Vydání knihy "Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci". Téma, které dosud v Česku nebylo zpracováno. Inspirace izraelskou občanskou společností aneb co se z médií nedozvíte...
Autor: Terezie Dubinová
Nápad na knihu přišel před pěti lety. Kdykoli Tereza jela do Izraele, potkávala optimistické, otevřené, moudré lidi - radost poslouchat! Vždy ji zajímaly lidské příběhy - jsou rozhodně zajímavější než mediální zprávy o konfliktu a politice. Nápad se začal zhmotňovat na jaře 2019 při izraelském výletu s kamarádkou Monikou. To už se vybavila otázkami a diktafonem. Až do letošního léta tak vzniklo téměř čtyřicet rozhovorů s tvořivými lidmi. Předmluvu ke knize napsal známý novinář a dlouholetý zpravodaj ČT na Blízkém východě Jakub Szantó.
Rády bychom vám nabídli inspiraci skrze příběhy lidí ze země, která je v něčem Česku podobná a v něčem hodně jiná. Upíná se k ní pozornost celého světa, a přitom málokdo opravdu nahlédne za fasádu vnějšího dramatického dění. Nás baví dobré zprávy a baví nás životy lidí zvládajících náročné osobní i společenské situace s pozitivním přístupem. Doufáme, že totéž baví i vás!
Název knihy je inspirovaný myšlenkou „tikun olam“, hebrejsky "nápravy světa", která je motorem židovského aktivního přístupu ke společnosti a občanství. Izraelci nečekají, až za ně stát něco udělá: snaží se ihned o nápravu, z místa, kde jsou, svými silami, ve spolupráci s druhými a v pružné přizpůsobivosti podmínkám. Nezdržují se výmluvami, proč něco nejde – hledají cesty, aby to šlo.
Mladá průkopnice (a matka tří dětí) řídící netradiční kibuc, bývalý newyorský hipík tvořící unikátní hudební školu, „bojovnice s perem v ruce“ (a matka pěti dětí), která píše o tabuizovaných rodinných poměrech ultraortodoxních rodin a diskriminaci ultraortodoxních žen, bývalý voják, který zpívá a mluví o válečných traumatech, aktivista vyrábějící šperky ze šrapnelů raket – to jsou lidé, kteří přestože, anebo právě proto, že tvoří v extrémně obtížných podmínkách, inspirují svým zápalem. Osloveni byli lidé ze čtyř oblastí: občanské aktivity, umění, terapeutické a spirituální práce.
Judaista a bohemista Daniel Soukup napsal: "Vaše nová kniha je pro mne milostný román a lékařsko-terapeutická příručka v jednom. Zprostředkovala jste mi Vaši neuvěřitelnou erudici a intimní znalost současné izraelské společnosti. Je to kniha o "tikun olam", je to jiný pohled na Izrael a izraelskou společnost a jsem si téměř jistý, že si najde obrovské množství fanoušků."
Jeruzalém, možná nejznámější město světa. Fouká vítr, je chladno a my se těšíme, až si někde dáme teplý čaj. Prodíráme se arabskou čtvrtí, odoláváme lákadlům a vyhlížíme bílé zdi a zavřené dubové dveře s malým zvonkem. Austrian Hospice, bývalý rakouský špitál nebo také pravá víděňská káva, sachr a valčík na naprosto nepravěpodobném místě.
Zvoníme na zvonek a vcházíme dovnitř po dlouhých kamenných schodech. Objednáme si něco pro zahřátí a už se těšíme na vyhlídku umístěnou na střeše Hospicu. Je z ní úchvatný výhled. Tentokrát tu na nás kromě výhledu čeká ještě další překvapení - vlaje tu právě česká vlajka! Ani jedna z nás nic takového v Jeruzalémě při četných cestách ještě nezažila. Jsme dojaté a potěšené zároveň.
Cítíme hrdost a také propojení našich zemí Česko - Izrael. Je to krásný začátek pro tvorbu této knihy.
Poblíž je skupinka Italů, která nás ochotně vyfotí. Ještě dlouho stojíme a užíváme si pohled na střechy jeruzalémských chrámů, na českou vlajsku a pocit, že právě zažíváme něco výjimečného.
Tereza je hebraistka a kulturoložka, zkoumá, bádá, píše knihy a předává cenné informace získané nejen studiem, ale také životem. Monika je vydavatelka, právnička a žena činu. Pečuje o to, aby se knížky líbily nejen duši, ale i oku, aby se o nich svět dozvěděl a lidé si je koupili.
Připravovaly jsme společně několik knih autorských i přeložených a začínaly před několika lety právě tady na Hithitu. Společně jsme do naší země uvedly knihy americké duchovní učitelky Inelie Benz a připravily Terezinu knihu Kořeny ženské spirituality. Vydáváme knihy, které spojují rozum s duchovnem a jež obsahují spiritualitu, zkušenost a výzkum. Spolupracujeme s úžasnou malířkou Zuzanou Kadlecovou a skvělou grafičkou Pavlou Hovorkovou.
Fandíme myšlence, že lidé sami podpoří projekt, který se jim líbí. Chápeme tuto energii spolutvorby jako skvělý dárek do vínku jakéhokoli díla. Proto bychom vás chtěli přizvat ke spolutvorbě knihy "Jak napravovat svět". Asi nemusíme dodávat, že nás stejně jako jiná malá nakladatelství postihla koronakrize...
Z vybraných prostředků zafinancujeme tisk, malířku a grafičku titulky, sazeče a paní korektorku. Čím více peněz se vybere, tím vyšší bude náklad. My budeme rády, když se kniha zhmotní a potěší čtenáře. Psaní a vydávání knih je v dnešní době práce pro skalní nadšence a šílence - a to my rozhodně jsme!
Úryvek z Tereziny předmluvy
"Pokud jsou Izraelci obdivováni, bývají obdivováni za technologické dovednosti, obchodní schopnosti a start-upovou odvahu. To vše je ale součástí širšího kulturního a společenského nastavení. Toto nastavení tvoří důvěra ve vlastní síly, důvěra ve vlastní schopnosti ovlivnit realitu, kultivování zdravého sebevědomí. To je v nich odmala v rodinách a ve školních institucích pěstováno: síla jít za svým přesvědčením a spolupracovat s druhými lidmi na společném cíli.
„Izraelci opravdu věří, že problém je výzva, kterou mohou vlastními silami zvládnout,“ řekla mi jedna ze zpovídaných žen. „Konec konců, historie jim ukázala, že nemají jinou možnost. Pomoc zvenčí nepřijde, čekání na vnější autoritu, až situaci změní, je plýtváním drahocenného času a může dopadnout tragicky.“Když strávíte v Izraeli a s Izraelci delší čas, zjistíte, že jejich sebevědomí často stojí na vědomém přijetí bezmoci, na uvědomění křehkosti situace, ve které se v neklidném regionu nacházejí, i na uvědomění obecně lidské zranitelnosti."
.......
Úryvek z rozhovoru s aktéry arabsko-židovského sboru Rana aneb jak hudba a zpěv vytvářejí prostředí pro tolerantní soužití zdánlivě nesmiřitelných skupin:
„Dalším naším cílem bylo ukázat, že tolerantní soužití Židů a Arabů je možné. Nechci říkat nějaká velká slova. Prošli jsme opravdu dlouhým procesem a doslova se učily společně žít. Ženy říkají, že jsme se staly velikou rodinou. Ano, ale byla to práce. Na začátku byli všichni zdvořilí, nikdo nevyjadřoval názory, které by mohly toho druhého urazit. Chvíli trvalo vybudovat navzájem takovou důvěru, abychom byly otevřené a vyjadřovaly i kontroverzní názory.
Z mého pohledu jsme mikrosvětem, mikrokomunitou, žijícím důkazem, že je možné žít společně. Samozřejmě nejsme skupina, která by se scházela za účelem diskusí o politice. Pak by jistě bylo vše složitější.
Jsem přesvědčená, že společný zpěv a hudba jsou nejsilnějšími nástroji k výuce tolerance. Základním pravidlem, které stále zdůrazňuji, totiž je, že musíte naslouchat člověku stojícímu v řadě vedle vás napravo i nalevo a sladit se s ním v melodii, rytmu, harmonii. A to je dovednost, kterou můžete přenést i do běžného života, do vzájemných vztahů a rozhovorů: umění naslouchat.“
Milé a milí, příští týden, ve středu 2. března v 18 hodin vás zveme na přátelské setkání do krásného prostoru literární kavárny Božská lahvice v Praze (Bílkova 6, Staré Město). Budeme si povídat o dalších osudech Izraelců z knihy, o současné izraelské občanské společnosti, dění na Blízkém, ne ta…
ViacejMilí čtenáři, milí přátelé, rády bychom vám daly vědět, co je nového s knihou JAK NAPRAVOVAT SVĚT, jejíž vznik jste podpořili. Na světě je elektronická verze knihy dostupná v eshopu Zlatý květ, Kosmas nebo Palmknihy. Rády bychom knihu přeložily do angličtiny, aby mohla inspirovat i lidi v…
Viacej
Komentáre