Dnes bych se s Vámi podělila o jeden e-mailový dialog se vzácným člověkem, který proběhl v roce 2017 na začátku mého rozhodnutí vytvořit pracovní pozici pro hendikepovanou Mirunku v rámci aktivit na naší rodinné usedlosti v době, kdy jsme hledali způsoby co a jak ... Dialog s tímto člověkem byl pro mě velmi obohacující a zároveň jsem pochopila, že mě vpřed žene velká vnitřní síla, které se musím stůj co stůj držet. Obsah našich rozhovorů byl o projektu Mobilní salaš a o obavách, zda Mirunka zvládne pracovat na Bludičce. Součástí dialogu je i příběh, který mi onen vzácný člověk povyprávěl ( pro přehlednost jeho slova budou tučně a má slabě ) , tak tedy:
... Nechci Vás brzdit ve Vašem rozletu, Vaše nadšení je krásné a nakažlivé. Jen starý pragmatik ve mně nabádá k opatrnosti.
Vzpomněl jsem se v té souvislosti na jednu bajku, kterou jsem kdysi slyšel:
„Malé žabky se kdysi rozhodly, že budou závodit ve šplhání na stromy. Která vyleze nejvýš, vyhraje. Seřadili se na kraji lesa a hurá na stromy! Na akci se přišla podívat zvířátka ze širokého okolí. A hned začala závodníky kritizovat. To je ale nápad – žáby na stromě! Podívejte tahle za chvilku spadne! A tamta taky! A skutečně – žabky jedna po druhé odpadaly. Některé spadly, některé to vzdaly – jen jedna lezla pořád výš a výš. Nedělej to! křičeli na ni všichni. Spadneš a zabiješ se! Vzdej to a zachraň se! Žabka nedbala a nakonec vylezla až na samou špičku stromu. Když pak slezla dolů, zjistili všichni, že je - hluchá!“
Hezký den drahý příteli,
na úvod nemohu než reagovat na Váš krásný a výstižný příběh, jímž zakončujete svůj e-mail. Když jsem byla malá, říkali mi Gabka-žabka. Bůh ve své milosti mi dává tolik krásných momentů, aby mi připomněl, kým jsem a já vždy opravdu byla hluchá k těm, kteří mi říkali, zemědělstvím se nemůžeš uživit, máš na to žít si lépe než jako "princezna husopaska", proč se zbytečně dřeš... To já nikdy neslyšela, já věděla, že abych naplnila svůj život, žiju jej tak, abych ho naplnila. U nás, drahý příteli, pracujeme s koníky starými, mladými, bolavými ( mnozí poníci jsou z útulku a mají nespočet problémů i psychických ) a každý má u nás své poslání a zvládá jej. Třeba poník Nela, kterou děti přejmenovaly na "Šnela", téměř nemůže chodit a děti už na něm nejezdí a přesto tento poník plní důležitou funkci "milovaného maskota" našeho dvorku a každého vítá svou přítomností, protože ostatní koníci si vyběhnou na pastvu a jsou tam celý den, ale ona, už tam nedojde. A tak je právě ona královnou dvora a dvorní dámou "princezny husopasky". Tak, jak Mirunka se stala mou motivací neslyšet ty, kteří křičí a volají na mě v této chvíli, to nedokážeš, tak já jen díky ní teď vidím "pouze" vršek toho stromu a tím vrškem je dnes to, aby projekt "Mobilní salaš" byl spuštěn a Mirunka, aby se stala královnou toho mého nového projektu, který čekal na ni. Tak, jako na Nelinku čekal náš dvorek, aby jej zpestřila svou přítomností a všem, kteří k nám přicházejí, zasela do srdéčka semínko milosrdenství... Mirunka bude další moji vzácnou dvorní dámou a moc se na to těším.
Loučí se Gabka-žabka