Požádali jsme rodiče, kteří mají děti ve ScioNeškole, jestli by se nechtěli podělit o svůj osobní příběh, jak vnímají život dětí ve škole. Jaké byly důvody dát dítě do naší školy a jestli a jak se jejich očekávání plní.
Zde je příběh druhý.
"O ScioŠkolách jsem slýchala už delší dobu a říkala jsem si: To by byla pro naše děti ideální škola!“. Ale co naplat, Praha daleko, Brno daleko a i ta Olomouc příliš z ruky. Takže jsem tu myšlenku pustila z hlavy. A pak jsem jednou zaznamenala zprávu, že by někdy v budoucnu mohla být ScioŠkola ve Frýdku-Místku, zdálo se mi to spíš jako nesplnitelný sen, vždyť všechny ostatní ScioŠkoly jsou ve velkých městech. Ale proběhla první schůzka, druhá schůzka, byli vybráni průvodci, budova školy a náš sen se začal plnit. Navzdory problémům se zápisem školy do rejstříku MŠMT škola v září otevřela své brány.
Od té doby uběhly sice teprve dva měsíce, což se nezdá být dost dlouhá doba na nějaké velké hodnocení, ale už nyní můžu říci, že mám doma úplně jiné dítě než v červnu minulého školního roku. Když dcera odcházela z původní školy, bylo to vystrašené dítě, které zásadně před dětmi ani učiteli nemluvilo, bez ohledu na následky zarputile mlčelo a spoléhalo pouze na písemný projev. Nemělo vlastně o nic zájem, školní rok jen se zatnutými zuby přežívalo a ani psychicky na tom nebylo moc dobře, což se odráželo i ve vzájemných vztazích doma.
Po dvou měsících Scioškoly máme doma úplně novou osobu. Dcera chodí do školy moc ráda- a aniž by musela, zůstává v družině „až do zavíračky“. Našla si kamarádky, se kterými spřádá plány do budoucna. Víkendy by nejraději zrušila, pokud je tedy rovnou netráví se spolužačkami (to se ještě dají přežít, ale škola je stejně lepší). Sama od sebe se začala zajímat o učení, momentálně je to hlavně angličtina a španělština. Obzvláště španělština ji uchvátila, a tak i já cestou do školy dostávám kurzy španělštiny, abych prý stíhala držet krok, až pojedeme do Latinské Ameriky J.
Pro mě největším úspěchem bylo, když spolu se spolužačkami předstoupila před téměř 40hlavým školním shromážděním, přednesla návrh na uspořádání halloweenské akce (ona, poslední tři roky nonstop mlčící dítě!!!). Akce byla v hlasování schválena většinou, následně holky zorganizovaly výrobu pohoštění v kroužku vaření, výrobu dekorací v družině a „ošéfovaly“ průběh akce tak, že nakonec byli všichni nadšení. Nyní už holky spřádají další plány, tentokrát na vznik školního časopisu, kterému by chtěly dělat šéfredaktorky. Jejich spolužák pro změnu vytváří webové stránky školy a oslovil různé podniky, kam by děti chtěly jít na exkurzi… Příští týden děti začnou vyrábět věci na vánoční jarmark, kde je pak budou samy prodávat. V adventním měsíci podniknou řadu charitativních akcí. Mají za sebou exkurze do planetária, Světa techniky, výlet na rozhlednu Panorama, spaní ve škole, každý týden mají školu v lese…..A dnes? Dnes dcera přišla s tím, že ji napadlo, že budou mladší spolužáky doprovázet do školní jídelny a pomáhat jim tam při obědě.
To jsou jen maličké střípky toho, co se ve ScioŠkole děje. Navzdory nepřízni ministerstva. Scio je škola pro život, kam děti chodí rády, dělají smysluplné věci, učí se spolupráci, otevřenosti a lidskému přístupu. Je to škola, kde je každé dítě důležité. Vzorem jsou dětem průvodci, kteří mají srdce na pravém místě. Taková škola si určitě podporu zaslouží."
Slovensky
Česky
English