Na chvilku jsme dnes ráno s Mirunkou (mou spolupracovnicí) uvěřily, že Dílna U beránka opravdu je nereálná. Pocit zmaru byl o to silnější, že nás to zasáhlo obě naráz. A tak jsme vzaly vlnu a jehly a šly plstit náušničky. Cítily jsme se úplně zdrcené, prostě " k ničemu" . Jak moc jsme potřebovaly imaginární náruč pastýřky, která by nás ukonejšila. Nemohly jsme si navzájem pomoct, protože jsme na tom byly stejně. A pak jsem si vzpomněla na babičku a její dýňová semínka. Je to pár dní, co opustila pozemský život, který hluboce milovala. Tolikrát dokázala z ničeho povstat. Příběh o dýňových semínkách jsme slýchali od dětství. Až v dospělosti, kdy jsem s babičkou během jejího pobytu v hospici Citadela vzpomínky z jejího života sepsala a vznikla tak rodinná knížka "Vzpomínky ze starého kuférku" jsem pochopila, jak silná žena to byla. Ona dokázala beznaděj přetvořit v něco, co ji posunulo vpřed. Příběh o dýňových semínkách se odehrál za války, v době, kdy bombardovali Bratislavu, kde babička na tržnici prodávala zeleninu. Jen tak tak unikla smrti a pak v úkrytu pod bratislavským mostem při jednom z mnoha dalších náletů, kde již byla se svou mladší sestřenici Aničkou si všimla, že lidé nervózně přešlapují tam a zpět. Napadlo ji, že by bylo dobré jim něco prodávat. Svůj nápad sdělila Aničce, ale ta zapochybovala a oponovala: "Vždyť nemáš peníze". Babička odpověděla: "Mám 25 korun !!" A šla a nakoupila za ně dýňová semínka. Společně se svou malou pomocnicí pak rozdělily semínka do papírových kornoutků a prodaly je při dalším poplachu za padesát korun... Tak to šlo pořád dokola a na konci války jim věhlasná firma dovážela keksíky a cukrovinky až do domu. Babičce bylo v té době dvanáct a Aničce deset let ... Po náletu na Bratislavu, kdy málem zahynula, vždycky, když začaly hůkat sirény, jak vyprávěla, něco se v ní sevřelo a tak raději vzala vozík a šla pod most prodávat ... Když jsem byla v té Praze na Ministerstvu práce a sociálních věcí, byl to taky takový boj o holý život, o myšlenku, vizi, jíž jsem dala úplně vše. Nedá se to srovnat s bojem o holý život za války, ale v obecnosti mi příběh o dýňových semínkách ukazuje velké moudro mé babičky a to, že nejsme oběti našich životů, ale tvůrci. A tak s Mirunkou i zítra vezmeme plstící jehly, ať je ten náš pomyslný vozíček na trhy plný...
.
K dnešnímu dni bylo vybráno 62.200,- Kč což je 24% z cílové částky, do konce zbývá 32 dní. Prosím o sdílení a předem děkuji. Všichni jedno jsme.