V našem projektu se slovo hormeze vyskytuje hned na několika místech, a i když téměř vždy obsahuje link na wikipedii, sluší se vše vysvětlit vlastními slovy. Nejpovolanějším spoluautorem, který hormezi studuje řadu let a ví o ní hodně, je Jaroslav Zelenka.
Ten shrnuje pojem hormeze následovně:
Hormesis (počeštěně Hormeze) je originální, rychle se prosazující směr současné vědy, který unikátním způsobem propojuje nejžhavější objevy v tak odlišných oborech, jako je radiační bezpečnost, toxikologie, farmakologie a medicína s tisíciletými moudry přírodního léčitelství. Podstatou hormeze je prostá skutečnost, že naše tělo má skvělou schopnost přizpůsobovat se změnám prostředí a prakticky jakékoliv zátěži. Někomu se to může zdát jako samozřejmost, vždyť přece každý ví, že při běhu se nám rozbuší srdce a zrychlí dech, abychom měli dostatek kyslíku pro zvýšenou svalovou námahu. Jenže schopnost přizpůsobení je mnohem univerzálnější, mocnější a důležitější, než jsme si donedávna uměli představit. Naše tělo se totiž snaží přizpůsobit jakékoliv zátěži, která ho potká, včetně hladovění, námahy, horka, zimy, jedovatých látek, nebezpečných bakterií a dokonce i radioaktivity. Úspěch záleží jen na tom, jak je ta která zátěž velká. Při mírné zátěži se tělo dokáže přizpůsobit a nic se mu nestane, při velké zátěži mu už nic nepomůže, a pak dojde k poškození nebo dokonce smrti.
Zůstaňme teď u mírné zátěže. Asi před 125 lety objevili němečtí badatelé Hugo Schulz a Rudolph Arndt netušenou skutečnost, že mírná zátěž nejen, že živým organismům neublíží, ale dokonce jim prospívá. Tento fenomén vědci pojmenovali hormesis, což v řečtině znamená „posílení.“ Ze začátku pro tento jev neměli vysvětlení, často si ho (chybně!) pletli s homeopatií, a tak se hormeze jen chabě držela na okraji zájmu vědy a medicíny. Až teprve v posledních zhruba 15 letech došlo k průlomu a konečně začíná být zřejmé, jak hormeze funguje. Ukážu to na klasickém případu cvičení s činkou, což je vlastně mírná pravidelná fyzická zátěž. Jejím výsledkem je, že vám rostou svaly a získáváte větší sílu. Vaše tělo se přizpůsobuje zátěži a vytváří si rezervy, takže vaše schopnost zvedat činky se zlepšuje. Pokud byste však cvičili moc často, nebo zvedli moc těžkou činku, naopak své svaly a šlachy poškodíte, vyvoláte si svalovou horečku a vaše výkonnost bude horší. V tomto případě bude zátěž tak velká, že se jí tělo nedokáže přizpůsobit a převáží poškození. Ale pozor! V případě druhého extrému, totiž, že svaly nebudete zatěžovat vůbec, se vaše výkonnost také bude zhoršovat až do úplné nehybnosti. To se vám snadno může stát, například pokud si zlomíte nohu, a máte ji dva měsíce v sádře. Každý, komu se to stalo, může potvrdit, že po sundání sádry jsou dlouho nepoužívané svaly zmenšené, ochablé a bez síly. Vysvětlení je nasnadě. Naše tělo bylo mnoha miliony let evoluce v nepříznivém a stále se měnícím prostředí donuceno chovat se ekonomicky, a proto pečuje jen o ty tkáně, které pravidelně používáte, bez ohledu na to jestli se jedná o svaly, mozek nebo střeva, a jestli je zatěžujete cvičením, luštěním sudoku nebo vlákninou. Nepoužívané části považuje za nadbytečné a jejich funkci tlumí, takže dochází k jejich ochabování a degeneraci. A v tom spočívá princip hormeze. Pokud mírně zatěžujete celé vaše tělo, dochází k posílení celého organismu, který by v prostředí bez jakékoliv zátěže jen zvolna chátral. Hormeze však má i další příznivé účinky. Nedostatek zátěže, charakteristický pro náš moderní pohodlný život, vyvolává v organismu nerovnováhu mezi různými fyziologickými procesy, především nadměrně zesiluje zánětlivou odpověď. A chronický zánět už je bezprostřední příčinou nepříjemností, jako je stárnutí, rakovinné bujení, nebo obezita a s ní související diabetes 2. typu (cukrovka). Nadměrný komfort je díky tomu ve vyspělém světě významnější příčinou zdravotních problémů, než všechny bakterie, viry, nehody, otravy a násilná úmrtí dohromady. Jedinou možností, jak vrátit organismus zpátky do rovnováhy, je začít ho opět vystavovat mírné zátěži, a spustit tak efekt hormeze.
mějte hezký den
Aleš