... ve které zůstali dva učitelé s platem 130 Kč. Pomozte nám dostavět školu pro chudé děti na ostrově Lombok v Indonésii.
Autor: Jakub Freiwald
Zatímco na plážích ostrova Lombok vyrůstá jeden luxusní resort za druhým, existují i místa, kam se většina turistů nikdy nepodívá. Jedním z těchto míst je i škola SDi - Ar-raman islamic elementary school. Zastrčená v palmovém háji, mezi bambusovými chýšemi. Na první pohled ničím neláká k návštěvě. Řídí ji manželé Zuhirman a Baiq Rahma. Malí caparti nám hned při příchodu podávají ruku a pak si ji přikládají k čelu. Jako výraz úcty. Ještě před rokem tu měli sedm učitelů, do dneška zbyli jenom čtyři. "Za 70 tisíc rupií měsíčně (necelých 130 korun) by tuhle práci dělal málokdo," říká smutně samozvaný ředitel. "Víš, co je horší než málo peněz?" ptá se nás jeho sympatická manželka. "Nepomůže nám ani nikdo ze sousedů. Všichni nám závidí a myslí si, že když to děláme už dva roky, musíme mít hodně peněz." Za co jste v nedávné době utratili tři a půl tisíce korun? Zuhirman, Baiq Rahma a jejich 35 studentů s tímhle rozpočtem musí vyžít celý rok.
Na podzim loňského roku jsme ve dvou cestovali měsíc po Indonésii. Přesně v době, kdy byla česká média plná zpráv o Indonésii v plamenech, mrtvých orangutanech a palmovém oleji. Procestovali jsme ostrovy Bali, Flores, Gili Meno a Lombok. Zažili jsme nezapomenutelná setkání s lidmi, kteří žijí doslova svůj sen a pravděpodobně i sen mnoha z nás.
Během posledního týdne v Indonésii jsme se na ostrově Lombok seznámili s dobrovolným učitelem angličtiny, Ekou Suryou, který se nás na několik dní ujal. Vzal nás i do školy pro chudé děti. Tato návštěva v nás zanechala silné pocity. Když jsme na vlastní oči viděli podmínky v jakých se tu děti učí, rozhodli jsme se pomoci a tak vznikl nápad uspořádat tuhle sbírku. Na podzim se na Lombok vrátíme, osobně předáme vybrané peníze a postaráme se o jejich řádné využití.
Školu založil v roce 2012 pan Zuhirman na svém vlastním pozemku. Všeobecné vzdělání je v Indonésii dlouhodobým problémem. Zuhirman byl jeden z mála obyvatel vesnice, který měl možnost studovat. Po dokončení vysoké školy se vrátil zpátky s cílem předávat své vědomosti dál. Děti začal vyučovat se svým otcem v provizorních podmínkách - v garáži, na malém kousku půdy, nedaleko svého domu. Nikde v okolí žádná jiná škola nebyla. Hned první rok jedinou třídu jeho školy navštěvovalo 24 prvňáků.
Do školy chodí převážně děti z místní vesnice. Většina zdejších obyvatel je velmi chudých. Živí se rybolovem nebo pracují jako dělníci. Ze svých malých platů (často pod 100 Kč na měsíc) si nemohou dovolit platit vzdělání svých dětí. V současnosti tu studuje ve čtyřech třídách 35 dětí ve věku od 7 do 10 let. Dojíždí sem i děti z okolních vesnic. V tomto roce manželé plánují otevřít další třídy.
Škola nemá hotové obvodové stěny, chybí podlaha a část střechy. Vyučuje se z několika málo učebnic, které mají pouze učitelé. Děti učebnice nemají, jednoduše jsou pro ně příliš drahé (jedna vyjde v přepočtu na zhruba 80 Kč). Příliš nepomáhá ani indonéská vláda, státní podpora školství je totiž velmi špatná. V roce 2014 dostala škola na platy učitelů a provozní výdaje pouhých 750 Kč na měsíc. Na jednoho učitele pak připadal plat necelých 130 Kč měsíčně (jenom pro představu – typická indonéská polévka "Bakso" stojí zhruba 18 Kč, vydatnější Nasi goreng, smažená rýže s vajíčkem, vyjde skoro na trojnásobek). V roce 2015 škola už žádnou podporu od státu nedostala. Nefunguje zde elektřina a neteče ani voda.
Ještě před rokem ve škole pracovalo 7 učitelů, do dneška tu zbyli jen čtyři - ředitel Zuhirman, jeho žena Baiq Rahma a dva další. Občas jim vypomáhá několik známých. Oba manželé berou školu za své poslání. Aby ji nemuseli zavřít a zároveň uživili sebe a svého malého syna, po vyučování prodávají Bakso a ryby, které v noci pan Zuhirman uloví.
Chceme vybrat dostatek finančních prostředků na zajištění adekvátního zázemí pro děti a jejich studium – dostavit budovu a zajistit tak suché a čisté místo, kde se budou moct pravidelně učit. Poskytnout jim k tomu učebnice a ve spolupráci s organizací green-books.org i malou knihovnu s knihami o přírodě v indonéštině.
Pro představu – 1000 indonéských rupií odpovídá zhruba 1,8 České koruny.
1. MILNÍK – DOSTAVÍME ŠKOLU – MUSÍME VYBRAT 52.000,-
2. MILNÍK – VYBUDUJEME EKO-KNIHOVNU – MUSÍME VYBRAT 57.500,-
3. MILNÍK - KOUPÍME UČEBNICE – MUSÍME VYBRAT 81.700,-
Green-books.org je nezisková organizace, kterou v roce 2013 založil společně s dalšími přáteli Čech, Petr Hindrich. Působí v Indonésii a napříč celou zemí buduje eko-knihovny s moderními, barevně ilustrovanými knihami, které jsou určené hlavně pro děti. Po celé Indonésii už existuje přes 20 takových knihoven.
4. MILNÍK - ZAPLATÍME PROVOZ ŠKOLY – MUSÍME VYBRAT 205.250,-
K zajištění budoucnosti školy je pro nás důležité vědět, že škola může fungovat nezávisle a pokrýt své vlastní provozní náklady na vodu, elektrickou energii, školní pomůcky a učitelské platy. V tomto ohledu jsme zajistili, aby se ředitel školy spojil s dalšími školami a diskutoval možnosti pravidelného přísunu finančních prostředků na fungování školy.
Veškeré další vybrané peněžní prostředky použijeme na náklady spojené s provozem školy.
Všechny sbírky na pomoc školám v Africe jsme celý život brali jako cosi vzdáleného, co se nás přece vůbec netýká. Takový boj s větrnými mlýny, kapka v moři, která nemůže nic změnit. Když jsme se ale jednoho dne sami ocitli mezi srdečnými dětmi a učiteli v malé škole, pro které je předávání vzdělání životním posláním, něco se v nás pohnulo. Vzdělávací systém v Indonésii je zatím v plenkách. A podobný je i vztah místních obyvatel k přírodě. Nic o ní neví a navíc se jí i bojí. Indonésané navíc žijí v přítomnosti a vysvětlit jim, že něco, co dělají teď, bude mít následek za 20 let, je často velmi obtížné. Díky jejich postupnému vzdělávání můžeme ale docílit potřebné nápravy.
Kdo za tím vším vůbec stojí? Parta pěti nadšenců, kterou dala dohromady velká náhoda a společné nadšení pro dobrou věc. Fotky najdete v galerii.
Jakub Freiwald – střihač, kameraman, občasný fotograf a vášnivý cestovatel. Točil cestopisné reportáže v Argentině, Číně, Indii nebo naposledy právě v Indonésii.
Jana Raková – personalistka, bláznivá holka, co miluje cestování a o víkendech studuje interiérový design.
Helena & Martijn van den Berg – česko-holandský manželský pár. Během své svatební cesty kolem světa strávili Martijn a Helena mimo jiné i měsíc na Lomboku jako dobrovolníci v různých školách. Sami už škole během svého pobytu přispěli na dokončení obvodových zdí.
Eka Surya – narodil se a žije v Indonésii na ostrově Lombok. Vystudoval vysokou školu a pracuje v cestovním ruchu. Ve volném čase pomáhá místním organizacím s výukou angličtiny – jak dětí, tak i dospělých Indonésanů.
Moc děkujeme za vaši podporu. Moc si jí vážíme!
a letíme směr Indonésie! Právě navrhujeme interiér školy. Nechceme vybudovat pouze holostavbu, chceme, aby se ve škole děti cítily hezky. Objednali jsme ekoknihovnu Greenbooks.org, kterou ve škole vybudují během listopadu/prosince. Řešíme hromadný nákup učebnic. Předběžně zařizujeme stavební práce…
ViacejVšem moc děkujeme. S pomocí 145 přispěvatelů jsme před chvílí splnili 3. milník naší kampaně – 81.700 Kč. To znamená, že všechny děti ve škole budou mít od příštího školního roku nové učebnice. Paráda! Do konce zbývají necelé tři dny. Pojďme společně ještě trochu máknout a ukrojit pořádný kus z…
Viacej
Komentáre