English
Česky
Slovensky
Vážení přátelé, děkuji vám moc za dosavadní podporu, kterou jste v uplynulém týdnu věnovali projektu knihy Pravdu říkat, pravdu žít. Věřím, že pomůžeme knize na svět, abychom si připomenuli myšlenky a osudy lidí, bez nichž by byla nebo je naše společnost ochuzena.
Před 30 lety byly v Československu první svobodné volby. Mnozí jsme čekali, že se vypořádáme se zločiny komunismu, potrestáme viníky nebo je alespoň pojmenujeme a morálně odsoudíme, což se naneštěstí většinou nestalo. Proto dnes můžeme i ve veřejných sdělovacích prostředcích slýchat politiky, kteří bez uzardění tvrdí, že Milada Horáková byla popravena po právu, dehonestují legionáře a ospravedlňují ruskou okupaci v roce 1968.
Připojuji úryvek rozhovoru s Ivanem Medkem, exulantem, bývalým kancléřem prezidenta Václava Havla a publicistou, známým z vysílání Hlasu Ameriky. Vznikl už před cca 15 lety, ale nemám pocit, že by se situace od té doby nějak změnila. I tyhle myšlenky najdete v chystané knize Pravdu říkat, pravdu žít.
.
Publicista Ivan Medek doma s obrazem od svého bratra Mikuláše Medka.
V srpnu 1978 vás po výslechu estébáci odvezli spoustaného v noci do lesa, kde vás omráčili a nechali ležet. Víte, zda byli ti lidé potrestáni?
Nebyl jsem v 70. letech pronásledován o moc víc než většina mých přátel. Někdy možná i méně. Nevím, jestli už byli potrestáni lidé, kteří nás tehdy mlátili a mučili při vyšetřování. Myslím si, že ne. V mém případě to ale nehraje roli, protože ti lidé mě absolutně nezajímají.
Ale nečekají na rozsudky a potrestání viníků jiné jejich oběti?
Vůbec nepochybuji o tom, že na potrestání svých mučitelů spousta poznamenaných lidí s velkým zájmem čeká. Ale na druhé straně si myslím, že většině společnosti je to v podstatě jedno. Problém není jen v tom, že soudy nejsou schopné zločince odsoudit, což je strašlivý důkaz neschopnosti našeho soudnictví. Horší je, že veřejnost o to nemá skoro žádný zájem. Říká: Dejte nám s tím pokoj. A to je chyba.
Proč současné soudy netrestají viníky zvěrstev z dob komunismu?
V našem trestním řádu je kuriozita, že zločiny mají být souzeny podle tehdejších zákonů. Kdyby ale byly souzeny podle tehdejších zákonů nacistické zločiny, nikdy by nebylo denacifikováno Německo, což si málokdo u nás uvědomuje. Kdyby soudy, před nimiž teď stojí komunističtí pohlaváři, nebo naopak nestojí, byly svobodnější, nezávislejší, kdyby se soudci tak nebáli a vzali do ruky prosté lidské právo, museli by viníky odsoudit. Neříkám, že by je museli zavírat do vězení. Spravedlnost je jiná věc než počet let trestu. Vina by měla být vyslovena. A je chybou, že se to nestalo.