Protože je tatínek v nemocnici, nemám si ani s kým připít. Vyřešil jsem to za pomoci dvou Twetřanů šalamounsky. Na dálku jsme si připili rumem a poslali si fotky panáků. Už se nesmírně těším, až tatínka v pondělí přivezou z nemocnice a dám si s ním malou štamprlku slivovice. A taky se těším na jeho další příběhy, které však nebudou v knížce #tožtak, ale v knížce, která bude za rok následovat. Rozhodl jsem se totiž, že se pokusím každý rok napsat knížku. Ovšem, za předpokladu, že tato první bude mít úspěch ...