Vtip, smutek, něco erotiky, začouzené interiéry výčepů a k tomu dusno normalizace. Fotograf Jaroslav Kučera vybral okolo 280 fotografií ze 70. a 80. let, přidal k nim příběhy a rozhodl se vydat svědectví o době „Klidu před bouří“. Pomůžete knize na svět?
Autor: Jaroslav Kučera
???project.detail.fixedGoal??? Všetko alebo nič. Projekt skončil 16.11.2022 v 23:59.
V posledních letech jsem se stále více vracel k fotografiím ze 70. a 80. let. Byl jsem tehdy byl plný sil, měl spousty kamarádů a kamarádek, spoustu práce a poměrně hodně fotografoval. A tak jsem vybral na 270 fotografií z oněch dob, přidal k většině z nich příběhy, které jsem si pamatoval a rozhodl se vydat svědectví o době „Klidu před bouří“. Nebyl jsem nikdy zaměstnán v nějakém měsíčníku, týdeníku, či deníku, jen jsem občas dostal externí možnost spolupráce na jakési reportáži. Proto knihu neprezentuji jako objektivní, popisnou zprávu o tehdejší společnosti. Je to ryze subjektivní výběr zajímavých fotografií z více či méně atraktivních prostředí, která jsem navštívil.
Z mnoha těchto střípků lze přesto vidět, „jak a kdy jsme žili“. Vždyť například fotografie z různých komunistických oslav jsem mohl vystavit až po Sametové revoluci. Říkali jsme jim, že jsou to fotky "na zlatou mříž“ a ukládali je do „šuplíčku na věčné časy“. Ryzí pohled na náš výtvarnický život je skryt ve fotografickém cyklu Mělnická vinárna, která se v 70. i 80. letech stala pro mnoho kamarádů téměř druhým domovem, případně kanceláří.
Mělnická vinárna. Tato fotka má moc smutný příběh. Pán vlevo byl náš oblíbený, noblesní vrchní Vaníček, který se nám jednoho den svěřil, že může konečně navštívit svého syna - emigranta - v daleké Austrálii. To jsme ale netušili, že nám ho po čase přivezou v zinkové rakvi. Dojetím ze setkání mu „puklo srdce“. Vedle něho stojí herec Národního divadla Vladimír Brabec (1934 – 2017), kterého snad ani nemusím představovat.
Věřím, že pro starší ročníky bude kniha milou připomínkou mládí, byť ho mnohdy provázely i nepříjemné boje s bolševikem, a těm mladším ukáže, že svoboda není jen vnější, ale hlavně vnitřní stav duše, kdy se člověk dovede radovat z maličkostí, třeba i za „totáče“. Ne, že bych chtěl návrat toho zcestného režimu. Říkávali jsme o socialismu v porovnání s kapitalismem, že je to ten horší ze dvou špatných.
Jaroslav Kučera
Kniha Klid před bouří ukazuje, jak se žilo za normalizace štamgastům z hospod čtvrté cenové, svůdně krásným dívkám na strahovských kolejích, pražské kavárenské bohémě i lidem čelícím šedivé a stísňující každodennosti normalizačního režimu.
Kapitoly: Normální život za normalizace, Ze Strahovských kolejí rovnou do života, Mělnická vinárna, Mimo Prahu a Komunistické slavnosti.
Údaje o publikaci: 336 stran, rozměr 260 x 297 mm, pevná vazba, 264 autorských černobílých fotografií. Vydává nakladatelství Jakura.
"Klid před bouří. Výstižnější název pro své fotografie z oněch dvou desetiletí tak zvané normalizace, rozpínajících se mezi sovětskou okupací Československa v srpnu 1968 a Sametovou revolucí v listopadu 1989, snad Jaroslav Kučera ani nemohl najít. Pravda, na povrchu života byl tehdy klid. Ale zvláštní, zdánlivý, jak tomu bývá před bouří. Pod jeho povrchem to vřelo. Potlačovanými emocemi, masovou frustrací, schizofrenií dvojí existence, vnitřní emigrací, nutkavou potřebou spiklenectví… Kučera ten zvláštní klid, ten zdánlivě nezobrazitelný dobový konflikt vnější a vnitřní reality fotografoval. Podařilo se mu vytvořit jeho specifický portrét. Jak? Svou neobyčejnou citlivostí k člověku, svou schopností vžít se do jeho pocitů, jeho životní situace. Nadáním empatie k „lidem, které jsem potkal…“. Ostatně, ´setkání s lidmi, které potkal´, jsou základem i všech dalších Kučerových fotografických cyklů, které následovaly a vstoupily do dějin, ať už se jmenují jakkoliv."
Fotograf Jaroslav Kučera už má za sebou řadu fotografických publikací, například Jak jsem potkal lidi, Sudety, Sametová revoluce nebo Setkání, okamžiky, samoty. „Publikaci Klid před bouří jsem měl v podstatě už připravenou, jenže přišlo razantní zdražení papíru. Záleží mi na tom, aby kniha byla perfektní, abych z ní měl radost já i čtenáři. Věděl jsem, že nechci snižovat náklady na úkor kvality, a tak jsem se rozhodl hledat nové možnosti spolufinancování celého projektu. Jsem rád v kontaktu s lidmi, a například díky fanouškům z Facebooku vím, jak velký ohlas u nich měly fotografie doprovázené psanými příběhy. Nakonec padla moje volba na Hithit - i proto, že kromě finanční podpory projektu přináší také možnost komunikace a setkávání autora se čtenáři a milovníky fotografie.“ Mimochodem, i v odměnách je zahrnuta řada setkání - komentované prohlídky výstavy, posezení s autorem, nebo třeba osobní předávání knih a fotografií. „Všem, kdo se rozhodnou podpořit vydání knihy velmi děkuji, vážím si toho a věřím, že Klid před bouří se jim bude líbit,“ říká Jaroslav Kučera.
Jak se někdy „kruh uzavře“
Tehdy jsem s kámoši ve sklípku vinárny Blatnička popíjel bílé víno, když se tahle krásná slečna rozhodla jít na vzduch. Vzal jsem Leicu a klusal za ní. Na ulici jsem se pak dozvěděl, že prodává na Malém rynku potřeby pro rybáře. Ale to mi k ní nějak nesedělo. A tuto vzpomínku jsem pak psal pod její fotku. A když jsem měl v roce 2002 výstavu na Staroměstské radnici, objevil se v knize hostů rozhořčený zápis: „Pane Kučero, opravdu jsem pracovala v Potřebách pro rybáře, pracuji do dneška a jsem tam vedoucí“. A bez podpisu. Tak jsem pro příští výstavy už psal i vyjádření neznámé paní. Ale o víc než dalších deset let později, kdy jsem měl výstavu na Pražském hradě, mi volá paní N., že bychom se mohli na výstavě sejít. Setkání se nakonec uskutečnilo před hradním billboardem s její fotkou, kde jsem ji, po čtyřiceti létech, vyfotil ve stejné pozici, kdy si zase zapaluje svoji milovanou slimku.
JAROSLAV KUČERA se narodil 19. 12. 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební na Mělníku. Stavební fakultu ČVUT absolvoval v r. 1973 a ihned poté se stal fotografem a externě fotil pro různé časopisy a podniky. Volný čas věnoval černobílému sociálnímu dokumentu. Je držitelem Grantu primátora 1995, Hlavní ceny Czech Press Photo 2000 a 1. ceny Euro Press Photo 2001. Dosud měl na 60 autorských výstav po celém světě. Je majitelem vydavatelství Jakura. Více informací najdete na webových stránkách, můžete jej sledovat také na Facebooku.
Jaroslav Kučera v Mělnické vinárně na snímku Jana Všetečky ze sedmdesátých let.
Sametová revoluce
Sudety
Praha, Václavské náměstí, Bufet Koruna (vlevo nahoře, větší náhled najdete zde)
Praha, Strahovské koleje – Mejdan (vlevo dole, větší náhled najdete zde)
Praha, Mělnická vinárna - Náruživá kuřačka (dole uprostřed, větší náhled najdete zde)
Slovensko, Ve venkovském kostele (vpravo dole, větší náhled najdete zde)
Praha, Letná, před hlavní tribunou - 1. máj (vpravo nahoře, větší náhled najdete zde)
Na obrázku níže si můžete prohlédnout vintage fotografii, zhotovenou klasickým fotografickým procesem v osmdesátých letech, kterou také můžete získat v rámci odměn. Snímek si ve větším rozlišení můžete prohlédnout zde.
Komentáre