Dětská knížka "Příběhy čerta z uhláku"

Jak to začalo

Daniela (autorka): "Začalo to asi tak v době, když jsem chodila do čtvrté třídy. Poprosila jsem svou babičku, aby si vymyslela pohádku o čertovi, jak měl narozeniny a jak si přál dostat rudou motorku. Podle toho, co babička vybájila, jsem pak sepsala příběh. A protože se v rodině líbil, napsala jsem pokračování. Tím to ale nekončilo a celé se to začalo rozrůstat a přibývaly další a další stránky.
 

Nakonec v čertím světě utekl celý jeden rok a hodně se v něm toho událo. A s babičkou jsme začaly mamce nenápadně naznačovat, že by se "to" mělo vydat. Že by byla škoda, nechat "to" v šuplíku. Že by se "to" mohlo líbit i ostatním dětem. Kousek vyšel ve školním časopise, sem tam přišla pochvala od paní učitelky, mamka dala kousek přečíst známým a těm se to také líbilo. Tak jsme začali uvažovat, že bychom se o vydání opravdu mohli pokusit.

Celé "to" dostalo název Příběhy čerta z uhláku, našly jsme úžasnou ilustrátorku, mamce s knížkou začaly pomáhat další dvě kamarádky a najednou je knížka skoro hotová. Už ji zbývá jen vytisknout. :-) 

Ukázka z knížky (3.kapitola "Zmražená čokoláda")

Ráno se jako první vzbudil Uhlař. Vylezl z postele a zatřásl s čertem, aby se také probral. Ten si myslel, že je zemětřesení, proto vyskočil z uhláku a schoval se pod stůl. Uhlař se chechtal, až se za břicho popadal, a pak čerta uklidnil. Oba se šli do místní hospody nasnídat. Čert si dal teplé pivo místo čaje a k tomu pekelné vajíčko. Uhlař měl chuť na smažené brambory a vařící olej. Když se dosyta najedli, rozhodli se, že si zahrají karty a ten, kdo vyhraje, dostane gumového hada. Když pro ty karty šli, místo nich na stole našli další kouzelný papír. Přečetlo se: „Dnes večer k nám přijede slavná alchymistka Skořice Skleničková až ze samotného francouzského pekla, aby tu u nás připravovala nápoj lásky.“ Všichni v pekle začali pobíhat, uklízet a vařit její oblíbená jídla. Byl tam velký zmatek. Skořice byla celebrita mezi čerty, protože byla velmi krásná a chytrá a dala peklům hodně nových lektvarů. Pekelníci ze všech koutů světa ji žádali o autogramy a fotky. I čerta s Uhlařem to vzalo. Ještě nikdy nikoho tak slavného, jako je Skořice Skleničková, neviděli. Oba čertí kamarádi se šli trochu učesat a vzít si na sebe nejlepší oblečení, co měli. Ale stejně to nevypadalo o moc lépe než to, co měli na sobě původně.

Nemohli se dočkat její návštěvy. Do večera se těšili na slavnou alchymistku. V půl osmé svolal Lucifer všechny čerty z tohoto pekla, aby šli okamžitě do jídelny. Když tam byli všichni, jeden čert ukázal na ty záhadné padací dveře, které upoutaly onehdy čerta, když čekal ve frontě na jídlo. Dnes večer byly ozdobené a bylo na nich napsáno: „VÍTEJTE“. Otevřely se a po žebříku z nich elegantně sestoupila Skořice Skleničková. Všichni na ni zírali. Byla to mladá čertice s vysokými rohy a černými vlasy. Pleť měla úplně bílou. Usmála se na čerty a začala se smát. „Asi s ní bude sranda,“ řekl Uhlař. Čertice měla obrovskou pusu. Mluvila hodně nahlas, díky čemuž ji slyšeli i ti úplně vzadu. Pak dlouho mluvil Lucifer, ale to naši dvojici pekelníků nezajímalo. Dívali se jen na krásnou alchymistku. Ani nepostřehli, jak rychle běží čas, a shromáždění bylo u konce. Našim kamarádům se ale nechtělo odejít do pokoje, a tak Uhlaře napadlo, že se schovají a budou se na Skořici dívat tajně dál. Tak se ukryli za koště a poslouchali, jak se alchymistka a Lucifer baví. Ale nakonec při tom pozorování usnuli; byla to opravdu nuda, samé nezáživné řeči dospělých. 

Probudili se ve svém pokoji. Ani nevěděli, jak se do něj dostali! Záhada… Příčina jejich časného  probuzení byla opravdu nepříjemná – příšerný zápach lektvarů. Skořice totiž byla ubytovaná hned vedle jejich pokoje. Když vstal i Uhlař, tak se mu začalo chtít z toho zápachu zvracet. Honem běžel k umyvadlu. Oba dva pak raději svůj pokoj rychle opustili, aby z toho neonemocněli, a utíkali na snídani do hospody. Za nimi se po chvilce objevila sama Skořice Skleničková. Měla na sobě kyslíkovou masku a celá udýchaná mladé čerty dohnala. Sundala si masku, pak se zasmála a řekla: „Ahoj. Vy už mě asi znáte. Ty se mi moc líbíš, Uhlaři. Nepůjdeme do jídelny
společně?“ Uklonila se mu a nakonec navrhla, aby s nimi šel i čert, ladně je předešla a kráčela do jídelny. Byla to ta největší pocta, která čerty kdy potkala. Skoro přestali dýchat, aby ten nečekaný zážitek nezaplašili. Dokonce ani jejich Lucifer nebyl tak slavný jako ona! Když se vzpamatovali z toho, že na ně promluvila a pozvala je, aby jí dělali společnost, rozběhli se za ní a stoupli si s ní do fronty na jídlo. Byli zvědaví, co si vybere k snídani. Objednala si jahodový džus a k tomu si dala sýrové knedlíčky. Tohle se snídá u čertic. Čert i Uhlař si dali to, co vždycky. Ke stolu si sedli všichni tři společně a ona je oba pozvala na exkurzi do své laboratoře a požádala je o spolupráci na jednom lektvaru. 

Po jídle tedy alchymistku hned následovali do laboratoře. Měla tam poličky s různými nádobami. Přibližně uprostřed stál stůl se třemi židlemi. Sedli si a vtom si oba čerti uvědomili, že jim je zase špatně. Skořice Skleničková měla kyslíkovou masku. Čert běžel k umyvadlu, ale Uhlař už to nestihl. Rozkašlal se, ale naštěstí ho Skořice odtáhla na chodbu. Za pár minut mu bylo zase dobře. Alchymistka jim dala kyslíkové masky, a tak mohli pokračovat. Ukázala jim pár důležitých lektvarů a otevřela svůj malý cestovní mrazáček. Vyndala z něj čokoládu tvrdou jako kámen. Měli za úkol ji rozmrazit podle návodu. Když se jim to povede, můžou si čokoládu nechat. Alchymistka vyndala potřebné lektvary a řekla jim instrukce. Nějakou dobu přelévali všechno možné do velké sklenice. Alchymistka se mezitím snažila vymyslet ten nápoj lásky, ale vůbec se jí to nedařilo. Ani Luciferova pověstná Kniha lektvarů lektvarů, která byla jen jediná na světě a kvůli které vlastně Skořice přijela do jejich pekla, jí nijak nepomohla.

Čerti potom oznámili, že mají svou práci hotovou, a podali sklenici alchymistce. Ta nalila její obsah na čokoládu a oznámila jim, že se to povedlo. Podala jim čokoládu a čerti začali kousat. Měli čokoládu moc rádi. Pak se dozvěděli, že je ta čokoláda dokonce kouzelná. Ona nikdy neubyde. O takovém kouzlu už slyšeli a moc ho chtěli vyzkoušet, ale bylo velmi náročné, a oni na něj ještě neměli dost zkušeností. Tak byli šťastní, že u toho mohli konečně být a vyzkoušet si ho teď přímo se samotnou Skořicí Skleničkovou. Po celém dni v laborce už čerti museli jít spát, aby měli energii na další zážitky. A Skořice Skleničková si začala balit kufry, protože zítra měla odletět zpátky domů do Francie. Zdržela se jen na chvíli, protože měla důležitou schůzku a nechtěla ji zameškat. Trochu jí bylo líto, že nemá ten nápoj lásky, ale nedalo se nic dělat. Zamilovat se musí každý (i čert) sám od sebe.

Co je náš cíl?

Romana (mamka): Cílem je vydat knihu, kterou napsalo dítě a která je pro děti. Cílem je podpořit fantazii dětí a jejich chuť něco dokázat tím, že jejich práci budeme brát vážně a s respektem. Bylo by škoda nechat příběhy spát v šuplíku. Další neméně hodnotnou součástí knížky jsou ilustrace studentky SUPŠ, Veroniky Veleva. Ta první ilustrace vytvořila během náročného závěru své deváté třídy ZŠ, dala si na nich opravdu záležet a chceme, aby se dostaly do světa ke čtenářům. Zde na Hithit bychom rády shromáždily částku, která umožní vydání 500 výtisků. Knížka půjde i do distribuce a bude tak dostupná v knihkupectvích.

Detaily

Počet stran: 121, pevná vazba, 28 velkých ilustrací, z toho je 22 barevných. 

Knížka má 12 stránkový úvod "Jak to chodí v pekle" a dozvíte se zde, jak se stát čertem, jak se v pekle chovat, jaký je běžný rozvrh normálního čerta, kolika let se čerti dožívají, o jejich jídlech, co si lze v pekle koupit a jaký je biologický rozdíl mezi čertem a člověkem, o pekelných celebritách. Hlavní část jsou potom samotné "Příběhy čerta z uhláku". Co je to uhlák, to si asi většina dětí bude muset vygooglit, ale nebude to problém, i v dnešní době je na výběr více druhů :-) 

Kdo jsme?

Daniela Melicharová - autorka, věk 13 let, navštěvuje 7. třídu ZŠ.

Veronika Veleva - ilustrátorka, věk 16 let, studuje 1. ročník SUPŠ. 

Proč to děláme?

Protože Daniela a Veronika na svůj věk prokázaly schopnost dotáhnout do konce projekt, který je smysluplný, a věnovaly se mu natolik intenzivně, že ho nechceme nechat ležet ladem.