Stojíme s K opření o zeď a kouříme.
Cigaretu jsem si v životě zapálil zatím jen čtyřikrát, pokaždé u významných životních rozhodnutí. Když jsem přijel poprvé na svůj gympl v zahraničí, když jsem jej opouštěl, potřetí když jsem vzdával medicínu a počtvrté na jedné vyhlídce v Brně.
Stojíme opření o vlhkou zeď. Nad námi svítí slunce, podzimní modré nebe je téměř bez oblak, slyšíme šustění listů nedalekého javoru, které se kývají ve větru nad zdí psychiatrické léčebny. Je ticho, hluk z nedaleké rušné ulice k nám téměř nedoléhá. Nám tyto vjemy nic neříkají - díváme se do prázdna a mlčíme. S touto slečnou jsme si příliš nedesli. Čím méně slov, tím méně ublížených pohledů a hádek přes prostředníky - spolupacienty z pokojů.
K je perfekcionistka orientovaná na úspěch, neuměla přestat se sebekrášlením v touze za dokonalostí. Upnula se ke svému vzhledu, kvůli kterému se jí vždy vysmívali.
K potáhne z cigarety. "Zkoušels adipex? Zlatý vejce? Sehnala sem ho na černym trhu, za pár tisíc máš deset kilo dole během dvou měsíců. Jen nedoporučuju během tý doby šukat, budeš mít trvalý olejový průjmy."
Nezmůžu se na nic jiného než na Hmmm a potáhnutí z cigarety. Přemýšlím o tom, jak zvládnu odpolední svačinu a tyhle její řeči mě nezajímají. Ona to ví a stejně tlachá. Radši neodpovídám, nechci vyvolat koflikt.
"Jizvy, ty si musíš mazat a hlavně je nevystavuj sluníčku, pak vylezou. A taky se neřezej na místo kde ses už řezal, je to pak víc vidět. Ale o odstín tmavší makeup Ti to zakreje." Debata jak z listu paní a dívek ohledně správné péče o pleť a předcházení vráskám. Poívám se na její ruce, na které kdybyste sáhli, rozsypou se. I ty nesou stopy řezných ran. Poprvé na sebe sáhla když během jedné z diet přibrala. Chtěla uvolnit frustraci a ono to fungovalo. Podruhé když ji jeden muž odmítnul - s tím se ještě nesetkala. Od té doby se to s ní veze.
Další věc, kterou máme (krom anorexie) společnou. I ona svá selhání zaznamenávala na kůži. Já mám čtyři velké, tlusté a dlouhé jizvy přes celé předloktí, trestal jsem se za selhání v žonglování. Ona má jednu dlouhou na lýtku, tehdy opustila školu. Těsně za zápěstím mám sedm řezů, k nim patří dalších pár na vnější straně předloktí. Bolest. Obrovská psychická bolest po telefonátu s tátou. I ona se poznamenala na stejných místech. Opila se, spolykala všechny léky a pak se podřízla. Všichni jsme tu stejní a přitom je tu každý sám za sebe.
"Je dvacet, za chvíli je skupina," ukončím nesmyslné tlachání a odhodím nedopalek do koše.
K po mě hodí ledový pohled. Kuřácké přátelství je u konce.