Každá lidská činnost má svůj důvod, svůj příběh, proč vznikla. A má ho i tato kniha pro děti. Abych mohl vyprávět příběh této knihy, musím se vrátit o mnoho let zpátky.
Naše dvojčata, Michael a Kateřina, byla dítka, co chodila na 1.stupeň ZŠ. Trávili jsme prázdniny na chatě, kde nemáme televizi (záměrně) a tak jsme jim s manželkou Ivanou připravovali vždycky program. Ať už formou výletů, sportování či her. Večery jsme trávili povídáním, případně hraním Člověče, nezlob se nebo žolíků. Nechtěli jsme dopustit, aby se dvojčata nudila. Protože už tehdy jsem se věnoval textování písní, nápad napsat dětem na ráno básničku, přišel tak nějak automaticky. Líbila se. Druhý večer jsem napsal další a tak to šlo už po zbylé dny prázdnin. Nakonec jich je kolem čtyřiceti. Musím se přiznat, že mě psaní bavilo. Bylo to sice něco úplně jiného, než texty písní, ale vcítit se do duše malého dítěte, byla výzva a mám-li být upřímný, cítil jsem se zase malým klukem.
Prázdniny skončily a já sebral všechny popsané papíry a v Praze je založil do šuplíku. Svůj účel básničky splnily a víc jsem neplánoval.
Už si ani nepamatuji, jak se po létech básničky dostaly k Radce Tesárkové, která v té době vedla divadelní soubor Ty-Já-Tr, oddělení nejmenších dětí. Radce se líbily a požádala mě, zde bych souhlasil s vytvořením pásma z těchto básniček. Pásmo se nakonec úspěšně hrálo v holešovickém divadle Radar a také v Divadle Járy Cimrmana. Dá se říct, že to byl pro mě úspěch, ale ke knize byla cesta ještě hodně dlouhá. Přibližně kolem roku 2012 jsem oslovil vydavatelství Fragment. Tam se ujala rukopisu redaktorka dětské tvorby, jejíž jméno mi vypadlo z hlavy, za což se jí takto na dálku omlouvám. Několikrát jsme se sešli, básničky se jí líbily a to včetně několika ilustrací, které vytvořila moje manželka Ivana, animátorka kreslených filmů (hlavně Večerníčků) v KF Praha. Vypadalo to, že je vydání na spadnutí, ale vedení Fragmentu rozhodlo, že jim stačí v rámci dětské tvorby pánové Žáček se Svěrákem a nic nového "rozjíždět" nebudou. A tak skončily Básničky a říkadla pro maličká kukadla zase v šuplíku a to na dlouhou řádku let.
Dvojčata už byla dospělá, nic mě k vydání nemotivovalo. Ale vzhledem k tomu, že máme ještě starší dceru a ta z nás udělala babičku a dědečka, vytáhl jsem rukopis ze šuplíku, po létech ho přečetl a rozhodl se ho vydat. Myšlenku jsem měl jedinou. Když už jsem to nevydal pro svoje děti, vydám to alespoň pro svoje vnoučata. Nechal jsem si to pro manželku jako překvapení. Kontaktoval jsem spisovatelku Markétu Harasimovou, které patří nakladatelství MaHa. S Markétou byla domluva rychlá a férová. Výrobu si zaplatíme sami a o ostatní se postará ona. To si v dnešní době cením. Ivana se vrhla na další ilustrace a tak je kniha připravena do tisku, dorazila do cíle, jak se říká. Všechno má svůj čas. V případě této knihy, kdy od napsání první básničky až po vydání, to bude 15 let. Ale dočkala se. Doufáme s Ivanou, že se bude dětem i vám dospělým, co jim z ní budete případně číst, líbit. A že na Básničky a říkadla 2, nebudeme čekat dalších 15 let. V říjnu v nějakém knihkupectví NA SHLEDANOU! Vybrané peníze zde, na Hit Hitu, budou použity výhradně pro výrobu knihy.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Komentáre