Narodil jsem se v Brně, 13. března 1946 v pravé poledne za jasného počasí, které přeje básníkům. Školu jsem absolvoval nadvakrát. Tu základní, která mě nebavila, a tu životní, která mně klade kameny do cesty stále. Můj tatínek říkával, že píšu, když nemám peníze, což platí dodnes, takže píšu dál. Tisknout jsem začal v samizdatu Koruna, jehož pět čísel se nenávratně ztratilo. S Pavlem Řezníčkem jsme dělali pořady poezie za flašku rumu. To na nás chodilo dvě stě lidí, kteří díky nám ten den unikli blbostem a ideologii. Školili jsme jejich hlavy přes naši poezii. Ta flaška rumu za to stála. Pak jsem dvacet let nesměl.
Teď to začalo znovu. Večery poezie při deseti lidech, pořady v rozhlase, verše v časopisech od Šumavy k Tatrám. Pan Markovič by ze mě měl radost.
(Z Leošova debutu Vnímání, Zvláštní vydání, Brno 1994)