Tak to tu ještě nebylo! Kniha, která vznikla ve tmě, tichu a samotě při tzv. „Terapii tmou“. Mým cílem je dostat tyto poučné příběhy, které jsou navíc doplněné poutavými ilustracemi na knižní pulty. Jsem si jistá, že příběhů ze života není nikdy dost...
Autor: Jana Z. Halbhuberová
Kašperské Hory, Plzeňský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 9.3.2022 v 16:22.
První myšlenky na témata příběhů knihy Šumavských pohádek paní Tmy vznikly prakticky už v roce 2017 během mého týdenního pobytu, který jsem strávila ve tmě, tichu a samotě při tzv. „Terapii tmou“.
Zde jsem si uvědomila, že příběhy by zejména dětem měly pomoci pochopit, že i lidské trable a ztráty jsou součástí běžného života. Avšak ruku v ruce s tím, by v dětských očích měly zažehnout jiskru naděje, kterou jim nastíní hlavní hrdinové a zároveň ukážou cestu a pomohou pochopit fakt:
„Že když člověk opravdu hledá pomocnou ruku tak ji nakonec nalezne. A dost možná při tom tak trochu překoná i sám sebe.“
Všechny příběhy jsem oblékla do pohádkového kabátku, aby svým poselstvím zaujaly zejména malé čtenáře, ale nejen je. Inspiraci jsem čerpala z vlastních prožitků a životních zkušeností, ale sáhla jsem i do příběhu mých blízkých a přátel. V symbolech a podobenstvích jsou zpracovány tak trochu rozvernou a bezstarostnou formou jako pohádky s malým poučením.
Můj cíl je jasný. Dostat tyto milé a poučné příběhy, které jsou navíc doplněné říkadly a poutavými ilustracemi na knižní pulty.
Jsem si jistá, že poučných příběhů ze života není nikdy dost...
"Pohádky tolik milujeme právě pro jejich šťastné konce."
- Jana Zábranská Halbhuberová
Jednotlivé příběhy jsou v symbolech a podobenstvích zpracovány tak trochu rozvernou a bezstarostnou formou s malým ponaučením. Každá pohádka je navíc doplněna říkadlem a ilustracemi. Portál Vydej knihu již zaznamenal velký zájem ze stran knižních influencerů. Jedinou překážkou pro její vydání je v tento moment nedostatek finančních prostředků. Věřím, že díky Platformě Hithit tento drobný nedostatek zdoláme a kniha tak spatří světlo světa a zaplní pulty knihkupectví.
Věříte, že svět je i přes všechna trápení krásný a plný lásky?
Věříte, že všechny trable mohou skončit šťastně?
Přečtěte si třináct netradičních pohádek z prostředí Šumavy.
Jsou to příběhy o ztrátách, pochopení, naději a radosti.
Jejich hlavní hrdinové statečně čelí mnohým nesnázím,
a protože věří na zázraky, tak se i dějí…
O dráčkovi Čuplíkovi
Pod jedním starým hradem, který vypadal tak trošku jako šumavský hrad Kašperk, bylo takové malé peklo. Žili tam úplně malinkatí čertíci a spousta úplně malinkatých dráčků. Ti dráčkové byli velcí tak na šířku lidské dlaně, takže si umíte představit, že byli úplně malincí. Byli různě barevní a všichni měli na zádech lesklé šupinky, malá dračí křídla, a dívali se na vás velkýma dobráckýma očima.
Čertíci v tom pekle ale dráčky pořád zlobili. Tahali je za ocásky, za křidélka, dávali jim do cesty různé překážky… a dráčci z nich byli celí nešťastní.
Jeden z těch malých dráčků byl takový celý namodralý. Jmenoval se Čuplík. A Čuplíkovi se tohle čertí řádění v pekle vůbec nelíbilo.
Občas tedy vylezl ven na svět a rozhlížel se, jak to tam vypadá. Oproti shonu v pekle a věčnému škádlení čertíků tady byl klid, ticho a pohoda. A tak dráček čím dál častěji býval venku u pekelné brány. Lezl po skalách, po kamenech, po mechu a po kapradí a sledoval svět.
Jednou takhle sedí na kameni a vidí, jak po lese běží zvláštní stvoření – malá plavovlasá holčička. Má košíček, v košíčku houby, dosedne na kámen… a skoro by Čuplíka zasedla! Čuplík zapištěl, holčička se lekla a uskočila. Kouká, co to na kameni je.
Nejprve si myslela, že je to nějaká lesní myška, ale když viděla ten modrý odlesk dráčkových šupinek, podívala se pořádně.
„Jé, dráček!“ nadšeně vykřikla.
„No, co co! Jsem dráček. A jmenuji se Čuplík,“ ohradil se hned Čuplík a pomyslel si: „Copak ta holka ještě nikdy neviděla nějakého draka?“
„A ty mluvíš?“ divila se překvapeně.
„Ano, my dráčci přece umíme mluvit!“
„Jé, ty jsi srandovní, malý a roztomilý… Ty jsi pěkný!“ švitořila dál holčička, až se Čuplík začervenal a raději se honem zeptal: „A kdo jsi ty?“
„Já jsem Terezka a bydlím tady nedaleko,“ odpověděla.
„Aha,“ zamyslel se Čuplík, „a kde vlastně bydlíš, vy máte také peklo?“
„Ne, já nebydlím v pekle,“ opáčila Terezka. „Já bydlím s maminkou a tatínkem, a s bráškou. Máme domek, u něj máme pejska a já mám v domku svůj pokojíček. Mám tam hračky, panenky a knížky, … a mám tam i různé krabičky se hrami,“ vesele se rozpovídala.
„To musí být krásný pokojíček,“ kýval nadšeně Čuplík. „A nezvala by sis mě domů? Já bych moc rád bydlel třeba v nějaké krabičce. Vůbec bych tě nezlobil a mohli bychom si povídat. A ty bys mi vyprávěla, jak to tady ve světě všechno chodí.“
„No, já nevím, jestli by to šlo,“ ohradila se Terezka.
„Kdybych tě přinesla domů, vůbec nevím, jak bych to vysvětlila mamince. Ta, kdyby tě viděla, určitě by ječela a pištěla zrovna tak, jako když jsme s tatínkem přinesli domů ještěrku. Hmm, mamince by ses asi moc nelíbil,“ uvažovala dál Terezka.
„To mě mrzí,“ posteskl si dráček. „A nezkusila bys to alespoň? Já bych s tebou tak rád šel!“
„Já opravdu nevím…“ vykrucovala se Terezka.
Terezce se prostě nechtělo mamince kvůli dráčkovi nic vysvětlovat. Ještě chvilku se vymlouvala, a nakonec nechala Čuplíka být. Rozloučila se a běžela domů...
Pocházím z Hrádku u Rokycan, kde jsem vyrůstala, ale již téměř čtyřicet let žiji na Šumavě poblíž Kašperských Hor, v Podlesí – Vogelsangu. Jsem zde doma a mám to tady nesmírně ráda. Snad i proto jsou pohádkové příběhy zasazené do šumavské krajiny v blízkém i vzdálenějším okolí městečka Kašperské Hory.
Vzděláním jsem zemědělská inženýrka. Během let jsem však vystřídala mnoho profesí jako například správce rekreačního objektu, provozní na hradě Kašperku nebo v městském infocentru. Několik let jsem pracovala na našem rodinném šumavském ranči, a v neposlední řadě i jako masérka a terapeutka. Práce s lidmi a to, že jim mohu být prospěšná, je pro mě důležitou životní náplní. V současné době proto pracuji ještě v sociálních službách jako koordinátorka sociálně aktivizačních služeb pro seniory a jako pečovatelka.
Volný čas věnuji především mým zvířecím miláčkům. Ať už jsou to oslíci, kamerunská koza, několik ovcí, novozélandská prasátka a různé druhy drůbeže až po dva pejsky a několik neposedných koček. Sami vidíte, že nemám čas se nudit…
Mojí velkou radostí je také stále početnější rodina. Jsem již babičkou dvou malých vnuček, a možná proto mě ke ztvárnění příběhů inspiroval právě svět pohádek.
Závěrem bych ráda poděkovala. Děkuji Platformě HitHit, že mi dala tuto příležitost. Děkuji portálu Vydej knihu za podporu a pomocnou ruku. A především děkuji vám všem. Jelikož bez vaší finanční pomoci cílovou páskou neproběhnu, a to by byla velká škoda. Věřím, že to společně do cíle dotáhneme a uděláme radost nejednomu dítku.
S úctou
Jana Zábranská Halbhuberová
Knihu od Jany Zábranské Halbhuberové si určitě koupím, protože pohádka, kterou mi sama autorka přečetla, ve mně zanechala velký dojem. Byla laskavá, milá a hlavně jsem v ní poznala nejen okolí šumavského města Kašperské Hory, ale i protagonisty samotné. Moc se těším na další příběhy.
Lucie Málková
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Šumavské pohádky paní Tmy jsou okouzlující příběhy, které zaujmou velké i malé čtenáře.
Jsou zasazeny do různých míst v okolí Kašperských Hor, která jsou nám (kteří zde trvale žijeme) blízká. A tak si při čtení s mojí tříletou dcerou představujeme příběhy velmi živě, a moc nás to baví. Těšíme se také, že budeme v létě navštěvovat popisovaná místa právě s touto krásnou knihou v ruce, a přečteme si pohádky přímo zde.
Autorka knihy je moje maminka. Možná proto mě požádala o pomoc s ilustracemi pohádek, a i když nejsem žádný ilustrátor, do obrázků jsem se snažila vložit to hezké kouzlo, které z pohádek vyzařuje.
Věřím, že se tato kniha stane oblíbenou usínací knihou nejen malých čtenářů.
Tereza Halbhuberová
Zdravím všechny příznivce knihy Šumavské pohádky paní Tmy nejen pro malé čtenáře, dovoluji si pozvat Vás do Kašperských Hor na slavnostní KŘEST KNIHY. Kdy: pátek 24. 6. 2022 Kde: Horský klub, Horní 168, Kašperské Hory Ráda Vás zde uvítám a těším se na setkání... Moc děkuji a…
VíceDobrý den, milí příznivci Šumavských pohádek paní Tmy Mám radostnou zprávu – knížka je na světě! V následujících dnech se je budu snažit postupně osobně předat nebo zaslat poštou vám všem, kteří jste si je předplatili. Je vás hodně, a proto se mnou prosím mějte ještě trochu trpělivosti. Chci vá…
Více
Komentáře