Deset let běhám, deset let o běhání píšu. Do novin, do časopisů a především na internet. Před pár roky jsem celkem intenzivně psal blog, o němž řada čtenářů tvrdila, že je svého druhu nejlepší. Po trvalém až nevybíravém nátlaku těchto čtenářů, z nichž se mezitím stali moji kamarádi, jsem se rozhodl, že napíšu a vydám knížku o běhání. Rád bych toho dosáhl i s vaší laskavou pomocí.
Nebude to příručka s návodem jak uběhnout maraton. Nepůjde o rozjímání nad vztahem Běhu a Jsoucna ani o tradiční sebestředné blogerské zápisky. Nebude to poezie jako z pera Oty Pavla, ale snad ani vznešená nuda jako od Harukiho Murakamiho. Prostě dám dohromady puzzle složené z postřehů, sloupků, zážitků a hlavně běžeckých příběhů, které mne zaujaly a které mě baví psát.
Asi by se slušelo předložit nějakou ochutnávku, úryvek z knížky. Ale ne. Neudělám to. Připadal bych si jako prodavačka v Bille, která kolemjdoucím nabízí salám na párátku. Budete muset věřit, že to bude zajímavě napsané. Nebo aspoň věřit slovům Dana Orálka, nejlepšího českého ultramaratonce, který za týden uběhne víc kilometrů, než většina lidí ujede v autě: "Pořád všem říkám, že jsi jeden z mála lidí, kteří umějí o běhání psát."
Dobře, tak aspoň něco málo. Dozvíte se například, jaký tréninkový plán je nejlepší na světě a proč běhání není spravedlivý sport. Poznáte běžce snídajícího cigarety. Zjistíte, čím se Mirek Topolánek zapsal do dějin maratonu a co je to garminový loket. Pochopíte, proč proklínám rod Windsorů a kdy božsky chutná i nealkoholické pivo. Dočtete se také o tom, ve které školní jídelně Keňani obědvají řízek s bramborovou kaší a jak vypadá běžecký očistec.
Pokud se mi s vaší pomocí podaří vybrat cílovou částku, můžete se těšit na knížku, jaká tu ještě nebyla.
Děkuji všem!
Komentáre