Vytvořili jsme dialog vzdušné akrobatky a zpěvačky o ženě a její proměnlivosti v průběhu menstruačního cyklu. Dali jsme do toho hodně energie ☄️. A moc si přejeme, aby proudila k divákům i v sezóně 2020. A k tomu potřebujeme Tvoji pomoc. Děkujeme ?
Author: Ivana Kolcunová
Žena v průběhu měsíce prochází různými fázemi, energie se mění. A proto se i v 60 minutovém představení ženy proměňují z expresivní přes kreativní a reflektivní až po dynamickou. Netušíte o čem je řeč? Pochopíte :-)
Představení je pro ženy. Aby láskyplně přijímaly svou přirozenost a mohly vědoměji využívat proměnlivost své energie. A je také pro muže. Aby uviděli potenciál, který se skrývá v náladách ženy a aby pochopili, že i ta „protivná” fáze má svou krásu a přínos.
Ahoj ? Jsem Ivana, napůl uživatelská výzkumnice a napůl vzdušná akrobatka a pohyb je něco, bez čeho nemůžu existovat. Před 7 lety jsem objevila akrobacii na šálách a totálně jí propadla. Můj přístup k pohybu a vlastnímu tělu byl ale vždy spíše „mužský” - silový, soutěživý, s tendencí dohánět vše do krajnosti. Z čehož není těžké uhodnout, že jsem nebyla zrovna v souladu s „ženskou energií”.
Přelomový pro mě byl jógový pobyt v Indii, kde jsem potkala ženy, které otevřeně mluvily o ženských tématech. A taky o tom, jak si podle svého cyklu plánují práci, závažná rozhodnutí i účast na večírcích. To mi otevřelo oči a začala jsem se více soustředit na změny energie i u sebe.
Přečetla jsem Cyklickou ženu od Mirandy Gray, přihlásila se na ženské kruhy u Báry Zemanové a postupně si začala všímat, že opravdu někdy udělám více práce; jindy mám zajímavější nápady; jindy umím zcela spontánně a uvolněně komunikovat. A pak jsou dny, kdy je téměř jisté, že se rozbrečím i kvůli maličkostem. A hlavně jsem si všimla, že se to opakuje :-) A s tím přišla obrovská úleva a radost - že ve dnech, kdy mám pocit, že končí svět, si stačí uvědomit, že za pár dnů bude lépe.
Své „nové zážitky” jsem začala sdílet s kamarádkami a zjišťovala jsem, že pro mnohé z nich to je stejná novinka jako pro mě před Indií. A tak ve mně uzrál nápad to nějak zhmotnit a zkusit to předat dále do světa (ano, napadlo mě to v kreativní fázi :-).
Původně měl vzniknout dialog mezi mužem a ženou, ke kterému mě inspiroval bývalý přítel, multižánrový hudebník a skladatel. Představovala jsem si, že vytvoříme intimní představení, kdy on hudebně ztvární svůj pohled na ženské fáze a já budu tančit. Začali jsme a zároveň jsem začala spolupracovat s taneční choreografkou Sárou Puchowskou. S přítelem jsme se ale bohužel rozešli a Sára měla vážnou autonehodu (ze které už se naštěstí v současné době zotavila!).
I přes tyto nečekané a smutné okolnosti ve mně myšlenka ženského cyklu v pohybu zůstávala a samovolně jsem rozpracovávala další choreografie. Jenže mi bylo jasné, že sama to nemám šanci zvládnout. Akrobacie a pohyb jsou mým velkým koníčkem, ale nemám žádné umělecké vzdělání. Jsem vystudovaná psycholožka a pracuji „normálně v kanceláři”.
Jednou jsem šla na taneční workshop 420PEOPLE, jejichž představení dlouhodobě odbivuji. Po workshopu jsem sebrala veškerou odvahu a zeptala se přímo Václava Kuneše, uměleckého ředitele 420PEOPLE, jestli by mi mohl s choreografií pomoci, případně mě propojil s někým, kdo by měl o spolupráci zájem. A tak jsem se seznámila s francouzskou tanečnicí a choreografkou Fanny Barrouquère, několikrát nominovanou na Cenu Thálie, která žije v Praze a spolupracuje na projektech právě s Václavem Kunešem nebo s Lenkou Vágnerovou. Mám velkou radost, že Fanny je nakonec součástí i samotného představení. A co je její motivací?
„Tento projekt je pro mě velmi zajímavý. Přestože jsem žena, neměla jsem představu o ,ženských fázích', dokud jsem se k projektu nepřipojila. Vnímám, že je skutečně nedostatek znalostí o tomto tématu. Od té doby, co jsem se o tom všem dověděla trochu více, začala jsem více přijímat sebe sama a svou vlastní přirozenou povahu."
K tanci ale patří i hudba. Kterou jsme s Fanny zatím lovily v paměti a na Spotify. A letos v červenci jsem v paměti vylovila zpěvačku, se kterou mě kdysi seznámil ještě tehdejší přítel muzikant. A ona řekla bez okolků ANO.
Když se k představení připojila zpěvačka Michaela Jonczy, dostal celý projekt nový rozměr. Míša je popová a gospelová zpěvačka a skladatelka, která složila řadu písniček s nádhernými ženskými texty. Je autorkou všech písní, které v The Same Self zazní - ze své tvorby vybrala ty, které významem i náladou zapadají do jednotlivých fází cyklu a tvoří dokonalou spojovací linku mezi pohybovými choreografiemi. S ženskou tématikou pracovala taky ve svém videoklipu k autorské písni Na Věčnost, kde je zachycena žena napříč generacemi.
Díky Míše se tvůrčí tým rozrostl o další nepostradatelné lidi. Pro hudební spolupráci si vybrala zkušeného muzikanta a skladatele Viktora Kracika-Barthu. Viktor má bohaté zkušenosti s divadelní a filmovou hudbou a proto dokáže velmi dobře uchopit celý koncept představení. Spojením těchto dvou talentů se z The Same Self stal emočně nabitý koncert.
Protože je Míša z umělecké rodiny, přizvala do projektu svou sestru, módní návrhářku Veroniku Bijok. Veroniku zajímá folklor, tradice i postavení ženy v dnešním světě. Několik kusů ze stávající kolekce Fragile jsme využili pro focení s další velmi inspirativní ženou - fotografkou Janou Němcovou, která celému projektu vdechla vizuálně ženskou duši. Kromě toho, že celé focení byla fakt zábava, vznikly z toho parádní fotky pro web a propagaci. Focením však spolupráce s Veronikou neskončila. Ušila kostýmy taky pro samotné představení.
Během našich diskuzí s Míšou o tom, kam The Same Self ještě posunout, Míša několikrát zmínila Katarínu. Že by jí to mohlo zajímat. A tak se k nám připojila Katarína Zatovičová - herečka a zakladatelka A centra, což je projekt o vědomé a aktivní přípravě na mateřství a rodičovství, se zaměřením na podporu přirozeného porodu a zdravého fungování celé rodiny. Shodou okolností už několik let ve svých kurzech partnerského předporodního ladění vysvětluje ženám, jak je jejich měsíční cyklus připravuje na porodní proces a propaguje potřebu zvědomovat ženám jejich cykličnost. Katarína doprovází představení mluveným slovem.
Samozřejmě, že se do nich „ženské fáze” promítaly. Někdy jsem byla vyčerpaná a neměla energii trénovat nebo cokoli organizovat. Ale právě vědomí toho, že za pár dnů se přehoupnu do jiné fáze, mě často zachraňovaly od totální paniky. Několik obav se ale táhlo napříč fázemi :-).
Udýchám to?
Mám za sebou desítky show s naší uměleckou skupinou Arte Levite. Akorát že to je vždy otázka 5-10 minut. A teď mě v The Same Self čekalo na šále asi 30 minut. Uklidňovala jsem se, že „vystupovací adrenalin” mi pomůže a energie bude dost. Když jsem ale průběh představení konzultovala s Petrem Horníčkem, principálem Losers Cirque Company, tak mě upozornil, ať počítám s tím, že samotné představení je náročnější než zkoušky. A že adrenalin, na který jsem chtěla spoléhat, funguje právě spíše u kratších show, ale celovečerní představení je jiná liga… Říjnovou premiéru jsem naštěstí udýchala a ohlasy publika nás moc potěšily.
Utáhnu to?
Celé představení financuji z vlastních mnoholetých úspor a náklady za pronájem prostor, honoráře, propagaci atd. se šplhají ke 200 000 Kč. Lidi se mě ptají - žádala jsi o granty nebo sponzorské dary? Ano, o jeden v rámci Nadace Život Umělce. Dostali jsme 5 000 Kč, za což jsme vděční. Nicméně na to, abychom mohli hrát i v další sezóně to bohužel nestačí. Realizace jednoho představení vyjde cca na 60 tisíc.
Comments