Za dobrotu na žebrotu? Skutečně? Nebo je to jedno z obecně přijímaných dogmat trávicí společnost. Pomozte s vydáním 1. série knihy a audioknihy pojednávající o přechodu některých lidí do nové dimenze, kde mohou žít sen, jak může společnost fungovat.
Author: Tereza Namituche
A tak padlo finální rozhodnutí... po tísíce let byla možnost se skrze čisté milující bytosti nechat povznést na vyšší úroveň vědomí života... Co budou prožívat ti co přešli do nové dimenze a co ti, kteří zůstali ve staré zemi?
“Za dobrotu na žebrotu”, “Hodný rovná se hloupý” a dalo by se pokračovat. Každý z nás se může v životě rozhodnout, zda když uvidí na zemi ležet peněženku, zvedne ji a pokusí se vrátit majiteli nebo ji ukradne. A tak všichni den co den píšeme do své linie knihy života příběhy. Tereza Namituche by skrze fantasy žánr s cílem do budoucna s vydáním dalších dílů, představila čtenářům a u audioknihy posluchačům, možnosti nových úhlů pohledů. Rádi bychom tak přispěli na váhu k představě a pochopení, proč je zajímavější a úžasnější peněženku vrátit, či se snažit najít majitele. Jak jiná a fantastická cesta čeká na dobrodruha, který se nenechá navábit chytrým hláskem “Ukradnit to. Budou se hodit. Nemá je co ztrácet. Využij příležitost...”
Autorka Tereza Namituche je maminka cestovatelka, normální žena, která byla ve více jak 30 zemích a vždy se zajímala o lidi v místech kam jela a o chod společnosti. Již vydala knihu a profesionálně natočenou audioknihu: Himálaj učitelka života, ve škole jsme neprobírali. Zajímá se o filosofii a její aktivní propojení s reálným životem, tak aby se měl člověk skutečně rád. Aby člověk objevil, že může být přínosem sobě, okolí a opravdu se cítil jako součást komunity. Ne však jako vlk a ovce, ale bytosti, které mají svůj domov, Matku Zemi a její děti - lidi, opravdu rádi a používali dar vyvinuté inteligence k rozvoji, ne k záhubě či obírání jeden druhého.
V knize byly použity obrazy Marie Brožové, známé svým projektem Obhajoba Pastelky. Paní Marie Brožová je fantastická obhájkyně kresby Pastelkou s velkým P. Nádherné obrazy vycházejí s unikátního vnímání reality, které je skutečným darem. Založila Galerii Pastleka u Staroměstského náměstí, kam se můžete přijít podívat.
Protože můžeme a věříme, že akce vyvolává reakci. Chceme udělat reálné kroky, které budou vidět a mít skutečný dopad pro toho, kdo bude knihu číst nebo poslouchat audioknihu. Peníze bychom použili na náklady spojené s vydáním 1. dílu plánované beletrie s názvem Zelená Matka, země svobody a nejen pro nevidomé audio verzi.
Nejlepším detailem knihy je co jiného než Úvod:
A tak padlo finální rozhodnutí... Tísíce let byla možnost se skrze čisté milující bytosti nechat povznést na vyšší úroveň vědomí života. Tisíce let nepřetržitého učení, vysvětlování, diskuzí, knih, seminářů, webinářů... Po tisíce let se naplňoval témeř nekonečný pohár trpělivého vedení k jednotě. Co však netušil v úvodu nikdo, i tento pohár se podařilo kvůli zarputilým stoupencům Ignorance, Připoutanosti a Nenávisti naplnit a tím vyhlídky statisíců lidí na možnost povznesení zahodit. Pohár přetekl a Mistři vydali finální rozhodnutí. Pod tíhou nekonečné únavy z nekončícího utrpení, soubojů, nepochopení s urážlivými posměšky při neustálé snaze dokola a dokola vysvětlovat sice jednoduché, ale k žití obtížné principy a plynoucí výhody pro všechny jak a proč je nezbytné, aby na sobě lidé vnitřně pracovali a rozvíjeli se směrem k Pravdě, Lásce, Soucit a Moudrosti. Aby lidé vědomě odmítali sličné vábení Ignorance, Nenávisti, Připoutanosti. Tlak na “hledající” i naleznuvší se stal tak nesnesitelný a všeokupující, že začali vyčerpaně nevědomě zapomínat, jak své uvědomění snít a především s klidem a láskou pro nádheru samotnou žít.
Zelená Matka však vyslyšela jejich volání. Rozhodla se je přijmou i přes zdání chybějících částí nepovznesených bratrů a sester, na které čekali. Moudrá Matka věděla, že ochrana již uvědomělých nádherných částí, je jistou cestou k uchránění společného tajemství posvátného učení navždy, před zaslepenými posluhovači Ignorance, Nenávisti a Připoutanosti. Nejeden mocichtivý kreatura chycený v jejich službách, se jak komár snažil po staletí najít její žílu a sát. I přes logické vysvětlování komárům podobným, že není možné dopustit, aby malárií a svým zhoubným přístupem k životu čistý svět nakazili, stále se syceni Třemi jedy o to urputně snažili.
A tak už bylo dost věčného přesvědčování a stále hlubšího rozkrývání možností, které čistá cesta nabízí. Už bylo dost psaní osvícených knih, přednášek, učení o seberozvoji. "Děti je konec" šeptala s klidem Zelená Matka. "Vše co bylo třeba jste již udělali. Děkuji vám za Vaši píli, teď zase dopřeji já Vám". Za tisíciletá učení, měla každá jedna bytost možnost se rozhodnout, jako cestou se vydá. Bilióny lekcí života poskytované každé jedné bytosti. Teď nastal čas, aby si každý vybral svou odměnu. Zelená Matka, vytoužená vysněná země svobody, konečně volá a odměna za tisíciletá utrpení přichází. “Matko!” S úlevou a slzami v očích, nad léty prožitými děsy, šepotají její děti, pronášející s povzdechem úlevné: “Díky.” V klidu a míru, že víru ve své srdce měli a odhodlaně jej následovali a snaživě jej rozvíjeli a zvládli dřinu, kterou vše obnášelo. Konečně děti, mladí, staří všemi barvami hrající, v jednotě s láskou, soucitem, pravdou a moudrostí, se přenesli na proudu světla osvícené cesty. Cesta je provázela skrze všepronikající harmonii Vesmírné Matky a Otce do vytoužené náruče, všezahrnujícího zeleného světla, domů.
Vládnoucí Silná trojka Ignorance, Nenávisti a Připoutanosti vše sledovala a chvástavě se po ramenou plácala, blahopřála si. Děsivým smíchem vlastní důležitosti se zajíkala. Každý jeden odchod hnusících se jim bytostí, jež takovou dobu z jejích dortíku ukrajovali, halasně oslavovali a mocně se radovali. Pijácké písně zněly, když se svými přívrženci posměšně jásali a láhví za láhví si na vítězství připíjeli. “Zbabělci! Prcháte, co? Už to nemůžete vydržet? Slaboši!” Znělo davem padlých bytostí. S pohrdavými pohledy a pošměšnými gesty k odcházejícím bytostem, které v proudu mizely. Dny a noci se slavilo velkolepé Vítězství. Monstrózní plány na přebudování planety se nebojácně nesly z jejich úst o pokroku a novém věku. Sliby o velkoleposti se předháněly se sliby o dokonalosti.
Avšak, když odešel značný počet nádherných bytostí, i vychytralá Trojka se zmrzlým srdcem, začala cítít prapodivnou proměnu, která se kolem nich a ve družině odehrávala. Najednou chyběl příjemný pocit z piva, silných řečí a rvaček. Vše bylo stále mrtvolněji prázdnější. Jakoby ve všem chyběla radost, euforie, extáze, síla. Divný chlad a temnota se šířila. Nicota a strach je stále tísnivěji, dokonce i ve dne, obklopovala a zahalovala do morku kostí. Stále více a silněji vnímali nové vjemy a odmítali uvěřit pravdě. Jen s nevyřčenou otázkou v očích a stoupajícím strachem se na sebe dívali. Proud čistých bytostí stále plynul a tíživý pocit strachu zmaru s beznadějí v Trojce a jejich stoupencích rostl. Vytrácela se pohoda, klid, mír, štěstí, co je tak bavilo pojídat a nárokovat jako svůj osobní majetek. Začala v nich stoupat panika, když bylo stále jasnější pochopení. Mráz jim přejíždět po těle, žaludek se svíral strachem a bezmocnost nad promarněnými možnostmi je paralyzoval. Jen dokázali hledět k postavě, která jako poslední stála u mostu pro ně do neznáma, jim uzavřených dveří. Stála tam. Tolik jimi opovrhovaná a nenáviděná Matka lvice. Najednou ji ale viděli i jinak, jako nádhernou láskou a soucitem zářící ženu a pak udělala krok a.... Zmizela. Chlad a temnota zesílila. jakoby je celé zahalila tíživým pocitem vězení. Rozhlédli se kolem sebe. Děs a hrůza jimi vnitřně cloumala při pochopení. Okamžitě plnýma očima viděli ohromný rozdíl ve vnímání okolní reality. Místo věrných posluhovačů zde byli kreaturní závistivci, lakomci, zrádci. Jejich vychytralé k dokonalosti dovedené krysí oči na ně zírali s dychtivým: “Co ještě uzurpneme? Co ještě máte a dáte? Máme hlad. My něco chceme a tak nám to dejte”. Viděli oči nenávistných posluhovačů a prázdné očí temných schránek mrtvých hladových démonů, jež ztratili lesklý punc získaný ždímáním nádherných čistých bytostí, které teď odešli s veškerou svojí energi. Srdce se jim sevřelo děsuplným zjištěním, v nekonečnou omračující závrať. Vraťte se!!!!!! Rozběhli se marně křičící do prostoru již temného opuštěného světa...
Jen slova: “Nikdy se nevzdávejte.” Jim jakoby od Vesmírné Matky a Otce přicházela.
Všichni, kdo nám pomůžou a budou si přát uveřejnění jména, budou zveřejněni s poděkováním u stálého popisu knihy na stránkách autorky Terezy Namituche, www.namituche.com. Prosíme vždy uvést u příspěvku, zda si přejete uveřejnění a pod jakým jménem (přezdívky musí splňovat etické základy).
Comments