Nevíš čím to je
že podzimní dny
jsou tak klidné
vznešené
jako dáma procházející
se vznešeně s přídomkem
po korzu sem tam tam sem
Ištenem Ištenem
hrál mi cigán do ouška
byli jsme zpití oba
nechápal jsem ho
on pro změnu mne
jen Ištenem Ištenem
Nemtudom Nemtudom
Ištenem Ištenem
ach co
než sebou plácnem
než se rozletí
skleněná vrátka
do noční samoty
poseté Malým a Velkým vozem
Měsícem skrytým za noční oblohou
přece se neposerem
Ištenem Ištenem
než sebou plácnem
než mávnem nad dnešním večerem
než cigán dokončí svou hru
než strčí svou stovku do kapsy
než vypije svou dávku pálenky
jen nevím proč mi stále zní
štem nem štem nem