Slovensky
Česky
English
Je to přesně tři roky, kdy jsem se rozhodla, že už nikdy nebudu nikoho o nic žádat... A pak jsem se setkala s Mirunkou a můj život nabral na otáčkách a to mé nikdy se s úsměvem podívalo do mé duše a ironicky se usmálo chichichi ... To jsem ještě netušila, že jednou budu žádat celou Českou republiku...
Je to pár dní, co mi jeden velmi dobrý člověk napsal, cituji:
"Gábi, po přečtení příspěvku jaký jste měla rok, jak hluboko jste se emočně dostala, tak jsem i já dnes znovu pocítil, jak velký to je pro Vás dar naplnění vize Dilny U beránka a mám z toho radost. Už delší dobu přemýšlím, jak vydělat peníze, abych měl možnost víc přispívat, kde je třeba, inspirují mě filantropové z řad velice úspěšných a bohatých lidí, jak se podílejí na projektech a různých akcí. Je to moc příjemný pocit a jelikož jsme emoční bytosti, příjemných pocitů není nikdy dost..."
Ano, plně vnímám, jak krásné je být tím, kdo dává z plné kapsy, z nadbytku a jaksi blahosklonně ukazuje světu svou štědrost. Znám spoustu lidí, kteří peníze mají. Jsou to velmi blízcí lidé a já v skrytu duše toužila, aby se z nich jeden takový našel a řekl hned na začátku ano, Tvůj projekt se mi velmi líbí, tu máš peníze, znám Tě, vím, co vše už jsi dokázala, věřím Ti, nemusíš se stavět do role prosebníka. Takové peníze by se mi s radostí přijímaly ...Ale to se nestalo. První příspěvky přicházely od lidí, kteří jsou sami potřební. Když mi přišel příspěvek od mé biřmovací kmotřičky, matky šesti dětí, rozplakala jsem se. Ona věděla, jak se cítím a tak mi do e-mailu napsala mnoho krásných a povzbudivých slov a dodala: "neboj hlady neumřeme..."Bylo těžké takové dary přijímat, bolelo mě srdce, kolikrát jsem cítila obrovskou výčitku a chtělo se mi ode všeho utéct ... Nebyl to vůbec příjemný pocit, byl to zcela hrozný a srdcedrásající pocit, ano jsme emoční bytosti, ale i nepříjemných pocitů není nikdy dost, také je jich třeba...A pak mi přišla do srdce jedna jediná věta: "Přijmi každý dar, který Ti někdo donese, nevíš, proč je to pro něho důležité, nevíš, proč Ti ten dar dává a přijmi ho". A tak jsem to dělala a s láskou jsem přijmula každičkou korunu, která přišla na hithithitový účet přímo nebo mi ji někdo dal do dlaně a já peníze na hithitový účet pak následně poslala.
Za chvilinku jedno z mých životních dramat končí a já se ohlížím za uplynulými dny a sama pro sebe si pokládám otázku, co mě měla naučit hithitová výzva ? Odpověď již znám... Měla mě naučit umění přijímat, to jsem nikdy neuměla, raději jsem vždy dávala, ano dělalo mi to nevýslovnou radost pomáhat jiným, ale vžít se do pocitu potřebného člověka, jak mu asi je, když mu dávám ze svého nadbytku a je jedno, co to je, to je přesně to, co jsem si na vlastní kůži měla zažít. Děkuji za tuto zkušenost, děkuji těm, kteří mě této zkoušce vystavili, bylo to potřeba pro můj další růst v lásce bez podmínek. Každý Váš dar bude použit k dobru, děkuji za něj. Všichni jedno jsme.