TURNOVÝ HÁJ 8 je osmá kniha sloupků, které byly v loňském roce vysílány na stanici ČRo Plus a publikovány v časopise Reportér. Ráda bych prostřednictvím Hithitu získala prostředky na výrobu knihy.
Author: Eva Turnová
TURNOVÝ HÁJ
je literárním projektem Evy Turnové, bývalé baskytaristky kapely The Plastic People of the Universe a autorky sloupků, které byly v uplynulých osmi letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér pod názvy Turnový háj a Turnádo. Nyní mají i podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus.
O ČEM TO JE
Turnové háje jsou hutné minipovídky, hořkohumorné glosy současnosti, texty nabité ironií.
Nejde v nich ani tak o vyjádření konkrétního názoru, jako spíš o hravé zachycení absurdity různých situací a zážitků z každodenního života.
Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se autorka pohybuje – hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace.
KNIHA
Knihy fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi, už devátým rokem vycházejí pod vlastní značkou Eturnity. Vyšel také výbor z prvních pěti dílů v nakladatelství Argo pod názvem BE100F (best of), a loni ve spolupráci s Guerilla Records také audio kniha „Čtení z Turnových hájů“.
Ke vzniku osmého dílu Turnového háje, na kterém se právě pracuje, můžete svým dílem přispět i Vy.
RECENZE
Eva je ztělesněním lehkosti a nenásilné ženské rafinovanosti. Díky svému brilantnímu pozorovacímu talentu a schopnosti psát vláčnou rukou, nás bere dovniř svého světa, který je taky trošku i náš. Takže se s ní prostě cítíme dobře a uvolněně a to je strašně super truper.
Vladivojna la Chia, hudebnice, textařka a výtvarnice
Miluju postřehy Evy Turnové přesně pro jejich TURN - pootočení úhlu pohledu na události všedního dne k něčemu silnému, křehkému, hlubokému, zásadnímu... a v každém případě pozoruhodnému. Díky, Evo!
Adéla Elbel, stand-up komička
BIO NEBIO
Eva Turnová vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a angličtina.
Přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a několik filmů a scénářů.
Hrála ve filmech Jana Hřebejka, Petra Zelenky a Viktora Tauše; složila hudbu k filmům Igora Chauna a Tobiáše Jirouse.
Působila jako baskytaristka v kapelách DG 307, Šílenství Mejly Hlavsy a The Plastic People of the Universe; v současnosti koncertuje s vlastní kapelou Eturnity.
Přispívá do týdeníků Instinkt, Reflex, Reportér, Respekt a svými glosami do pořadu Názory a argumenty v Českém rozhlasu Plus.
Nahrála audioknihu Čtení z Turnových hájů a vydala šest dílů svých sloupků Turnový háj, jejichž výběr vyšel v nakladatelství Argo pod názvem BE100F.
V roce 2018 se uskutečnila dramatizace Turnového háje v Divadle Husa na provázku.
Od roku 2019 má svou talk show nazvanou „Procházka turnovým hájem“, na kterou přijali pozvání hosté Radkin Honzák, Pjér la Šé´z, Vladivojna la Chia, Jan Hřebejk, Adéla Elbel a Jan Kraus.
ÚSPĚŠNÝ PROJEKT
Částka, kterou je potřeba vybrat, bude použita na tisk a úpravu knihy, která bude v brzké době pokřtěna v divadle Archa. O tom, zda platí původní termín 23.4., Vás budeme informovat.
Knihu pokřtí MUDr. Radkin Honzák. Kromě autorského čtení bude součástí programu koncert kapely Eturnity, a jako hudební host vystoupí neúnavný hledač neprošlapaných cest, zpěvák a kytarista, Oldřich Janota. Večerem bude provádět Igor Malijevský.
ODMĚNY
Nabídka odměn je pestrá, od získání osmého dílu přes libovolnou kombinaci všech vydaných dílů, návštěvy křtu knihy, čtení v kuchyni, zakoupení originálních obrazů - ilustrací knihy, až po koncert kapely Eturnity.
(Obálky knih a ilustrace se zobrazí, když kliknete na šipku u hlavní fotky).
DVĚ UKÁZKY
HRA NA ŠTĚSTÍ
Jsme zvláštní planeta obydlená bytostmi, které vynaloží neskutečné množství energie na to, aby jim bylo blbě. Z pohledu případných mimozemšťanů to vypadá jako zajímavá hra, kterou hrají obyvatelé planety plné nemožností sami se sebou. Jejím principem je, že na to, co člověk opravdu změnit nemůže, si nikdy nepostěžuje – jako například na zemskou přitažlivost nebo barvu brouků –, ale stěžuje si na věci, které změnit může – že neumí anglicky, má strašnou manželku, velkej zadek… Je důležité tvářit se, že stoprocentně víme, co by nás učinilo šťastnými, ale eliminovat jakoukoli možnost si podmínky pro štěstí vytvářet. Když se nějakým přehmatem díky jiným hráčům představy splní, je třeba začít se ošívat a stěžovat si, že je to buď trochu jinak nebo pozdě, a nebo to má divnou barvu. Zkušení hráči už vědí, kde štěstí hledat – tam, kde zaručeně není –, například v bankovkách nebo v pocitu důležitosti. S takovým nasazením a s pomocí různých léků je takto docela pravděpodobné, že se stanou vítězem. Hrát může každý. V hracím poli by mohl nakonec sedět i Dalajláma a lamentovat, že by se byl býval mnohem raději šťoural v rádiích, než lámoval, ale ten se z nějakého důvodu ze hry vyvlékl. Za nasbírané body pak hráči za odměnu trpí nespavostí, protože mají pocit, že přes den nic nestihli, a bojí se smrti, protože pak nebudou moct hrát hru. Já jsem se do hry pustila už na základce, takže jsem prožila dlouhé období, kdy jsem měla i neměla dost pozornosti, koupila si všechno možné všech barev, ztloustla, zhubla, měla i neměla kluka, peníze, úspěch, auto… Pořád jsem byla v podstatě dost nešťastná, takže hra se dařila. A najednou mě zasáhla zásadní ztráta, na kterou už nestačily žetony. Jako bych se díky nějakým iracionálním silám dostala víc k sobě a „mimo hru“. A paradoxně jsem začala cítit úlevu, jakoby se zastavil čas a nebyl důvod pro nutkavá přání. A zmizely představy a ulpívání na nich a všechno bylo správně tak, jak to bylo, i když to bylo třeba i to nejhorší, co jsem kdy zažila. Mimo hrací pole byly tisíce dveří, které se najednou otevíraly, byly tam místnosti plné zázraků a žádný strach, nakonec ani ze smrti ne.
Takže možná má nakonec pravdu spisovatel Tom Robbins, který říká: „Štěstí si lze osvojit, je sebegenerující a proto jeho trvalá existence nepodléhá vnějším okolnostem.“ Jinými slovy, člověk vždycky může hru na štěstí přerušit a pokusit se normálně šťastný být.
DODATAK JELIMA
Když míjím billboardy s reklamami na potraviny, často si vzpomenu na propagaci stravy z období mého dětství, kdy cílem reklamy nebylo konkurovat jinému výrobku, ale anoncovat jediný dostupný. Na výstižné „Vitana vaří za vás“, pestré „Xaverov Xaverov Xaverov“ nebo důvtipné: „Vegeta udělá i z vody polévku“. Zázračná Vegeta měla ještě pod názvem záhadný srbochorvatský nápis „dodatak jelima“, který se v mé dětské hlavičce stal symbolem kvality. Jakékoli hnusné jídlo se po vsypání Vegety stalo dobrým.
Vůbec jsme tenkrát neměli tušení, že za železnou oponou se to hemží biopotravinami. Byli jsme zmanipulovaní totalitním názorem, že vrchol bašty je knedlík. Jako děti jsme se těšily na to, až vyrosteme a budeme moct samy do restaurace druhé cenové skupiny, kde si dáme přírodní řízek s plátkem sýra a broskví z kompotu.
V pubertě se mi dostal do ruky sešit s pokoutně přeloženou přednáškou od Japonce Michio Kushiho o principu yin a yang. Když jsem zjistila, že mi nejen zmizí akné, ale budu žít déle a do cesty si přivedu ideálního partnera, okamžitě jsem se rozhodla, že najedu na makrobiotickou stravu. Vyrazila jsem na lov blahodárných potravin. Jenomže v polotovarech nebylo pro rumunské rolády místo na tofu, tempeh, natož seitan. Mým jediným úlovkem z produktů povolených Michio Kushim byla sezamová semínka a buráky. Po měsíci této kombinace mi začalo cukat oko. Zařadila jsem tedy do jídelníčku i standardnější jídla a dávala jsem si pozor, aby to, co bylo moc yin, jako třeba banán, jsem vyvážila extrémní yangovou pochutinou, jako třeba pivem. Jenže fronty na banány byly delší než na pivo, takže akné zmizelo, ale balili mě samí joudové. A tak jsem se pokorně vrátila ke mdlým omáčkám zpestřeným Vegetou s dodatkem jelima.
Uběhlo mnoho let, železná opona spadla a uvolnila příval různých druhů zdravých potravin, problém je jen vybrat si. Díky tomu, že jsem si prošla bláznivým yin-yangovým maratonem v dospívání, udržuji se ve střídmém středu.
Můj den vypadá takto.
Vstanu a pomalu se dostávám do reality pomocí ještěrčího dýchání dědka kořenáře. Pak po malých doušcích vypiju litr živé vody, kterou si vyrábím pomocí elektrod. Rozkoušu deset chlorel, loknu si ječmene, a teprve pak si dopřeju snídani – africké biomango s chia semínky. Zapnu přímotop a dám si hodinku hot jógy. Pak přichází na řadu kapání na tvorbu čaker, protože paní z reiki mi řekla, že u mě žádné nevidí. Poté aplikuji informatika od Jonáše na odblokování negace, mezi kterými musí být pět minut pauza. Na řadu přichází opět ještěrčí dýchání. Celý cyklus se opakuje třikrát, jen jídelníček se mění. Nesmíme zapomenout každé sousto čtyřicetkrát přežvýknout a máme večer.
Na ideálního partnera si samozřejmě čas vždycky najdu. Až se objeví, vynechám prostě večerní dýchání a dám si svého jelima hned po žvýkání jako dodatak.
Milí přispěvatelé, jednak chci poděkovat za to, jak rychle se, díky Vám všem, podařilo nasbírat prostředky na výrobu Turnového háje 8. Kniha je v tiskárně a aktuální datum výroby je 28.4. Potom budu knihu/y všem, kdo si ji objednali, zasílat, tak prosím o trpělivost. Předpokládám, že do poloviny…
More
Comments