Mladý začínající autor, který se snaží prorazit bez podpory velkých nakladatelství a stejně tak jako při psaní se snaží věci dělat prostě TROCHU JINAK. Že se vám to zdá jako film? Tak se připravte, tohle je totiž REALITA.
Autor: James Wolf
Zmíněnou částku 100 000 Kč bych rád použil na VYDÁNÍ KNIHY V TIŠTĚNÉ PODOBĚ (aby se tak, k dnešnímu dni již hotové, veledílo dostalo z okovů elektronické podoby a mohlo být takříkajíc vytesáno do pomyslného kamene - rozuměj vytisknuto na papír).
Zároveň bych ale touto cestou rád knihu dostal "DO SVĚTA". Právě proto by i samotná kampaň na HITHITU neměla být pouhým pokusem o vydání knihy v určitém počtu kusů a její následný prodej, aniž bych se nadále zajímal, jestli kniha nakonec bude mít šanci na úspěch a nezapadne náhodou někde v regálu, ale celá kampaň by měla být současně i snahou o její PROPAGACI a dostání se do povědomí čtenářů. Bohužel, PROPAGACE je dnes jedna z nejdražších položek a i přesto, že věřím, že tou nejlepší reklamou je spokojený čtenář, platí, že ani to nejlepší dílo není k ničemu, pokud o něm svět neví. V dnešní konkurenci to platí dvojnásob. A co se propagace týče, platí, že čím větší je rozpočet, tím větší je i šance na to knížku "proslavit". PROPAGACE, PROPAGACE, PROPAGACE!!!
V budoucnu bych se také rád zaměřil na anglicky mluvící trhy, a proto plánuji použít část vybraných prostředků na PŘEKLAD KNIHY do angličtiny, abych si udělal trapas i v zahraničí.
No nejdřív jsem se naučil psát, to bylo asi tak v první třídě, pokračovalo to slohovkama na střední následované smolením scénářů po nocích a skončilo to napsáním první a dost možná i poslední (uvidíme až podle recenzí, který nikoho nezajímají) knihy.
Ten den si pamatuju jako dnes. Bylo zrovna léto, venku svítilo slunce a já se zrovna škrábal na ....... (asi by nebylo vhodný sem psát sprostý slova, tak si zkuste zahrát šibenici a doplňte to, jako indície vám mohou sloužit tyto nápovědy - jsou kultatý a většina lidí je nemá - jasně jsou to další nuly ve výplatě), když v tom jsem si náhle uvědomil, že můj intelekt již dosáhl takové výše, že bych se o něj měl podělit s okolním světem. Jo ... a taky si pamatuju, že začala hrát hudba z Apokalypsy a na nebi projeli čtyři jezdci.
PS: za případný chyby v textu se omlouvám, ale nejsem češtinář, nýbrž jen průměrný výplod českého školství a navíc jsem ani ve škole moc nedával pozor
PSPS: to čeho budete v příštích pár větách svědky, by se dalo označit za satiru, proto se to pokuste nebrat zas tak moc vážně
Kniha pojednává o mladém poetickém a romantickém chlapci jménem James, se zálibou v sadismu (zejména citovém) a mast- ičkářství, neschopného se vyjadřovat jinak než mluvou obsahující výrazy jako ..... (to, co nesbíráte po psech nebo co mají podle vás někteří v hlavě) a ..... (místo, kam vás občas někdo pošle), poháněného jakousi nevysvětlitelnou potřebou říkat nahlas, co si myslí, který se snaží najít lásku, smysl života, ale i sebe sama a takový ty podobný .... (tohle slovo slušně neopíšu, tak použiju "věci"), který snad asi každej z nás, pokud to teda nebyl úplnej asociál, v dnešním pošahaným světě, ty .... (vykleštěnej bejku) to vůbec nedává smysl, někdy hledal.
Jak už to ale v životě bývá, ani tenhle příběh nebude na(ne)štěstí jen o hlavním hrdinovi, kterého by si mimochodem neměl nikdo brát za vzor (třeba jako tehdy, když si chce do dveří přivřít přirození z obou stran), ale tak jako za vším, i tady hledej ženu. Vlastně dvě. Na jedné straně Selina, dravá, nespoutaná a vášnivá, avšak citově chladná a zkušená žena (s velkým Ž a ještě většíma K), která si jde bezohledně za svým a nemilosrdně odstraní z cesty každého, kdo by jí v tom chtěl zabránit. Na druhé zase Kate, nádherná a čistá dívka, nevinná tak, že to je skoro až zločin, tím spíš, když pak zjistíte, že by mohla být skutečná a vy byste ji o tu její nevinnost chtěli v uvozovkách a klidně i bez uvozovek připravit. Prostě pravej opak Seliny. Pro kterou z nich se James rozhodne? Zvítězí snad vášeň a chtíč nad láskou a citem? Nebo dopadne všechno úplně jinak?
Jediný, co je ale jistý už teď, je, že to bude cesta plná obcování, převážně v jednom, násilí, tím spíše na zvířatech, přestřelek, zejména slovních, mluvy, výhradně sprosté, nahoty, hlavně duševní, testosteronismu a nebezpečně vysokého ega, to všechno pod vlivem omamných a psychotropních látek a možná, možná že nakonec dojde i na trochu toho špinavýho citu… Anebo ne? To už zbývá na vás zjistit ...
Vzhledem k tomu, že autor nedokáže poskládat větu tak, aby dávala smysl, přičemž by alespoň tři z pěti slov nebyla sprostá, doporučujeme vám prohlédnout si jeho oficiální stránky www.nectito.cz.
Tam kromě jiného najdete i ÚRYVEK Z KNIHY a taky pokud vás nebaví hrát doplňovačky nebo prostě a jen chcete zjistit, jestli jste to měli dobře, uvidíte ORIGINÁLNÍ, ÚPLNÝ a NEFALŠOVANÝ popis překypující stovkami těch nádherných peprných a vulgárních výrazů, o které jsme se byli nuceni v rámci slušnosti ochudit.
Pakliže tohle všechno přežijete a rozhodnete se projít Uchem jehly (všimněte si jak to umím se slovy, až se musím sám pochválit) tak, že přispějete na projekt, může vás hřát pocit u srdce, ale klidně i jinde, záleží, co se vám líbí, že jste přispěli na ... v takovejch chvílích se obvykle říká "dobrou" věc, jenže tohle není zádná charita, leda byste dospěli k tomu, že autor je přechodně postižen obrnou, zvláště má-li dělat něco, co ho nebaví, což je prakticky všechno krom psaní, pak by se to za charitu brát dalo. Ale dobře, řekněme tedy, že přispějete na dobrou věc a pokud vám to vaše svědomí přeci jen nedovolí, může vás hřát alespoň pocit, že jste přispěli na něco ....... teď nemohu najít to správné slovo, ale myslím, že když použiji "smysluplného" nic až tak hrozného se nestane. No rozhodně je teda podle mě smysluplnější projít Uchem jehly než Jehlou v žíle.
Kdo jsem? Jsem celkem celkem (ne)obyčejnej člověk, kterýho štvou celkem (ne)obyčejný věci. A co dělám? Snažím se dělat to, co by se někteří odvážili nazvat psaním. Píšu. Píšu o tom, co mě štve, o tom, po čem toužím, píšu o tom, o čem chci psát. A vůbec to nejdůležitější ... ve všem, co dělám, se snažím mít svůj STYL, protože vůbec ta největší tragédie je, když se někomu podobáte.
Prachy a fame, prachy a fame, prachy a fame, prachy a fame. Nechci makat rukama. Chci si namastit kapsu. A aby to nebylo tak povrchní, tak chci taky světový mír, ukončení hladomoru a když už se tohle všechno podaří tak zvednout kulturu u nás. Jo a vlastně taky tak trochu naivně věřím, že člověk může něco dokázat, aniž by musel být něčí syn ... Tak jsme se zasmáli ... Ale teď vážně. Proč já to vlastně dělám? Asi proto, že můžu, protože chci, protože musím, protože nemusím, protože si věřím, protože nemám dostatek sebekritiky a protože si znovu věřím, protože jsem na tom strávil tolik času, kterej bych mohl prochlastat a prohýřit, a mohl bych vyjmenovat ještě tisíce dalších protože. A teď úplně vážně ... Proč já to vlastně dělám? Na tohle se občas taky sám sebe ptám a upřímně? ... Já na tuhle otázku vlastně taky neznám odpověď. Asi proto, že když píšu, tak vím, že bych neměl dělat nic jinýho.
Jelikož se v první řadě považuji za spisovatele a až v druhé pak za člověka, který by jen něco prodával, věřím, že mezi spisovatelem a jeho čtenáři existuje unikátní pouto, při kterém se tyto strany navzájem ovlivňují a že součástí tohoto vztahu by pak mělo být i něco víc než jen pouhý "prodej" knížek.
A také ... Kolik z nás může reálně říct, že znalo nějakou slavnou osobnost ještě před tím, než se proslavila a stala se tím namyšleným, penězmi zkaženým a nesnesitelným člověkem, kterého dnes tak důvěrně všichni známe? A kolika z nich pak můžete ještě navíc vmést do ksichtu, že za to vděčí právě VÁM?
HITHIT tak dává unikátní možnost přímo čtenářům (VÁM) být součástí projektu už od jeho samotného počátku.
Komentáre