. Hlady jsme neviděli. Museli jsme odtahovat mrtvé. Zkusili jsme jako psi...."