Vnitřní země | Sbírka básní mladého muže s autismem

Jak dospělý autista přemýšlí o životě? Jaký je jeho svět? Odpověď na tyto otázky vám může dát knížka mých veršů. Dovoluji si vás srdečně pozvat na malý výlet do své vnitřní země. A věřte mi, že není ani zdaleka jen černobílá – naopak, barvami přímo překypuje.

Kdo jsem

Jmenuji se Vojtěch Kotek. Aby však nedošlo k záměně s mým slavným hereckým jmenovcem, podepisuji svá díla jako Woÿta. Píšu básně, kreslím a vedu si blog, na kterém se mimo poezie se čtenáři dělím i o svoje úvahy a zážitky z cest, kulturních akcí i běžného života.

V osmi letech mi byl diagnostikován Aspergerův syndrom. Vystudoval jsem knihkupectví, po škole toužil pracovat v knihovně. Místo toho (protože se pro mne v žádné knihovně nenašlo volné místo) jsem pět let působil jako dobrovolník v domově pro seniory – účastnil jsem se různých tvůrčích činností, pomáhal s přípravou rozličných akcí (slavností, letních turnajů v kuželkách aj.).

Jak to začalo

Táhlo mi tenkrát na dvanáct, byl jsem žákem 4. třídy na jisté základní škole v Mladé Boleslavi. Mí spolužáci měli zrovna hodinu tělocviku a já (jelikož mě do svých kolektivních her nechtěli), seděl sám u malého stolku na prázdné chodbě. Právě tehdy, právě tam, mě poprvé políbila múza a já začal činit své první „umělecké“ pokusy – kreslit komiksy a sepisovat pohádkově laděné příběhy. Ze psaní se záhy stala má vášeň.

Někdy v osmé třídě přišly první experimenty na poli poezie, zatímco komiksová tvorba se ukázala být slepou uličkou.

Zhruba od dvaceti let se básním (a tou dobou nově i kreslení) věnuji soustavně. Za tu dobu se můj pomyslný „šuplík“ zaplnil stovkami veršovaných skladeb různých forem a různého charakteru: záznamy snů, výjevy z fantazijních světů, lyrikou reflexivní i přírodní. Psaní příběhů ustoupilo trochu do pozadí, ale dodnes jsem na ně nezanevřel.

Svoje kresby jsem už čtyřikrát vystavoval. Třikrát ve zmíněném domově seniorů (spíše pro klienty a jejich návštěvy) a jednou (roku 2017) na Salónu mladoboleslavských výtvarníků.

Dlouho jsem měl obavy z vystupování před lidmi. Nicméně, předloni jsem se tomuto svému strachu postavil čelem – v září jsem přijal pozvání do pořadu Přicházíme v míru (osvětový pořad o autismu, uskutečňovaný každého čtvrt roku na prknech Divadla Kampa). Po této zkušenosti jsem již mohl bez obav začít své verše recitovat. Nejprve klientům domova, posléze i veřejně: na dvou vernisážích, na festivalu NAUTIS FEST, v boleslavské knihovně… A zatím naposledy v Nymburce na hudebně-poetickém večeru Kýchání do sazí.

Touha něco ze své rozsáhlé tvorby vydat ve mně žije už roky. Teprve loni na podzim jsem se však odhodlal několik básní (o snech, fantaziích a taktéž nějaké reflexivní) vybrat a sestavit z nich tuto knihu, nazvanou Vnitřní země.

Proč bych chtěl knihu vydat

Vydání Vnitřní země je můj velký sen.

Jak již bylo řečeno, velice dlouho jsem svoje básně psal jen „do šuplíku“, případně jsem tu a tam nějakou uveřejnil na svých stránkách. Pouze malou část mohli někteří slyšet na mých autorských čteních. Byl bych ovšem rád, kdyby se moje verše dostaly k více lidem – a třeba jim dokonce ukázaly, že i člověk s tak řečenou „poruchou“ dokáže dělat krásné věci a má světu co říci.

Něco navíc...

Kniha bude ilustována Emou Krátkou, mladou ženou, která má stejně jako Woÿta autismus.

Ema o sobě říká: Je mi 22, studuji v Praze hudbu (skladbu, hraji na klavír), zatím soukromě, protože jsem kvůli psychickým problémům musela na čas úplně všeho zanechat. To mi znemožnilo připravit se na přijímací zkoušky na vysokou školu.

Kreslení bylo vždy mojí druhou řečí, častokrát daleko srozumitelnější, účinnější a pro mě mnohem méně namáhavou než všechna slova. Když mi bylo šest, maminka mě přihlásila na výtvarný obor do základní umělecké školy, kterou jsem ale nedokončila... Totiž, mohla jsem kreslit jen, když jsem měla dobrý důvod a náladu, jinak to bylo dost zničující. Jsem tedy víceméně samouk.

Dlouho byla výtvarná tvorba asi jediným prostředkem jakési sebeočisty, odpoutání, úlevy a samozřejmě vyjádření pocitu či myšlenky... Až do doby, kdy jsem v sobě objevila náznak hudebního talentu a s ním spojenou velmi silnou touhu jít spíše hudebním směrem než výtvarným. Je to sice zcela jiná kapitola, ale kvůli ní jsem na stejné období malování opustila skoro úplně. Bylo to dost těžké období studia na konzervatoři, kdy mě pracovní, ale i osobní problémy (a z určité části i takzvaná diagnóza) donutily k dočasnému zanechání studia a následně ke snaze o celkový restart, ke kterému patří i znovuzrození malování. Nyní hledám naplnění a nový smysl jak v hudební, tak i ve výtvarné výpovědi. 

A kdo Woÿtovi s vydáním sbírky pomáhá?

Jsme Národní ústav pro autimus, z. ú. (NAUTIS), nestátní nezisková organizace, která poskytuje širokou nabídku služeb osobám s autismem i lidem, kteří je obklopují. Prostřednictvím systému celoživotní podpory poskytujeme lidem s autismem takové služby, aby se mohli vzdělávat, užívat si života, studovat i pracovat. Směřujeme svoje úsilí k tomu, aby byli lidé s autismem co nejvíce samostatní, spokojení, necítili se osamělí a aby oni i jejich rodiny žili naplněný život. Svou prací rozvíjíme systematickou a komplexní odbornou pomoc lidem s poruchami autistického spektra a spoluvytváříme podmínky pro všestrannou a konkrétní podporu jejich rodin. 

Proč to děláme?

Lidem s autismem pomáháme od roku 2003. Na některé projekty však sami finančně nestačíme, i když bychom moc chtěli. Proto jsme se rozhodli příběh Woÿty zveřejnit a o finanční pomoc požádat veřejnost. Čím víc peněz vybereme, tím výpravnější publikace bude. Přejeme si vydat krásnou kvalitně zpracovanou sbírku básní, vytvořit malé umělecké dílo, které čtenáře potěší nejen obsahem, ale i formou. Finanční prostředky budou využity na veškeré náklady spojené s vydáním knížky, její propagací a distribucí a výrobou odměn. Každou korunu vybranou navíc investujeme do kampaně související s podporou knihy, poezie, přírody i lidí s autismem. Těšíme se na setkání s vámi na křtu knihy, autorských čteních, osvětových přednáškách a besedách s autorem.  

Vnitřní země je nyní ve fázi rukopisu. Pokud se nám společně povede vybrat cílovou částku, pustí se Ema do ilustrací, proběhne sazba, grafické práce, nakonec tisk a vazba. Odhadujeme, že Vojtovy verše by ke svým čtenářům mohly ze stránky knihy promlouvat nejpozději za půl roku. Kniha vyjde v nakladatelství PASPARTA, v námi zřízeném nakladatelství fungujícím na principu sociálního podniku. Nakladatelství dává práci lidem s autismem a výrazně přispívá k zlepšení informovanosti o poruchách autistického spektra. 

Děkujeme vám, že pomůžete Vojtovi splnit jeho velký sen! 

Nečekej – konej co je třeba

samo nic z nebe nespadne

jenom snít – to se věčně nedá –

takto tvá duše uvadne ...

(Voÿta)