Příběhy z Kočičína (kniha ze života lidí i koček)

Jak to začalo

První inspirace ke vzniku Příběhů z Kočičína přišla 11. září před sedmi lety. To jsem ráno cestou do práce v Českém Krumlově našel malé vyhublé kotě, které mi skočilo do náruče a už tam zůstalo. Pojmenoval jsem ho Číta. Vyrostl z něj krásný dospělý kocour. Postupem let nadcházejících jsme podobným způsobem získali další tři kocoury a o inspiraci bylo postaráno. Začaly mě napadat různé příběhy, protože jsem pochopil, že vedle našeho lidského, tu existuje ještě jeden alternativní svět, svět kočičí.

Pak už jen najít chvíli na psaní. Dlouho jsem také přemýšlel, kdo mi udělá ke knize ilustrace. Až jsem se nakonec rozhodl vytvořit si je sám. Je to kombinovaná technika fotky, kresby a malby.

O čem jsou Příběhy z Kočičína?

NÁSTIN DĚJE:
Kocourek Číta připlave do Kočičína po řece na větvi ulomené ze stromu. Zahnali jej na ni polodivocí psi, kteří se městem potulují a znepříjemňují kočkám život. Kočky se tedy rozhodnou požádat o pomoc krále zvířat a koček, lva...

To vše se také promítá do života lidské rodiny, s níž v Kočičíně sdílí kocouři Číta, Flíček, Druid a Vratislav Koťátko jeden dům. A mezi tím se dozvíme, jak vznikla Mléčná dráha, jak to bylo doopravdy se lvem a rytířem Bruncvíkem, co je to kočičí sněm nebo kdo pomohl Davidovi porazit Goliáše...

UKÁZKA Z PŘÍBĚHŮ:

Kluk pustil kocourka k sobě do pokoje.

„Jak se máš?“ zeptal se ho Číta.

„Teď zrovna špatně,“ odpověděl David.

„Mňau?“

„Protože se musím učit a nejde mi to.“

„A co se učíš?“

„Přírodopis. To je o zvířatech a kytkách.“

„Nojo, to je i o mě, že jo?“ zbystřil kocour a vyskočil k synkovi na stůl. Začal očichávat klukovu knížku, párkrát do ní šťouchnul pacičkou a pak se na ní rozvalil.

„Tak, schválně, co ses o mě naučil?“

„Jsi šelma kočkovitá. A víš to, že jsi savec?“

„To je přece jasný,“ zamňoukal kocourek. „Zvířata se přece dělí na savce a nesavce, na plavce a neplavce, lítavce a nelítavce. Na hlučouny a bručouny, lezavce a plazivce. Co je na tom k nepochopení?“

„Ty jsi génius, Číto,“ zasmál se synek. „Nechceš chodit do školy místo mě?“

V tom se otevřely dveře do pokoje a žena jim tam oběma strčila vysavač. „Až skončíš, tak si, prosím, vyluxuj, ano?“

„Nojo.“

„Chobotnatec,“ kníknul Číta a uskočil stranou, „na chobotnatce jsem zapomněl.“ Rozběhl se zkoumat přístroj ležící u dveří.

Kocouři nikdy zvuk vysavače moc nemilovali. Flíček už ve chvíli, kdy někdo tuhle příšeru vytahoval z komory, vstával a s velice odtažitým výrazem v očích se klidil někam do pryč. Kamkoliv. Hlavně z dosahu.

Čítu naopak tenhle chobotnatec zajímal. Odulé tělo, malá hlava, dlouhatananánský tenounký ocásek, co se zapojoval do zásuvky ve zdi a pořádný chobot vpředu. Pravda, kocour si k němu nikdy netroufnul úplně zblízka, zvlášť, když se vysávalo, ale také před ním nikdy nikam neutekl. Tedy nikam daleko. Teď měl šanci si ho prohlédnout pořádně.

„Už to vím, je to hlukosavec,“ pravil po kočičím způsobu poté, co si vysavač očichal. „A je docela hodný. Kouše?“

„Mě ještě nikdy nekousnul, nemá zuby,“ povídá kluk.

„A v kterýchpak zemích se tenhle tvor vyskytuje nejvíce? Co o tom píšou v přírodopise?“ zajímal se kocourek.

„Já myslím, že dneska už ho mají všude, možná i na Sahaře. Ale určitě se nevyskytuje na severním pólu. Tam totiž asi nebude elektřina.“

Další ukázky najdete na www.kocicin.cz

Detaily

Příběhy z Kočičína je kniha, kterou jsem vydal v elektronické podobě 6. června letošního roku. Viz http://www.kocicin.cz kde jsou k dispozici ukázky textu, ilustrací, ale i dokumentace oficiálního křtu nebo propagace v jihočeských mutacích Deníků.

Poptávané peníze budou sloužit pouze k úhradě tiskových prací a lisování CD verze. Elektronickou podobu knihy je totiž možné sice vydat takřka bezplatně, ale lidé často chtějí především klasiku, papírovou verzi. A protože jsem bývalý moderátor, mohu knížku namluvit sám i do audio podoby, to mimo jiné sníží i náklady na výrobu audio verze ušetřením honoráře za herce, platilo by se pouze nahrávací studio.

Pokud by se podařilo vybrat více, než padesát tisíc, může být v knize více barevných ilustrací, může mít tvrdou vazbu a další vylepšení.

Čítova srážka s autem

Život píše příběhy asi nejsilnějším stylem. V den, kdy jsem knihu dokončil a poprvé překlopil do prvního elektronického formátu (9. května letošního roku), srazilo Čítu přímo před naším domem auto. Přežil, je po dvou operacích, kdy mu veterináři napravovali přeražené nohy a pánev. Ale žije a nechtěně tak zadělal na další pokračování knížky. Byl to totiž tak silný zážitek, že nelze jinak, než o tom zase něco napsat.

Kdo jsem?

V civilním povolání redaktor Českokrumlovského deníku. Jinak také fotograf, výtvarník a moderátor.

Proč to dělám?

Pro radost. Knížka může přinést totiž radost každému čtenáři i posluchači. A to hned radost několikanásobnou. Jednak mojí, jako autora, jednak vaší, jako čtenářů nebo těch, kteří knihu či CD použijí jako dárek někomu sobě milému. A pak radost těch obdarovaných. A nebo se kniha či CD použijí jako zboží, které je možno dále prodat. A jako vzor pro synka, aby pochopil, že v životě se musí plno věcí prostě odpracovat.