swingeři.cz

Jak to začalo

Jednou jsem se úplnou náhodou trochu zakecala s jedním mladým, napohled docela inteligentním, mužem. Líčil mi, že musel vyměnit partnerku, protože když spolu zašli (oba poprvé ve svém životě) do swingers klubu a když, cituji „si lehli vedle ňáký dvojice a on tý druhý holce začal lichotit, tak ta jeho se ňák zasekla a ztuhla a už nechtěla nic dělat, i když on chtěl, a pak byla protivná a nic s ní nebylo, a nakonec se s ním rozešla“. O, ou. No téda. Z jeho poznámek jsem pochopila, že nemá ani nejmenší páru o tom, že je vůl a že jestli v tom bude nadále takhle pokračovat, novou partnerku si bude muset hledat pokaždé, když tam zas nějakou vytáhne. To znamená, že hrozí, že stále další a další nic netušící ženy dospějí k názoru, že chlapi jsou čuňata, sebestřední egoisté a chodící penisy, tudíž že do takovéhoto podniku, který bezostyšně podporuje tyto jejich otřesné vlastnosti, už nikdy, nikdy, nikdy více nevkročí, jelikož kdyby se tomuto nezapomenutelnému zážitku zcela dobrovolně opět vystavily, musely by být šílené.

Víte, čemu nerozumím? Když si například chceme obléknout kalhoty, je nám nad slunce jasné, že nejprve musíme strčit jednu nohu do jedné nohavice, pak druhou nohu do druhé nohavice, pak tam narveme zadek a nakonec se zapneme. Takže nechápu, proč podobný postup neaplikujeme na seznámení s něčím tak citlivým, jako je skupinový sex, proč se domníváme, že tam prostě vtrhneme, nacpeme obě své nohy do první nohavice, na kterou narazíme, požádáme překvapeného partnera, aby nám podržel nohavici plandající u boku, načež kolem něj začneme zběsile poskakovat, a pak se uvidí, jestli se nám to oběma bude líbit. Tak takhle nějak to dopadá, pokud nám nikdo nevysvětlil, že si vcelku harmonický vztah s milým a laskavým člověkem můžeme pohnojit svým prapodivným chováním, o kterém vlastně ani nevíme, že prapodivné je, tudíž se domníváme, že jediný, kdo je tady divný, je náš nechápavý partner.

Co je můj cíl?

Ráda bych, abyste svými příspěvky pomohli k vydání mé knihy, která s humorným nadhledem popisuje možné nástrahy světa swingers.

Detaily

Takový kynolog, zahrádkář či gurmán to má snadné. Prostě si stoupne před regál (či usedne před monitor), vybere si, natáhne ruku (popřípadě klikne), popadne a začte se do toho, co ho momentálně zajímá. Zatímco publikací o domácích mazlíčcích, pletení, zahrádkaření, dietách a vaření je na trhu mraky, o swingers se toho z dostupných materiálů moc nedozvíte. Tedy… dozvíte, ale většina informací se pohybuje buď v rovině teorie, nebo na bázi populárně-zábavné, v důsledku čehož by se pojetí osvěty v oblasti swingerování dalo zařadit spíše do žánru sci-fi. Přesto, že zájem o swingers údajně stále stoupá, informovanost z praxe bohužel trochu vázne. Nepropadejte panice… nechci nikoho nabádat k něčemu, co se mu z hlouby duše příčí, nicméně je řada lidí, kterým se to nepříčí ani z hlouby a ani jinak. S tím nic nenaděláme, tak to prostě je, a i když se o tom moc nemluví, jelikož se to v moderní, dynamické společnosti „nesluší“, nevymažeme to tím, že budeme předstírat, že choutky na něco takového prakticky neexistují. Se swingers je to jako s čokoládovými bonbóny. Nikdo vám nepřizná, že jich při sledování večerního televizního pořadu spucoval dvě krabice, nýbrž bude tvrdit, že si dal papriku, rajče a kozí sýr, jelikož trendem doby je zdravá, lehká a dietní biostrava. Trend netrend, na čokoládu má občas chuť každý, a asi jí spořádáme dost, protože proč jinak by se jí vyrábělo tolik.

Co se týče informovanosti… podrobné laické návody týkající se sexu v páru se nám poslední dobou trochu rozjely. Takové varianty šedi, to je kapitola sama pro sebe. Staly se hitem z mnoha důvodů, to je jasné, mezi nimi ale zřejmě dominuje fakt, že to dělá kdekdo několikrát týdně (myslím pochopitelně sex), a kdekdo tuší, že když si nechá zavázat oči hedvábným šátkem a uzamknout zápěstí do pout s peříčky, že to nebude nic šíleného, nýbrž že to může být někdy i docela zajímavé. Ale je to pořád sex v páru, což je představa běžná, neodpuzující a k životu potřebná, a občas se do něj vrhne i kdejaký trudomyslný, puritánsky založený jedinec.

Se sexem ve skupině je to trochu jiné. Sice to nedělá kdekdo, to je pravda, nicméně jsem přesvědčena o tom, že na to kdekdo myslí. Tak proč bychom si o tom něco málo nepřečetli a nezjistili, jak to chodí ve skutečnosti. Já jsem si to v té skutečnosti už zjišťovala a napsala jsem o tom knihu. Není ani vulgární, ani pornografická a ani odborná… myslím si, že je spíš legrační a odpočinková. Popsala jsem své osobní poznatky a zkušenosti, abych všechny ty, koho swingers zajímá a spatřují na něm něco pozitivního, ušetřila mylných představ a dojmů (tak, jak nás k tomu nutí běžně dostupná zábavně-naučná ztvárnění tohoto tématu), a následně předsudků a malicherností (tak, jak se do toho někdy zamotáváme my). V mé knížce si můžete najít informace, které vám pomohou pochopit, jak to vidí ženy a jak by se k tomu měli stavět muži (myslím stavět… ne stavět :-) ), to abyste věděli (když už se rozhodnete přejít od odvážných myšlenek k nesmělým činům), s čím máte počítat, a s čím počítat v žádném případě raději nemáte. Doufám, že se vám bude líbit… vám, kterým na představě swingerování nepřipadá nic otřesného, ohavného ani nevkusného, ale víte, že je „Pičín, Kozomín, Řitka, skvěle složená kytka…“.

Bio

Říkají, že prý jsem trochu cáklá, což mě překvapuje, jelikož já si připadám naprosto normální. Rozhodla jsem se obohatit tento svět (nebo alespoň českou kotlinu) o své pohledy, postřehy a názory úplně na všechno.

Proč to děláme?

Společně můžeme alespoň trochu zlepšit žalostnou informovanost potencionálních swingerů.