Slovensky
Česky
English
Z čeho přehlídka DVD vznikla? Je organizace studenty výhoda nebo nevýhoda? Straní se KVD zbytku DAMU? A co na to Doubravka Svobodová?
Rozhovor s vedoucím Katedry výchovné dramatiky Radkem Marušákem
Vzpomeneš si, kdo dostal nápad, že by bylo dobré přehlídku na katedře uspořádat?
Nevím, jestli se dá úplně říct, že to byl nápad můj… V Praze před tím probíhala Pozdně podzimní přehlídka, kterou organizovalo Sdružení pro tvořivou dramatiku. Dostala se do situace, kdy bylo velmi obtížné sehnat prostory. Tuším, že dva roky po sobě se nekonala a vzniklo takové vakuum. Kalendář přehlídek je poměrně nabitý, tudíž jsme si řekli, že toho okna využijeme a převezmeme dědictví Pozdně podzimní přehlídky. Propojilo se to i s dvacátým výročím katedry. V té době jsem přijal vedení katedry, takže to byla taková výzva. Opravdu si myslím, že katedra by měla být na DAMU vidět – k té škole patříme a ona patří k nám. My jsme vidět mimo DAMU, po regionech, takže se potom hodně říkalo, že nic neděláme, což není pravda, jen to škola příliš nevnímala. Další věc je, že máme spoustu absolventů, kteří dělají úžasnou práci. Proč se tím tedy trochu nechlubit a nedat jim prostor, aby se mohli ukázat i na škole kterou studovali. Z toho se vyprofiloval záměr přehlídky - má to být dominantně přehlídka pedagogicko-umělecké práce našich absolventů a studentů.
V čem myslíš, že se z pohledu účastníků přehlídka DVD liší od ostatních přehlídek?
To by ses musel zeptat jich. Pro mě je důležité, že jde opravdu o něco, co je svázáno s naší katedrou. A co to znamená pro ty, co přijedou? Zatím si vždycky chválili atmosféru. Důležité myslím je, že už tu nejsou na soutěži. Taky je tu zážitek zahrát si v prostorech Disku, které jsou (což jsme při první přehlídce nečekali) pro dětské inscenace velmi vstřícné. Mají možnost ve dvou dnech vidět i práci souborů a recitátorů, které jsou vrstevnicky jinde a se kterými se na „svých“ přehlídkách nepotkali. Být na DAMU je pro soubory jistě také zážitek – sice možná trochu povrchní, ale je to zážitek svého druhu. Myslím, že jim to dává hezké dva, tři dny a vstřícné publikum, které o tom něco ví – ten sál je vždy plný. A v neposlední řadě chceme vytvářet prostor pro smysluplné setkání pedagogů a těch, kteří se o dramatickou výchovu a dětské a studentské divadlo a přednes zajímají.
V čem myslíš, že je pro tuhle přehlídku výhodou, že to organizují právě studenti?
Momentálně vidím spíš nevýhody (smích). Je to pro mě osobně veliký dobrodružství, protože do poslední chvíle nevím, jestli všechno klapne. Obrovské plus vidím v tom, že se na organizaci hodně učí. Mnoho absolventů potom v praxi přehlídky organizuje, proto je pro mě důležité, že tu během studia získávají i takovouto zkušenost. Snažím se tedy sebe upozaďovat, byť to úplně nejde. Musím dát prostor studentům, aby si vytvořili svou přehlídku, ale samozřejmě v nějakých limitech. Vnáší do ní svá témata, své představy, i když ty prvotní velké se postupně prosejí – to je ale normální proces. Já se nejjistěji cítím, když si některé věci můžu udělat sám, takže bojuju sám se sebou, abych tomu dal svobodu. Je to pro mě, Honzo, asi největší posun oproti předcházejícím ročníkům (smích). Ale samozřejmě musím nějak garantovat, že to dopadne dobře, minimálně finančně a je v tom i to výukové – snažím se klást otázky, které by si sami nepoložili. Ale velká výhoda studentů je, že každý ročník má svůj „ksicht“ a tvoří – i když v těch zmíněných limitech – své dílo.
Děkanka Doubravka Svobodová v rozhovoru říkala, že spolupráce mezi katedrou a fakultou začíná dobře fungovat, ale že stále vidí možnosti kudy dál. Jaké možnosti progresu vidíš ty?
Když nad tím člověk přemýšlí, tak těch možností je velké množství. Ale realita je jiná a ani ne tak kvůli chtění, či nechtění. Mnozí na DAMU opravdu nevědí, co děláme. Může to být námi - tím, že naše prezentace, jak jsem říkal, směřuje do jiných vod. Mnozí ale nevědí z prosté nevědomosti a vytvořili si o tomhle oboru stereotypy. Máme poměrně dost dálkařů a prostoru je málo i u prezenčních. Ten prostor už vzniká, ale nejde to zkrátka tak rychle, říct si: „tak a teď se budeme propojovat, zviditelňovat“, protože by nám mohlo uniknout spoustu toho, co potřebujeme pro kvalitu studia oboru. Progres je vidět už v tom, že v letošním ročníku jsou do workshopů zapojení studenti z jiných kateder, a podílí se i někdo z produkce. Docela hezká spolupráce je teď s Diskem, děláme lektorské programy nebo se chystá cyklus seminářů pro děti. To jsou naše projekty, ke kterým můžeme přitáhnout studenty z jiných kateder, a zase by bylo fajn, kdyby oni nabídli, co dělají, a mohli bychom k tomu vytvořit něco, co umíme my.