English
Česky
Slovensky
Požehnané svátky vánoční všem přeji, dnes bych ráda napsala o třetím vzácném dárku, který jsem o letošních Vánocích nečekaně dostala. Ten první jsem si "rozbalila" na štědrý den ráno, kdy cílová částka projektu Dílna U beránka přes hithit byla zdolána, ten druhý jsem si "rozbalila" večer pod vánočním stromečkem, byla to naše další adoptovaná dcera z Indie Aradhya a pro ten třetí jsme putovali autem druhý vánoční svátek na mé milované Slovensko. Dárek se jmenuje Šarik.
Jak už jsem v aktualitkách psala, letošní rok byl o odcházení milovaných bytostí, které tvořili přirozenou součást mého života. Jednou z nich byl i psík Rex, můj osobní pes, kterého jsem měla deset let. Přišel k nám od sousedů, vybral si mě za svou paničku a já si jej na první pohled zamilovala. Po povodních v roce 2009 se málem utopil, když bouda, uníž byl uvázaný, odplavala i s ním. Naštěstí jej jeho majitel zachránil, ale od té doby Rexík, když jeho páníčci nebyli doma, vyl a trpěl stezskem. A protože býval doma celé dny sám, trpěli jsme s ním. Občas se mu podařilo utéct a to vždycky utekl k nám. Časem už s námi spal v posteli, aniž by to sousedé tušili, oficiálně jsme jej dostali ve chvíli, kdy se jeho majitelé stěhovali do bytu a chtěli ho dát do útulku, protože když byl Rex zavřený v místnosti, dokázal štěkat a skákat po dveřích až do úplného vyčerpání. Poprosili jsme o něj a tak se Rex stal mým psem. Byl to přesně pes pro mě. Každý den si obešel svůj rajón, ale vždy věděl, kde je doma. Ve čtyři ráno si dokázel štěknout u dveří, že se ještě chce dospat v posteli, když se vrátil z potulky. Několikrát jej dovezla městská policie, časem už sousedé věděli, že ho mají nechat jít, že ví, kam patří. Přes cestu přecházel zásadně po přechodě a vždy se pečlivě rozhlédl, bohužel samotného psa na přechodě auta moc nerespektovala a tak jej málem auto několikrát zajelo. Byl svobodomyslný, ale nesnesl, byť jen na chvilku být sám, chodil všude za mnou ( tedy pokud se netoulal po svých psích slečnách a rajónu, jež denně obcházel ). Pásl se mnou ovce, chodili jsme spolu na procházky, jezdili za babičkou do hospice, kde se Rexík stal nečekaně terapeutickým psem pro všechny, kdo toužili si jej pohladit. Často jsme si mysleli, že jej srazí auto nebo zastřelí myslivec, ale on umřel nakonec v náručí mého muže po mozkové příhodě v čekárně veterinárního lékaře, bylo mu 14 let. Jeho smrt i život by si mnohý z nás přál ... Respektovali jsme plně jeho osobnost. Rexík umřel v době, kdy jsem byla na Slovensku u ovcí gazdy Jožky Kučery. Bylo to nečekané, rychlé, doma mi zůstal na památku obojek a vodítko. Byla jsem bez osobního psa. Od devíti let jsem vždy měla "svého" psíka. Psíka, který byl jen můj a dělal mi společnost na procházkách, u ovcí ... Trvalo to několik týdnů, v hloubi srdce jsem věděla, že psík na mě někde čeká, ale nevěděla jsem, kde a tak jsem svůj smutek pustila a nechala ho jít. Aby jste rozuměli, mí osobní psíčci, až na toho prvního, byli vždy tuláci, kteří si mě našli. Prostě přišli a řekli si sami o to, že chtějí být se mnou... Práce bylo dost v jiných oblastech mého pozemského bytí, co budu sebe trápit ještě tesknotou po psovi ? Má určitě svůj důvod, že jsem teď bez psa ... A přišel prosinec, nečekaně na mě vykoukl článek z FB mého muže o útulku Tuláčik. Jen tak jsem si najela na jejich stránky bez konkrétního záměru, prostě jsem se chtěla ze zvědavosti podívat. Ťukla jsem na psíky v nabídce a uviděla fotku Šarika. Od té chvíle jsem věděla, že je to můj pes, netušila jsem však, že útulek Tuláčik je od nás pěkně daleko, tedy vlastně že se nachází kousek od Hriňové, kde mě zastihla zprává o smrti mého Rexe. Je to od nás 4 hodiny cesty autem. Nedávalo to žádnou logiku, abychom si brali psa z tak vzdáleného útulku, když je od nás nedaleko útulek, který praská ve švech, ale já už nechtěla psa, chtěla jsem Šarika... Věděla jsem, že ten psík na mě čeká... Můj muž začal s útulkem bez mého vědomí vyjednávat. Pod stromečkem jsem našla přepravní bednu a 26.12. jsme si pro Šarika jeli na mé milované Slovensko. Je to přesně pes pro mě. Pochází z cikánské osady, je slepý na jedno očičko, trochu má křivou nožku a v jeho pohledu se zračí svobodná duše psího tuláka. Leží mi teď u nohou, na krku má GPS navigaci, pro jistotu, kdyby se hodlal vydat označit si svůj Československý rajón ...
P.S. Letošní Vánoce jsou vskutku požehnané !! Děkuji všem za podporu a za vše, čím povzbuzujete nejen mě, ale všechny, jež jsou součástí vize Dílna U beránka. V této chvíli prožívám velkou vděčnost. Finanční příspěvky, které stále posíláte, jsou pro mě symbolickým "neboj se" a "pracuj" , vše po čem toužíš Ti bude přidáno návdavkem. Všichni jedno jsme ...
