Kniha Politika s.r.o.

Náš projekt se bohužel blíží ke konci a je zřejmé, že se nám nepovede realizovat.

Stejně jako desítky "nových" politiků, kteří slibují změny a boj proti "tradičním" politickým stranám i Tomio Okamura rád kritizuje staré lobbistické kauzy a propojení. Rád skloňuje slova jako mafie, či kmotři. Problémem ovšem může být, že přímo s těmi nejkovanějšími sám spolupracuje.

Na toto propojení má paradoxně ukazovat vydávání stranických novin, které Okamurovci prezentují jako necenzurovaný kritický hlas politické scény. Noviny "Na vlastní oči" byly distribuovány bezplatně do schránek domácností po celém Česku.

I proto veřejnost překvapily poměrně nízké náklady. Na tisk a distribuci podle reportu dodaného Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran dala strana celkově 6 milionů korun.

Tiskla a distribuovala je společnost Strategic Consulting. Její jednatelem a jediným společníkem je Jan Čížek. Jde o vydavatele, který je živený zejména zakázkami ze samospráv. Na starosti má přípravu, tisk a distribuci několika komunálních časopisů. Jeho pozice jsou nejsilnější v Praze, kde vydává třeba celoměstský bezplatní titul Naše Praha.

Čížkova mediální činnost je v Praze zakořeněna. Neobvyklý objem zakázek získala zejména na Praze 10, kde podnikatel profitoval ze spolupráce s bývalým starostou městské části Milanem Richterem z ODS. O úspěchu podnikatele Čížka ve veřejných zakázkách pro Prahu 10 údajně rozhodovala také další aktivita známého radního z ODS Tomáše Hrdličky.

Politik a lobbista se zná s Milanem Richterem a právě přes něj měl podle četných podezření úřad městské části rozhodovat o tom, komu se bude v místním byznysu za veřejné peníze dařit.

Podnikatel Hrdlička, který původně rozbíhal kariéru vlastnictvím benzínové pumpy a výherních automatů v hospodách, ovládá společnost Kupiano Investments. Ve společnosti s kyperskou matkou je předsedou správní rady.

Stejné obsazení správní rady i vlastnictví má také Vistoria CZ. Společnost se širokým záběrem činnosti od malířství až po reklamu, ještě pod názvem Navatyp spravovala několik nemovitostí patřících hlavnímu městu. Podle kritiků z řad opozičních poslanců přitom o zakázky městské části soupeřily jenom firmy tehdy ještě radního, Hrdličky.

Ten se tehdy k vlastnictví Vistorie, ani dalších firem spojených s Kupiano Investments nepřiznával, přičemž podle indícií soutěžil sám se sebou. Nikdy si však za podezřelé obchody nevyslyšel verdikt vinen, a tak je aktivní v byznysu i politice dodnes. V médiích se začíná označovat za šikovného investora, či občanského aktivistu.

Hrdličku spojuje s SPD nejen vydavatel stranického časopisu Čížek. Dlouho se polemizuje o blízkém spojení Tomáše Hrdličky a Radima Fialy. S druhou nejvýraznější tváří Svobody a přímé demokracie se Hrdlička zná ještě z dob, kdy byli viditelnými tvářemi ODS. Fiala, stejně jako Hrdlička patřil k těm, které dnes SPD nazývá kmotry – tedy podezřelým politickým podnikatelům.

Z odposlechů, které byly pořízeny během vyšetřování Jany Nagyové, dnes Nečasové policie zjistila třeba to, že Fiala podezřele ovlivňoval člena představenstva Českých drah Romana Bočka k tomu, aby zadal zakázky na úklidové služby. Fiala sám podnikal v dvou úklidových firmách B. S. Kings a IC Facility. Dnešního místopředsedu Radima Fialu tehdy policie podezírala ze stejných praktik jako Hrdličku. O tom však víc v jiné kapitole.

Zdroj: Biztweet.cz

Ačkoli je strana Svoboda a přímá demokracie především v rukou Tomio Okamury a Radima Fialy, v pozadí hnutí stojí několik zajímavých hráčů. Ukázka Politika s.r.o.

Stranu tvoří hlavně mediální kapitál. Ten přímo souvisí s vytvářením jakéhosi paralelního vesmíru, ve kterém je Okamura a jeho parta prezentován jako bijec příživníků, lichvářů a obchodníku s chudobou. O čem však voličům strana neřekne, je to, že její pilíře stojí právě na základech byznysu, který sama označuje za nemorální.

Podobně jako u předešlých politických pokusech vsadil Tomio Okamura zejména na spolupráci s PR lobby a mediální společnostmi zaměřujícími se na alternativní obsah. Alternativní ne v uměleckém slova smyslu, ale ve smyslu nerespektovaní etických principů žurnalistiky a mohutně se věnující propagandistické činnosti.

Důležitým finančním a propagačním partnerem xenofobního hnutí je výzkumná agentura Sanep. Agentura, za kterou stojí dlouhodobý obchodní partner hnutí Jan Fulín, patří mezi nejaktivnější průzkumové politologické společnosti v České republice. Kvanty průběžných výsledků politických stran, či průzkumů důvěryhodnost,i bombarduje média i veřejnost.

Grafy od Sanepu tak díky atraktivitě sdělení končí v různých bulvárních, ale někdy i seriózních zprávách. Před volbami je firma pravidelně kritizována, že nahrává vybraným subjektům. Nerozhodnuté voliče podle kritiky odborníků často motivuje přemrštěnými výsledky vybraných kandidátů a opačným snižováním jejich politické konkurence. Toho lze dosáhnout nastavením metodiky průzkumu tak, aby odpovídal určitý vzorek lidí, či přizpůsobením anketové otázky tak, aby odpovídajícího motivovala odpovědět negativně vůči určité možnosti a kladně v prospěch jiné možnosti.

Sanep společně s agenturami Focus, Médea a Phoenix nedodržuje pravidla Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. To proto samo opakovaně varuje před praktikami agentury, která je partnerem Svobody a přímé demokracie.

Sdružení kromě jiného kritizuje, že Sanep pro výzkumy používá málo spolehlivé internetové dotazníky, které lze lehce zvenčí pozměnit, či ovlivnit jejich zásah. Potvrzeny jsou také případy průzkumů, u kterých byl neobjektivně ovlivňován kmen respondentů.

Proč je agentura ochotna riskovat své jméno si lze domýšlet na základě pohybů z účtu Svobody a přímé demokracie.

Peníze ze strany Tomio Okamury proudí ke skupině firem, spojované právě se Sanepem. Další firma údajného majitele průzkumové agentury - Jana Fulína - Play Net zinkasovala od Okamurovy strany za nejasně popsané PR služby po volbách 7,4 milionu korun.

Ve společnosti je členem představenstva Radomír Pekárek. Ten v roce 2009 kandidoval na post generálního ředitele České televize. Sliboval rozsáhlé škrty zejména publicistických a zpravodajských programů. Dnes vlastní konspirační portál prvnizpravy.cz.

Na peníze společnosti, která obchoduje s SPD dohlíží v dozorčí radě také Daniela Tománková, která kromě podnikání v esoterice působí i v dalších firmách ovládaných Janem Fulínem. Dalším členem je Oldřich Zajíc, který je šéfem agentury Sanep.

Jan Fulín ovládá Play Net prostřednictvím společnosti Astro Capital. Z hlediska Astro Capital může být pro přepojení s Tomio Okamurou zajímavý fakt, že část akcií firmy je ve formě takzvaných kmenových akcií na jméno. Jejich majitel má právo na vyplácení dividendy, může však zůstat v anonymitě.

Zdroj: Biztweet.cz

Z nezávislého projektu je úspěšná publikace. Údaje vyplývají ze sumárních výsledků odbytu prodejců a distributorů Euromedia, Kosmas, Dobrovský, Martinus a Biztweet.

„Děkuji všem podporovatelům a čtenářům. Napsat knihu bez jakéhokoliv kapitálu není lehké. Tisíc prodaných kusů vnímám jako veliký úspěch i proto, že mi marketingově nikdo nepomohl a kniha uspěla i vedle mnohem lépe situované a propagované konkurenci,“ uvádí autor Z Bureše Babišem Tomáš Lemešani.

Publikaci Z Bureše Babišem si můžete objednat ZDE, či mailem na adrese marketing@biztweet.eu

Kromě počtu prodaných kusů je podle autora úspěchem knihy i její relevance. Pozitivně ji vnímá kritika, dostala se třeba do prestižní odborné knihovny ČNB či univerzitních knihoven. Díky faktografické přesnosti si obsah knihy neodvážila napadnout ani žádná z dotčených stran.

„Věřím, že čtenáři nalezli a nalézají v knize vše podstatné, co potřebuji o Andreji Babišovi vědět. Šel jsem do detailů důkazy podložených kontroverzních obchodů politika a podnikatele Babiše. Žádné domněnky, ale tvrdá fakta, které dokazují, že aureola Babiše získala během let divokého byznysu vážné trhliny,“ pokračuje Lemešani.

Kniha Z Bureše Babišem vznikla původně jako nezávislý projekt. Na její vznik přispěli lidé předobjednávkami na crowdfundingu. Zájem o knihu však předčil očekávaní a přesvědčil vydavatele, že kniha stojí za prodej také v knižní síti. Kniha, kterou prodává autorova mediální společnost Independent Media Publishing, popisuje celou historii podnikání Andreje Babiše od jeho dětství až po současné plány a potíže.

I z xenofobie a neonacismu se dá udělat byznys. Uvědomuje si to také Olivie Žižková, která svými bizarními výstupy podporuje extrémisty v celém regionu.

I když označení pravicový extrémista nesnáší, Tomio Okamura svými výroky mnohdy balancuje na hraně toho, co by se dalo označit za popírání lidských prav.

Politik, který si byznys postavil na osvětě myšlenky přímé demokracie, si šíření extrémismu sám uvědomuje. Na rozdíl od většiny společnosti, či lidí hledících na fakty však ohrožení demokracie vidí jinde, než v jeho banálním popírání holocaustu, či nepřestávající štvavé kampani vůči Islámu.

"Nad Evropou se opět stahují mračna a organizované násilí v podobě novodobého fašizmu je velmi blízko. Svět řídí lidé a organizace, které se zaštiťují humanismem, ochranou lidských práv a svobod, práv dětí, práv národů a jinými právy. Ve skutečnosti jde jen a jen o peníze a zisky, o přírodní zdroje, o ekonomickou moc, o ovládnutí lidstva a o řízení lidských zdrojů. O tom, o čem jsme si ještě nedávno mysleli, že je pouhou konspirací, o tom dnes můžeme říci, že je skutečností. Chapadla těchto všemocných zasahují i do vnitřních záležitostí jednotlivých států. Globální propaganda a mediokracie ovlivňují dění každého národa. Je snadné vyvolat nejistotu, strach, znejistit lidi a zavdat příčinu ke konfliktům a dokonce k nepokojům, násilí a válkám," napsal 9. května 2014 k výročí skončení Druhé světové války Tomio Okamura.

Na jeho Facebooku se to hemží různými výzvami k boji proti humanitárním organizacím, či tradičním politikům, které považuje za nové fašisty. "8. květen je považován za historický den, kdy byla podepsána kapitulace Německa a oficiálně ukončena druhá světová válka. Téměř po sedmdesáti letech zažívá Evropa otřesné události a její země se ocitají na prahu třetí světové války," dodává Okamura volající po hodnotách, rodině a lásce.

Jeho znamenité protichůdné názory na dění kolem konce největšího válečného konfliktu historie můžeme sledovat rok za rokem, od doby co se přeorientoval na byznys nahánění hrůzy a šíření konspirací.

V roce 2016, v den výročí Pražského povstání, zpochybnil v rozhovoru samého se sebou na Parlamentních listech roli amerických vojsk při osvobození Plzně.

"Američané bohužel reálně nikdy Plzeň neosvobodili – pár jich přijelo do města oficiálně svobodného. A to, že dorazili až do Plzně, bylo dané jedinou věcí – někdo někde jinde musel vybojovat opravdu kruté bitvy u Kursku, u Stalingradu, u Leningradu. Američané vstoupili do Evropy v podstatě poté, až když bylo jasné, že Sověti porazí Hitlera, a hrozilo, že osvobodí Evropu sami. Stalin po dlouhou dobu žádal o otevření fronty na západě, ale takzvaní spojenci boj naopak oddalovali, aby Rusové co nejvíce s Němci vykrváceli. Ale faktem je, že stejně odpornou politiku vedli třeba i vůči de Gaullově Svobodné Francii a do poslední chvíle podporovali pronacistickou vládu z Vichy. Svět není černobílý a každý v něm hájí hlavně svoje zájmy. A pak tu máme lidi, kteří milují legendy – dopřejme jim je, ale současně je třeba vidět i fakta," popisuje fakta z jeho paralelního vesmíru, přičemž opět zpochybňuje dlouholetou práci historiků oprávněných soudit události války, či vzpomínky a svědectví válečných veteránů.

Okamura pravidelně lže nejen o bojích během Druhé světové války, ale také o nejstrašnějším zločinu lidstva – holocaustu. Připomeňme, že Okamura v lednu 2018 řekl, že pracovní tábor v Letech nebyl oplocený a byl v něm volný pohyb. Zpochybňoval také charakter táboru a už opakovaně zpochybňoval důvody proč v něm byli Romové vězněni.

Po tom, co se s protesty ozvali aktivisté, zástupci romské menšiny i politici, pořád na svých slovech z videoblogu trval. Změna přišla až poté, co musel věc vysvětlovat hnutí ANO, se kterým vyjednával o potenciální podpoře vlády, či účasti na ní. Následně se tedy omluvil za vyjádření, že tábor nebyl oplocený, uvedl však, že ho většinou nikdo nehlídal a lidé v něm se mohli volně pohybovat. Podle pražské židovské obce i Muzea romské kultury šlo o opakované projevy popírání holocaustu, politici, zejména z ANO a Komunistů, kteří musí spoléhat na podporu Okamurovy strany, ovšem zarážející slova obhajují a hodnotí Okamurovu omluvu jako dostatečnou.

Lídr SPD tak nadále může rozšiřovat protiromské názory, popírající holocaust na českém území. Že jde o v jeho straně o silně zastoupený názor zdokumentoval už dříve jeho stranický kolega Miloslav Rozner. Ten na sjezdu strany v roce 2017 kritizoval odkup vepřína nedaleko pietního místa v Letech, který schválila vláda.

"Bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půlmiliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku," řekl Rozner. Mladí sociální demokraté záhy podali na Roznera kvůli jeho výroku trestní oznámení.

Více na Biztweet.cz

Jak se už u spolupráce s Tomio Okamurou několikrát potvrdilo, spojenectví přináší také velkou míru rizika. Na straně jedné dokáže Okamura nasbírat body také pro zcela neznámé kolegy. Na straně druhé jeho byznys model nepočítá s dlouhodobou existencí politického projektu a zanechává za sebou pouze spálenou zem.

Po podivné kampani, která zase zaváněla porušováním pravidel a zejména nesouladem mezi přiznanými náklady a výkonem kampaně Úsvitu, hnutí v parlamentních volbách v roce 2013 připsalo slušných 6,88 procenta voličských hlasů.

Na účtu mu za to přistálo 122 milionů korun. Jediným správcem účtu byl Tomio Okamura. Tomio Okamura PR agentury během volební kampaně, ale i po ní, stejně jako jiné dodavatele pro hnutí vybíral sám a komunikoval s nimi pouze on. Přiznal to, ale zároveň na tom neviděl nic špatného.

Firmy, které si vybíral, se těšily nadstandardním platbám. I ve srovnání s největšími profíky na trhu fakturovaly neobyčejně štědré platby, většinou bez jakéhokoliv záznamu o objemu práce či počtu odpracovaných hodin.

Nebylo jasné ani to, kdo je zastupuje. Často proto firmy působily jenom jako nastrčené schránky zastupované bílými koni.

Nemají vlastní internetové stránky a v podstatě ani oficiální kancelář. Firma ATM místo toho podle zjištění pořadu Reportéři ČT sídlí v polorozbořeném zahradním domku, kde nesedí jejich zaměstnanci, ale bydlí tam načerno různí bezdomovci.

Jediného člena představenstva firmy ATM Františka Papíka se tehdy podařilo zastihnout až v místě, kde sídlí jiné firmy, v nichž působí. „Dělám pro určitý okruh lidí, nabízím obchodní služby, lidé znají mou adresu,“ vysvětloval Papík podobu sídla firmy. Potvrdil však, že Okamuru zná velmi dlouho.

Po medializaci ale Papík z firmy odešel. Nyní ATM zastupují Václav Jakeš jako člen a Dana Zemanová jako předseda představenstva.

Jakeš je poměrně známým podnikatelem. Muž, který viditelně funguje v ATM od roku 2016, vlastní známou odtahovou službu Pretol. Přes Spolek odtahových služeb, kterému šéfuje, se zná také se členkou dozorčí rady ATM Martinou Jouklovou Osvaldovou. Ta je ve spolku hospodářem.

Zajímavostí v ATM jsou také akcie na jméno, u kterých nelze zjistit, komu patří. Za zmínku jistě stojí také fakt, že v představenstvu firmy ATM několik let působil i bývalý politik a lobbista Jaroslav Tvrdík, který dnes vystupuje po boku čínských investorů.

Druhou firmou, která ve financování Úsvitu – Národní koalice svítila, byla společnost 10 minutes. Firma sídlí v centru Prahy, nicméně v uvedeném místě využívá pouze virtuální kancelář. Kromě cedulky a poštovní schránky na adrese nikdo není. Jde o další známou adresu, která stověžaté město proslavila jako ráj schránkových firem. Jediným statutárním zástupcem je Lenka Bartošová, o jejímž byznysu na trhu PR nikdo nikdy neslyšel.

Podle některých zdrojů spojovala faktury, které firmy vystavovaly, i jejich podpisy a jiné dokumenty související s jejich schvalováním stejná osoba. Čas, styl formulace i písmo prý patřily Tomio Okamurovi. Ten si podle podezření sám faktury vystavoval na straně firem a schvaloval a proplácel na straně hnutí Úsvit. Potvrdili to i členové strany, kteří přišli s tvrdou kritikou, a dokonce trestním oznámením.

Už po roce a půl po volbách totiž kvůli podivným nákupům Úsvitu zůstal stranický účet prázdný. To už zasvítila červená kontrolka také zbytku strany. Většina členů hnutí obvinila z finančních potíží Okamuru. Jeho faktury pro firmy ATM a 10 minutes měly hnutí totálně finančně vyčerpat. Vedlo to k jeho vystoupení ze strany a právní bitvě, ve které po Okamurovi bývalí kolegové požadují navrácení ztracených peněz.

Věcí se zabývala také pražská kriminálka. Po několika měsících však případ odložila. „Podezření ze spáchání přečinu ,porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku‘ vyšetřovatelé v září 2016 odložili dle ustanovení §159a odst. 1 trestního řádu s tím, že v dané věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak,“ uvádí Krajské Ředitelství Policie Hlavního města Prahy.

K odložení dochází, když se podezření nepodaří prokázat. Nejde však o definitivní věc a existuje možnost prokázaní jiného přečinu a trestního činu. Za komplikovaným citováním zákonu ze strany policie se navíc skrývá možnost řešit věc jinými orgány.

Zdroj: http://forum24.cz/s-usvitem-svitlo-jen-na-okamurove-uctu/

O tom, zda bude SPD za podivné finanční operace před volbami potrestána se dovíme do konce léta 2018.

Politické strany a hnutí, které se účastnily voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017, předložily Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí zprávy o financování volební kampaně.

Problémem se však kvůli novému a nejasnému zákonu stala zejména povinnost předložit úřadu veškeré účetnictví spojené s předvolební kampaní. Podle úřadu pro dohled nad hospodařením si strany tuto povinnost vyložily různým způsobem, přestože úřad strany s předstihem informoval o náležitostech tohoto podání.

U většiny subjektů proto zaslané materiály neumožňovaly provést efektivní kontrolu financování kampaně, proto úřad vyzval tyto strany k doplnění podkladů.

„To se týkalo i hnutí SPD. To již doplněné účetnictví zaslalo a úřad nyní kontroluje jeho úplnost. Poté i toto účetnictví zveřejní na svých internetových stránkách. Předpokládáme, že se tak stane zhruba v průběhu května. V mezidobí úřad provádí datovou analýzu monitoringu kampaně (rozsah veškeré venkovní, internetové i tištěné reklamy, jakož i propagace na sociálních sítích) a porovnává ji se skutečnostmi vykázanými stranou ve zprávě o financování kampaně,“ říká pro Biztweet člen úřadu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí Jan Outlý.

Poté, zřejmě začátkem léta, úřad zahájí kontrolu zejména těch skutečností, u nichž datová analýza naznačí případné nesrovnalosti s tím, co strana vykázala.

Problémem ve straně Tomio Okamury je finanční operace ze samého konce sledovaného období. Nejpodezřelejší je výdaj v celkové hodnotě zhruba 7,4 milionu korun. Peníze směřovaly na proplacení faktur za PR služby společnosti Play Net. Ačkoli to zní nevinně, platby byly přinejmenším zvláštní.

Peníze z transparentního účtu na kampaň zmizely dva dny před povinností složit úřadům účty za celou kampaň. Peníze firmám zajišťujícím PR během politických kampaní jdou ve většině případů postupným proplácením, případně zálohou a doplacením prémie. Proč firma klidně čekala na proplacení až bude o pět minut dvanáct, není jasné.

Pochybná je také samotná výše plateb. Hnutí SPD, které má bojovat proti politikům a jejich manipulaci veřejného mínění, má ze všech stran kandidujících v sněmovních volbách 2017 nejvyšší účet za public relations. I když vezmeme v úvahu opravdu čilou mediální kampaň, placené inzeráty na sociálních sítích, či fabrikovaní vlastních průzkumů, jen těžce možno uvěřit tomu, že podle oficiálních čísel výdaje SPD na PR kampaň přesáhli výdaje ANO, ODS, či Pirátů několikanásobně.

Dalším problémem podivných nákupů je samotný převod peněz. Pravidla totiž neumožňují vyčerpání celého objemu peněz z transparentního účtu. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí za to straně zřejmě udělí pokutu. Ve hře však může být i trestněprávní rovina. Pokud by totiž bylo možné prokázat, že byly platby pouze fiktivní, šlo by o podvod.

„Nelze vyloučit, že v té souvislosti úřad požádá o součinnost i jiné orgány veřejné moci, současně však nelze nyní říci, že by pro to měl úřad v této fázi úřad konkrétní důvody. Jinými slovy, o poznatcích z kontroly financování volební kampaně SPD a ostatních stran z voleb do Poslanecké sněmovny bude namístě hovořit až v horizontu zhruba tří či čtyř měsíců. Podotýkám, že ač se tento časový horizont může zdát jako vzdálený, je zcela běžný i u o obdobných institucí v jiných zemí Evropy,“ říká Jan Outlý.

Zdroj: Biztweet.cz

Politické strany, v jejichž čele stál Tomio Okamura, zdůrazňovaly a zdůrazňují kromě populistických témat zejména transparentnost, poctivost a přehlednost hospodaření. Ukázka z knihy Politika s.r.o.

Kritika nedopadá jen na nešikovné rozdělování společných peněz, ale Okamurovci často kritizují také samotné politické strany za to, že za volební výsledky získávají od daňových poplatníků desítky milionů korun.

Nad nedostatečnou odměnou za snažení v kampani si však nemůže postesknout ani Tomio Okamura sám. Už v rámci hnutí Úsvit připsal na účet přes sto milionů korun. Zosobnění je v tomto případě rozhodně namístě. Hnutí mělo devět členů a o výdajích mohl rozhodovat pouze Okamura.

V případě, který je z hlediska vyšetřování, podle informací autora Politika s.r.o., pořád otevřenou věcí, Okamura údajně vyváděl miliony korun z pokladny vlastní politické strany prostřednictvím fiktivních faktur za PR služby. Statisícové částky si nechal vyplácet třeba na přípravu projevu, který si napsal sám, podobně si fakturoval i jiné, pro politika samozřejmé činnosti, za které inkasuje poslanecký plat (v současnosti 70–190 tisíc českých korun).

Připomeňme, že po parlamentních volbách v roce 2013 přistálo na účtu devítičlenného hnutí Úsvit za hlasy jeho voličů 122 milionů korun. Jediným správcem účtu byl Tomio Okamura.

Tomio Okamura PR agentury stejně jako jiné dodavatele pro hnutí vybíral sám a komunikoval s nimi pouze on. Firmy, které si vybíral, se těšily nadstandardním platbám. A to navzdory tomu, že sídlily na zvláštních místech. Třeba v chatrči, ve které spávali bezdomovci. Nebylo jasné ani to, kdo je zastupuje. Často proto firmy působily jenom jako nastrčené schránky zastupované bílými koni.

Už po roce a půl se kvůli podivným nákupům Úsvitu stranický účet začal přibližovat nule. To už zasvítila červená kontrolka také zbytku strany. Většina členů hnutí obvinila z finančních potíží Okamuru. Jeho faktury pro firmy ATM a 10 minutes měly hnutí totálně finančně vyčerpat.

Obě firmy vzbuzují kontroverze. I když mají zpracovávat propagaci druhým, vlastní prezentaci rozhodně nezvládají. Nemají vlastní internetové stránky a v podstatě ani oficiální kancelář. Firma ATM místo toho podle zjištění pořadu Reportéři ČT sídlí v polorozbořeném zahradním domku, kde nesedí jejich zaměstnanci, ale bydlí tam načerno různí bezdomovci.

Jediného člena představenstva firmy ATM Františka Papíka se podařilo zastihnout až v místě, kde sídlí jiné firmy, v nichž působí. „Dělám pro určitý okruh lidí, nabízím obchodní služby, lidé znají mou adresu,“ vysvětloval Papík podobu sídla firmy. Potvrdil však, že Okamuru zná velmi dlouho.

Firma 10 minutes pak sídlí v centru Prahy, nicméně v uvedeném místě využívá pouze virtuální kancelář. Kromě cedulky a poštovní schránky na adrese nikdo není.

Jak je známo, právě vyvádění peněz ze strany označují jako důvod Okamurova vyloučení zbylými členy Úsvitu. Po hádkách sice ze strany vystoupil, de facto však ze dne na den nakreslil strukturu nového politického subjektu: SPD.

Společné s lidmi, kteří stojí v pozadí jeho kampaní, to však, jak se zdá, dotáhl do dokonalosti. Způsob, jakým strana proklamující boj proti příživníkům přerozděluje peníze za hlasy oddaných voličů, vzbuzuje dojem, že jde o promyšlený systém, jak přes politiku vyplácet peníze nejen na vlastní účet, ale také účty finančních a mediálních partnerů Tomio Okamury.

V případě Svobody a přímé demokracie si podivné hospodaření všiml už záhy po volbách nově ustanovený Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Tomu se zdají podezřelé finanční transakce jak na výdajové, tak na příjmové stránce účtu strany.

Nejpodezřelejší je výdaj v celkové hodnotě zhruba 7,4 milionu korun. Peníze směřovaly na proplacení faktur za PR služby společnosti Play Net. Ačkoli to zní nevinně, platby byly přinejmenším prazvláštní.

Zdroj: forum24.cz

Tomio Okamura je bohužel více než politik politický byznysmen. Další spolupráci do parlamentních voleb utnul. Jsme za přímou volbu starostů a hejtmanů, jsme za referendum za setrvání či vystoupení v EU, jsme proti nelegální migraci převážně z islámských zemí, dále jsme za zrušení koncesionářských poplatků ČT a podporujeme přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Předseda Strany práv občanů Jan Veleba v rozhovoru pro Biztweet.

http://biztweet.cz/article/2454-jan-veleba-tomio-okamura-je-politicky-byznysmen

Jistě máš v okolí někoho, kdo bojuje proti extrémismu a zajímá ho také pozadí politických kampaní.

Lidí, kterým populismus vadí je hodně, ale těch, kteří se chtějí i aktivně připojit k boji proti němu, jako šafránu.

Dej proto o možnosti objednat knihu vědět všem, kterým není osud regionu lhostejný.

Děkujeme

Z nezávislého projektu je úspěšná publikace. Independent Media Publishing prodala už tisíc kusů knih Z Bureše Babišem.

Údaje vyplývají ze sumárních výsledků odbytu prodejců a distributorů Euromedia, Kosmas, Dobrovský, Martinus a Biztweet.

„Děkuji všem podporovatelům a čtenářům. Napsat knihu bez jakéhokoliv kapitálu není lehké. Tisíc prodaných kusů vnímám jako veliký úspěch i proto, že mi marketingově nikdo nepomohl a kniha uspěla i vedle mnohem lépe situované a propagované konkurenci,“ uvádí autor Z Bureše Babišem Tomáš Lemešani.

Publikaci Z Bureše Babišem si můžete objednat jednoduchým mailem na adrese marketing@biztweet.eu

Kromě počtu prodaných kusů je úspěchem knihy i její relevance. Pozitivně ji vnímá kritika, dostala se třeba do prestižní odborné knihovny ČNB, či univerzitních knihoven. Díky faktografické přesnosti si obsah knihy neodvážila napadnout ani žádná z dotčených stran.

„Věřím, že čtenáři nalezli a nalézají v knize vše podstatné, co potřebuji o Andreji Babišovi vědět. Šel jsem do detailů důkazy podložených kontroverzních obchodů politika a podnikatele Babiše. Žádné domněnky, ale tvrdá fakta, které dokazují, že aureola Babiše získala během let divokého byznysu vážné trhliny,“ pokračuje Lemešani.

Kniha Z Bureše Babišem vznikla původně jako nezávislý projekt. Na její vznik přispěli lidé předobjednávkami na crowdfundingu. Zájem o knihu však předčil očekávaní a přesvědčil vydavatele, že kniha stojí za prodej také v knižní síti. Kniha, kterou prodává autorova mediální společnost Independent Media Publishing, popisuje celou historii podnikání Andreje Babiše od jeho dětství až po současné plány a potíže.

Proč peníze potřebujeme a na co? 

(v Kč)

Materiálové náklady: Výtisk 300 kusů 17000-35000. Nejlevnější tisk brožované vazby v černobílé barvě je podle aktuálních cenníků 17000 korun. Pokud by byla požadována vyšší kvalita a jiná vazba případně v barvě, náklad může narůst.

Nemateriálové náklady: 1. Jazyková korektura, editace a typologická úprava: 4-10 tisíc korun. (podle rozsahu a dodavatele, při 200 stránkách A4 je to nejméně 4 tisíc)

1. Grafické práce 3-10 tisíc korun. Zalomení textu před tiskem stojí kolem 3 tisíc korun, pokud by bylo svoleno také k přípravě ilustrací, či eknihy náklady by narostly.

Zdroje informací o cenách průzkum a minimální ceny na trhu + ceník bývalých partnerů Tigris, Překlady Švehla.

Celkový rozpočet projektu při tisku 300 kusů je 24000 – 55000. Požadovaná dotace je ve výši 62 tisíc korun, kvůli poplatku, který si ponechá Hithit.

Náklady na práci autora, který čas nemá nijak pokrytý a dělá to na úkor jiných placených projektů nejsou součásti sbírky.

Na crowdfundingovém serveru Hithit.com se objevila sbírka na vznik knihy o Tomio Okamurovi. Čtenářům slibuje vhled do minulosti, podnikání i opravdových hodnot populistického politika.

Kniha Politika s.r.o. podle autora Tomáše Lemešaniho monitoruje třeba podezřelý mechanismus jakým politik vyvádí peníze z vlastních politických stran a prokazuje, že jde o cílené krátkodobé plány, jak na populistické vlně vydělat slušné peníze.

Okamura vlastní a vlastnil několik firem. Politika je však jeho nejvýdělečnějším byznysem. Podle publikace funguje také díky továrně na lži. Politika s.r.o. se nevyhne ani tomu, jak taková hoax factory funguje, či podezřením, že získává finance z Kremlu.

Kniha má zveřejnit důkazy o tom, jak Okamura mění myšlenky jeho politiky podle společenské objednávky, a o tom odkud na drsný marketing shání peníze. Podle knihy jsou prokazatelné skutečnosti, dosvědčující fakt, že ačkoli sám kritizuje vnější vlivy na českou zahraniční polititku, sám přijímá peníze z Ruska.

Politika.s.r.o. se nevyhne ani podezření z jeho ilegálních podnikatelských praktik, které v současnosti podle zjištění autora prošetřuje také policie, či zkušenosti jeho podnikatelských kolegů, kteří ho za nebezpečného populistu označovali již během minulé podnikatelské kariéry.

Autor už díky podpoře, kterou získal na českém crowdfundingovém serveru Hithit.com, napsal knihu Z Bureše Babišem. Rozhodl se proto hledat finance na realizaci knihy Politika s.r.o. stejným způsobem – nabídkou předobjednávek a jiných odměn. 

Zdroj: denik.cz

Bojovník k pohledání. Česko-japonský bijec uprchlíků, Islámu, cikánů a všeho, co se vymyká jeho představám o správném odstínu barvy pleti, hlasu a mysli – stojí v čele nejen českého, ale také evropského boje proti Bruselu. Vyhlášeným eurospektikem a kritikem multikulturalismu je navzdory vlastním činům. Ty, podobně jako jeho byznysové pozadí, působí často schizofrenicky.

Ačkoli před televizními kamerami, anebo alespoň před svým foťákem na mobilu, skládá rozzuřený Asiat filipiky o jedovatém vlivu multikulturalismu na českou společnost, samotný někdy neví, čí je. Pochází z poměrů, ve kterých si kvůli svému původu užil nejedno příkoří a nespravedlivé znevýhodnění.

I proto se během profesionální kariéry přidal na stranu těch, kteří zdůrazňovali, že cizinci můžou českou kulturu či turismus jenom obohatit.

Tomio Okamura se narodil české matce a japonsky-korejskému otci. Když mu bylo pět let, jeho rodina se přestěhovala z Japonska do Československa, kvůli problémům v rodině však skončil v dětském domově. O tom, že dětství v „děcáku“ není žádná slast, mluví i sám ve svých životopisech. Do čtrnácti podle vlastních slov kvůli xenofobním útokům koktal a pomočoval se. 

Motivace něco změnit s rasovými předsudky se v něm nahromadila i po návratu do Japonska, kde byl jako míšenec odsuzován a nucen k nedůstojné práci popeláře.

I proto podle vlastních slov po návratu do Česka rozběhl vlastní byznys, ve kterém vozil Japonce do Evropy a postupně směřoval k pozici zástupce českého turistického byznysu. Tam kromě jiného zdůrazňoval nutnost otevřít český turistický trh také cestujícím z nových, pro Čechy netradičních destinací. Naopak, na materiálech s manekýny převlečenými do arabských atrap či muži černé pleti promoval exotické dovolené.

„Chybně přeceňuje význam zahraničního turisty pro region. I přesto, že ekonomický význam importovaného eura či dolaru je nesporný, konkrétně pro jižní Moravu (na rozdíl např. od Prahy kde T.O. podniká) je mnohem významnějším a strategicky důležitějším turistou turista český. Většina provozovatelů ubytovacích i restauračních zařízení potvrdí, že český klient není méněhodnotným klientem, je tomu spíše naopak. Podstatná část výnosů z turismu regionu pochází a bude pocházet z domácího cestovního ruchu,“ musela Asociace cestovních kanceláří České republiky v stanovisku z roku 2009 krotit Okamurovo propagování cizinců, utržené z řetězu.

„Při sledování neskutečné smršti jeho názorů na vše, v jakoukoliv denní i noční hodinu, se nabízí otázka, jak dlouho ještě tomuto podnikateli budou procházet jeho většinou nepřesné a mylné informace. Tomio Okamura, jako viceprezident jedné z asociací cestovních kanceláří, bohužel prostoru v médiích využívá převážně k sebeprezentaci či prezentaci „své“ asociace. Jeho vyjádření se ale bohužel již po mnoho měsíců, místo kvalitních odpovědí skutečného odborníka, podobají spíše populistickým vyjádřením politika schopného odpovědi kdykoliv, komukoliv, na cokoliv. Znalost problému a jeho korektní analýza však většinou chybí,“ zhodnotil Okamurovo vystupování ředitel Region s.r.o. Roman Šikuta.

Dnes sice ona chuť na sebeprezentaci zůstala črtou Okamury, avšak jinak je všemu jinak a z bojovníka proti xenofobii se postupem času vyklubal čelní bijec všeho cizího. I během politického výkonu práce však mimo světel kamer někdy klopýtne.

Stalo se mu to třeba u v loni předkládané novely azylového zákonu. Nezařazený poslanec, kterého vlastní hnutí Úsvit vyloučilo kvůli podezřením z tunelování stranické pokladny, hlasoval pro větší podporu žadatelů o azyl.

Situaci předcházelo týdenní PR běsnění, během kterého Okamura odmítal zjednodušování azylového řízení, tedy právě cíl vládní novely zákona.

Úprava zákona třeba zvyšovala rozpočet obcí, které provozují zařízení pro uprchlíky, určila také osmikorunovou denní odměnu za jednoho uprchlíka. Uprchlíci díky novele mohou získat pracovní povolení už po půlroce od příchodu do Česka.

Tomio Okamura hlasoval pro znění celého zákonu i jeho pozměňovací návrhy. Odpůrce Islámu, který se obává teroristických útoků páchaných v tuzemsku, se třeba při hlasování o možnosti odepřít azyl z důvodu spáchání trestného činu zdržel.

Podpořil naopak zavedení finanční podpory pro uprchlíky. Nepochopitelná schizofrenie populisty se projevila při podpoře pozměňovacího návrhu, podle nějž si žadatel o azyl může vybrat pohlaví osoby, která s ním povede pohovor.

V reakci na medializované informace o jeho podivném protichůdném hlasování Okamura reagoval jako klasik. Server Hlidacipes.org, který na hlasování upozornil, označil za lháře, placené penězi George Sorose.

Více na forum24