Dnes je mi jedenáct. Přišla jsem na svět v porodnici brzy ráno a podle toho, co vyprávěli naši, to bylo hodně narychlo. Stihla jsem se narodit, ještě než přišel doktor se sestrou. Naštěstí tam byla porodní asistentka, která mě chytla, když jsem vyplula na proudu plodový vody jako Plaváček. Máma tvrdí, že porod se mnou byl hračka. Když přišel doktor převlečený k porodu a viděl, že je bez práce, tak jenom řekl: „Šikovný holky,“ a odešel.
Mít narozeniny je super, dostala jsem jahodový dort a plno malých i větších dárků zabalených do balicího papíru s červenými růžemi. Moc jsem si přála nový mobil a ten jsem taky dostala. Aby ne, když teď musím našim telefonovat, jaký mám ve škole před obědem a před tělocvikem glykemie. Je to nejnovější dotykáč a myslím, že brácha mi ho trochu závidí. Má ale smůlu, když nemá cukrovku, tak novej mobil nepotřebuje.
„Hele, já měla celou dobu starej po mámě,“ říkám mu, když začne, že chce taky novej mobil. Má totiž narozeniny čtrnáct dnů po mně. Jestli si myslí, že dostane novej mobil, tak má smůlu, protože má ten svůj teprve dva roky. Navíc si přeje hru a kameru na playstation, takže to je drahých dárků víc než dost a jako každý rok budeme mít společnou rodinnou oslavu a potom ještě jednu s kamarády.
Dárky od rodičů jsem dostala hned ráno po probuzení. Tak to máme s bráchou nejradši, abychom se z nich mohli radovat celej den. Kromě mobilu jsem dostala ještě bílé tílko a bílé tenisky a k tomu fixy. Tak jsem si tílko i tenisky vyzdobila motýlky, srdíčky a taky jsem si tam namalovala hipísáckej znak. Ještě jsem dostala šaty na léto, džínový kraťasy a zelený plavky. Babička s dědou mi koupili modrobílý froté overal, který budu mít místo županu, až pojedeme k moři.
Ten by se mi býval hodil vloni, když jsme byli na dovolený v Dánsku. Byla tam hrozná zima a v moři jsme se ani nekoupali. Kromě návštěvy Legolandu byla ta dovolená jedno velký zklamání. Na dovolenou se vždycky moc těším, baví mě hlavně koupání a potápění v moři. To jsme kvůli zimě a dešti v Dánsku nemohli. Jeli jsme do muzea H. Ch. Andersena a taky do Kodaně. U moře tam je socha malé mořské víly, ale vůbec nevypadá tak, jak si mořskou vílu představuju.
Já chtěla být odmalička mořská víla, ty jejich dlouhé vlasy a barevný ocas s ploutví se mi moc líbily. Dlouhý vlasy jsem si nechala narůst a ocas s ploutví na plavání jsme objednali přes internet v Americe. Jenže když jsem se do něho u bazénu nasoukala, museli mě do vody odnést. A pak jsem se ve vodě málem utopila, protože plavat s ploutví na nohách není tak úplně jednoduchý. To se musí trénovat.