Děkuju, to jsem nečekal! Rád bych se s Vámi zde na hithitu rozloučil vážnější miniukázkou z knížky:
„A pak jsme ještě jednou byli z táty Arnošta všichni naměkko, to když se o několik let později otevřely archívy StB a máma si mohla přečíst, co všechno na nás napráskal, a vlastně to bylo moc hezké, byl to Arnošt se všema svýma chybama a lhaním a lhaním ve lžích, když se zamotal, byl to on a z protokolů šlo nakonec zvláštní teplo a doteky lidskosti, protože táta Arnošt byl skutečně takový posera, že ubližoval hlavně sám sobě. Mámu nakonec ani nemrzelo, jak popisoval její steny při milování a že vždycky při vyvrcholení zvolala „ringoding“, protože mu už všechno odpustila, jelikož doba, v níž se to dělo, by zničila a rozsekala na kousky i superhrdinu a možná jen posera z ní nakonec mohl vyjít se vztyčenou hlavou.“
Moc Vám i sobě přeju, abychom v (každé) své době žili se vztyčenou hlavou my a posera zůstal poserou.
Váš BVÚ