Srdce čarodějů - středověká fantasy kniha

O knize:

Kniha Srdce Čarodějů pojednává o dvou přátelích, mladých lovcích, kteří kvůli zprvu nešťastné náhodě zabloudí mimo rámec svých dosavadních životů. Aby vydělali prostředky na živobytí, přijmou obtížný úkol. Ale nejen to. Aniž by znali svého nepřítele, najednou se jejich životy ocitají v nebezpečí. Setkávají se s magií i láskou, objevují své talenty, ale také zjišťují, že věci nejsou takové, jak jim bylo předkládáno. Jejich hodnoty i životní poslání se zásadně proměňují.

   <--- Jindra Vlček, hrad Točník

Proč crowdfunding:

Kampaň na Hithitu je moje šance, jak získat prostředky na vydání knihy a zároveň najít cestu ke čtenářům. Uvědomuji si, že je pro mě důležité zjistit, jestli kniha bude pro čtenáře zajímavá a získat podněty pro druhý díl. Ten mám už v hlavě a moc si přeji psát dál a celý příběh dotáhnout do konce.

O psaní knihy:

Svoji první povídku jsem napsal v devíti letech, jmenovala se Čarbaba a byl to ulítlý příběh o komické čarodějnici. Tvůrčí psaní mě nadchlo. Asi v deseti jsem se poté dostal ke svému prvnímu fantasy, Hraničářovu učni, které probudilo můj zájem o fantasy literaturu. Před pěti lety jsme se v rámci školního projektu pustili s kamarády do psaní fantasy příběhu. Na chvíli byl opuštěn, ale pak jsem před třemi lety tento příběh znovu oživil a pustil se do psaní své první knihy. Každý den jsem vyčlenil alespoň hodinu na psaní a další dva roky jsem psal. Knihu jsem pak dal přečíst několika lidem, kteří mi poskytli spoustu podnětů, co dál vylepšit. Několikrát jsem ji přepisoval až do finální podoby, která je nyní připravena pro Vás, její čtenáře.

    <--- Přebal knihy

O mně:

Jmenuji se Štěpán Lukeš, je mi sedmnáct let a studuji na gymnáziu da Vinci v Dolních Břežanech. Jak by se dalo usoudit, jsem veliký fanoušek fantasy, a to zejména středověkého. Rád střílím z luku, mám sbírku mečů a píši spoustu věcí spojených právě s fantasy, hlavně příběhy a povídky, ale i básně a písně. Píšu česky a anglicky. Nazval bych se kreativním člověkem, takže mě baví vytváření nových příběhů a world-building. Neomezuji se jen na fantasy, baví mě psát i scénáře a divadelní hry, ve kterých si potom rád i zahraji. Ty mají vždy formu komedie. Mimo to jsem nadšenec do sportů na škále od fotbalu a nohejbalu až po stolní tenis a šachy. Zároveň mám velkou zálibu i v počítačových hrách, od rychlých stříleček až po pomalé a strategické hry.

    <--- Já

Ukázka z knihy:

Do uličky, ve které nyní stál, neústila žádná další cesta, dveře ani okno. Byly zde jen holé kamenné zdi kovárny a nějakého dalšího velkého domu. Jediné dveře byly na samém jejím konci. Muselo to být tady. Tady to bylo za kovárnou. Šel ke dveřím a cestou se podíval nad sebe. Noc, která se mezitím snesla, byla tmavá a smutná. Měsíc, jenž by nyní měl být dvě noci od úplňku, byl zakrytý pod rouškou šedivých mraků stejně jako hvězdy. Chladný štiplavý vzduch prorážely kapičky vody, které pomalu dopadaly na zem a šustily na střechách domů.

Došel na konec uličky, přistoupil ke dveřím a zvedl ruku, aby na ně zaklepal. Při pohybu ale ruku zastavil ve vzduchu. Nechtělo se mu. Chvíli tak stál a přemýšlel. Nakonec pohyb dokončil a zaklepal. Odpovědí bylo jen ticho. Znovu zaklepal. Nic. Opřel se do dveří a ty se se skoro neslyšitelným zaskřípěním otevřely.

Celá místnost byla osvětlena jedinou lampou ležící na dubovém stole. Oheň v ní byl už velice slabý, ale ještě nevyhasl. Jinak byla místnost ponořená do tmy. Vypadalo to jako obyčejný obývací pokoj. Nebýt rozsvícené lampičky, Faylon by si myslel, že nikdo není doma. Kolem stolu byly rozmístěny malé židle. Na druhé straně místnosti bylo postaveno něco, co mohla být kuchyňka. Blízko dveří po Faylonově pravici leželo dlouhé lehátko pro raněné. Faylon však stále nebyl přesvědčen, že vběhl do správného domu. Jeho zrak ale nakonec dopadl na malou modrou věc ležící na stole pod světlem lampy. Zadržel dech. Pomalu přešel po místnosti a stanul před stolem. Natáhl ruku a ovinul prsty kolem modrého kamínku, ke kterému byl přidělán řetízek. Když do kamínku zabořil pohled, nedokázal odtrhnout oči. Zdálo se mu, že se modrá barva na kamínku vlní a obtáčí jej zevnitř, přičemž to dělá v rytmu pulzování jeho vlastního srdce. Když nakonec svůj pohled od kamínku odpoutal, uvědomil si, že je zpět v tmavé místnosti a v nebezpečí, které zde předpokládal.

Toulec si sundal z ramen a luk odložil. Ať se v tomto domě stane cokoli, luk mu nepomůže.

O traileru ke knize:

Když jsem se rozhodl pro kampaň na HITHITU, tak jsem přemýšlel o tom, jak natočit videoukázku. Rozhodl jsem se oslovit Jindru Vlčka (rodič, kterého znám ze školy da Vinci) ze skupiny Merlet a požádat ho o pomoc. Jindra mě pak propojil se všemi ostatními důležitými lidmi, hlavně s režisérem Dimitrim Kanjukou. S Dimim jsme se potkali ve škole a vymysleli scénář videa. S Hankou Michalovou z Merletů jsme oslovili různé hrady a knihovny, kde bychom mohli natáčet. Také díky radám a tipům kamarádů dějepisářů Vojtovi a Davidovi od nás ze školy to nakonec vyšlo na Točníku a Křivoklátě. Točit s těmito všemi skvělými lidmi byl pro mě obrovský zážitek a motivace, kam bych se jednou možná chtěl ubírat i já sám. Všem moc děkuji, protože na videu odvedli strašně moc práce bez nároku na honorář, s tím, že jsme s naší rodinou platili jen nutné náklady na materiál a půjčení vybavení.     

Na vzniku traileru ke knize se podíleli a VELIKÉ DÍKY patří

profesionálním šermířům skupiny Merlet, společnosti FILMARMOURER s.r.o. a Fext Film

Režie: Dimitri Kanjuka

Kamera: Štěpán Radina

Scénář: Štěpán Lukeš, Dimitri Kanjuka

Faylon: Lukáš Novotný                                                                                                                                       

Ivor: František Valdhans                                                                                                                         

Strážní: Dalibor Belfín, Jindřich Vlček, Karel Hartl                                                                                       

Vypravěč: Daniel Svoboda

Kostýmy, make-up: Kateřina Egemová                                                                                                         

Zvuk: Lukáš Novotný, Jakub Volánek                                                                                                           

Asistent kamery: Roman Dvořák

Zvláštní poděkování: Petr Zemánek, kastelán hradu Točník, kastelán a zaměstnanci hradu Křivoklát a mnoho dalších přátel :-)

   <--- Naše partička z natáčení