Nejsem ani zdaleka prototyp dokonalého člověka, ani nechci nikoho poučovat, na to nemám žádné právo, budu ale rád, když si přečtete můj příspěvek a všichni společně se zamyslíme, jak každý z nás může přispět k harmonizaci lidí s přírodou.
Od malička jsem trávil většinu svého volného času se svým bráškou, bratránkem a kamarádem Lukášem výpravami do lesů, přes louky a kopce. Naše rodná vesnička Kněžice u Třebíče k tomu vybízela, krásná příroda ji obklopuje ze všech stran. Vůně jehličí mi dodnes připomíná dětství. V tom období nacházím kořen sepjetí s přírodou. Byli jsme malí indiáni, za celý den jsme snědli pár planých jablek ze stromu u pěšiny a neměli jsme hlad. Energii z jídla jsme nepotřebovali, dobíjel nás les, radost z objevování jeho nových zákoutí, čiré dětské štěstí.
Teď už bydlím víc než 7 roků ve městě a iniciace archetypu indiána se mě probouzí stále silněji - začalo to vnitřním pocitem, vynořujícími se vzpomínkami a končí to imaginacemi, vizemi a především SNY, které jsou promlouváním naší DUŠE ve chvíli, kdy ztichne naše hlučné ego, ve tmě a v klidu. Hledat pochopení řeči duše - snu - není vždy jednoduché. Přírodní motiv, rozpoznání hlubinných pocitů, vše se může zdát být přinejmenším zvláštní a zamotané, ale kdo jednou pochopí svoji duši - ten malý střípek božského, který nám byl dán - a její motivaci, má napůl vyhráno, pochopí totiž motivaci samotného Boha.
Pro správné pochopení mého zamyšlení, indián pro mě není persona v kožené sukýnce a sokolím brkem ve vlasech. Je to v mých očích především "dítě Země". Stále slyšíme, jak jsme tvořeni z vody, ale vody si nevážíme. Ten zbytek, co se na konci nevypaří a nevsákne do koloběhu vody, se promění v prach, součást země, ale my si ani země nevážíme. Znečišťujeme obě naše součásti, naše vlastní já a žijeme bezduchý život, neboť není v dnešním světě nic mocnějšího než "konzum". Podřídili jsme mu vše, technologii, kterou bludně považujeme za vrchol civilizace. ALE!
Nejsem pesimista a věřím, že v každém z nás to je. Vztah k Matce Zemi silnější než k nejnovějšímu mobilu. Je to naše Matka, ať už jsi křesťan, muslim, buddhista nebo věříš něčemu svému. Jsme její neoddělitelnou součástí, každý atom, každá molekula v nás a když budeme naslouchat, uslyšíme její hlas, který nás nepřetržitě zdraví a vítá, v každém nádechu.
Věřím ale myšlence, že když člověk sbírá odpadky po druhých a nadává při tom na všechno, co je špatné, dělá mnohem horší věc než ten, který zahodí nedopalek cigarety a nebo nechá plechovku od piva u lavičky, aniž by tyto naše "exkrementy" vyhodil do koše vzdáleného jen pár metrů. Myslím si to proto, že svět je mnohem složitější, než si kdokoliv z nás dokáže představit a že negativní energie, kterou by tento člověk sbírající odpadky produkoval, je mnohem toxičtější než odpad samotný a svět nám ji jednoduše zrcadlí. Proto je důležité pozitivní myšlení, šíření dobrých vibrací. Spousta z nás se bojí různých věcí, nenechme ale zvítězit strach. Nedejte mu prostor a rozplyne se. Nedejme energii negaci a pojďme změnit svět pozitivní vibrací z našich srdcí! Vezměme si příklad z dětí, které radostí a láskou srší, neboť oni jsou nejčerstvější poslové dobra, nezkažení a nepokřivení, nevtažení do programů, schémat a systémů, oni už nám ukážou tu správnou cestu... ti malí indiáni...
Matyas