Kniha Příliš mladí na válku

Jak to začalo

Někdy v polovině 80. let jsem našel na poště v telefonním seznamu adresu válečného letce Františka Fajtla, jehož knihy jsem jako středoškolák hltal a seznamoval se s osudy mladých lidí, z nichž mnozí se konce války nedožili. Byl jsem ve věku těch nejmladších a přemýšlel, jak jim asi bylo, když utíkali přes hranice bojovat za ztracenou svobodu, aby se, v lepším případě, po šesti letech vrátili zpátky jako vítězové. Proto jsem mu napsal, a jak jsem se radoval z jeho dopisu! Tehdy mě nenapadlo, že se s ním už za pár let budu potkávat u něj doma, abych jako redaktor zachytil jeho vzpomínky. Pak jsem jednou za hluboké noci končící totality náhodou potkal muže, který se právě vracel z pohřbu Richarda Husmanna alias Filipa Jánského, autora Nebeských jezdců. V noční jídelně pro nádražní zaměstnance jsem naslouchal, co to bylo za frajery v modrých uniformách, z nichž mnozí po únoru 1948 museli utéct za hranice nebo skončili v komunistických koncentračních táborech a uranových dolech.  Měl jsem štěstí, že jsem v roce 1990 začal studovat novinařinu a díky tomu se postupně dostal k válečným hrdinům a zachytil jejich vyprávění.  I tehdy jsem si uvědomoval, s jakými velkými osobnostmi československých dějin lidmi mám čest mluvit, a přemýšlel, co pro mě znamená vlast, smysl pro svobodu a spravedlnost, kde začíná hranice odvahy a kde se pasivita mění ve zbabělost, zda bych šel i já bojovat, nebo zůstal doma a čekal. Jsem rád, že vyprávění těchto lidí mohu předávat i ostatním, aby se s jejich vzpomínkami seznámili a možná, stejně jako v předchozí knížce Moje stoleté Československo, aby se jimi inspirovali a motivovali k vlastním postojům v současné době.     

Co je náš cíl?

Cílem projektu je v roce 80. výročí nacistické okupace Československa a 80. výročí začátku II. světové války vydat knihu, zachycující vyprávění desítky válečných veteránů, kteří bojovali za svobodné Československo. Někteří odcházeli sotva v 16 nebo 17 letech, a přesto pro ně byl tento krok samozřejmostí. Většina z nich už je dávno mrtvých, ale jejich myšlenky a názory stojí za inspiraci i dnes. Nyní, když žijí už jenom čtyři stovky veteránů z druhé světové války, každý s průměrným věkem 95 let, jsou všechny zachycené vzpomínky dvojnásobně důležité.       

Detaily

Kniha nabízí desítku rozhovorů s československými válečnými veterány, které jsem jako novinář pořídil během uplynulých 30 let. Jsou mezi nimi hlavně veteráni z II. světové války, kteří bojovali na západní frontě a v letectvu. Kniha vyjde k 80. výročí vypuknutí II. světové války 1. září 1939. Mezi hrdiny jsou i lidé, kteří po roce 1948 museli utéci do exilu nebo byli zavřeni či vyhozeni z armády. Kniha obsahuje bohatou fotodokumentaci portrétů z doby pořízení rozhovorů i z archivů. Vzpomínky jsou důležité pro inspiraci i zachycení doby, kdy tito lidé nasazovali svůj život za svobodu Československa. Kniha je vhodná pro širokou veřejnost i studenty, kteří se již s těmito lidmi nemohli potkat.

Příběh válečného letce Miroslava Antonína Liškutína, který musel utíkat z Československa po únoru 1948, jinak by skončil ve vězení, a který získal generálskou hodnost od českého prezidenta v Anglii až těsně před smrtí. Vyprávění Imricha Gablecha, který odmítl bojovat za Slovenský štát a přes několik let strávených v gulagu se dostal do Anglie k čs.  letectvu. Tam působil také mladý Milan Píka, syn po válce popraveného generála Heliodora Píky. Kniha nabízí i vzpomínky generála Pavla Vranského, který jako mladý chlapec bojoval u Tobruku a potom se stal členem legendárních Nebeských jezdců čili 311. čs. bombardovací perutě. Podobný osud měl i plukovník Milan Malý, který od Tobruku zamířil k 312. čs. stíhací peruti. U 311. čs. bombardovací perutě zase nalétal stovky hodin Jaroslav Hofrichter. To jsou někteří hrdinové knihy Příliš mladí na válku, která prostřednictvím publicistických rozhovorů mapuje životní osudy lidí, bez jejichž odvahy a nasazení bychom nyní ve svobodné zemi nežili. Kniha obsahuje bohatou obrazovou přílohu a archivní fotografie. Stane se tak osobním svědectvím o hrdinství veteránů, po které sáhnou dospělí i mladí. Nenechme osudy těchto výjimečných lidí zapadnout, ale znovu si touto knihou připomínejme všechny válečné hrdiny, bez nichž by naše země nebyla svobodná.

... a ještě něco navíc

Víte, že Milan Malý si za války musel na konzulátu v Bělehradě přidat jeden rok, protože jako šestnáctiletého by ho nevzali do armády? A že Milan Píka, syn popraveného hrdiny z I. i II. světové války generála Heliodora Píky, šel do války jako sedmnáctiletý student šesté třídy gymnázia?  Věděli jste, že Miroslav Antonín Liškutín se z protektorátu dostal na kole a po pádu Francie pak odplul do Anglie na rybářské lodi? Tak tyhle a mnohé další zajímavosti se dočtete ve vyprávění hrdinů z knihy Příliš mladí na válku.  

Kdo jsme?

Odmalička jsem se chtěl stát novinářem, a to se mi splnilo, i když za komunismu to nebylo jednoduché. Během uplynulých třiceti let jsem se potkával a stále potkávám s mnoha zajímavými lidmi, kteří byli svědky historických událostí, o kterých jsem se učil, nebo naopak nesměl učit v dějepise. Počátkem 90. let jsem měl možnost hovořit s posledními veterány z I. světové války, nyní už žije jen hrstka těch, kteří bojovali za II. světové války, a za pár let nebude jediný z nich. Važme si každé chvíle, kdy s těmito lidmi můžeme být a naslouchat jim, protože bojovali a nasazovali život i za nás, i když už třeba před 75 lety. Předloni jsme díky podpoře na Hithit vydali knihu vzpomínek na zemřelého kardinála Miloslava Vlka nazvanou Náš kardinál, loni jsme vydali knihu Moje stoleté Československo, kde jsou zachyceny i vzpomínky generála Františka Fajtla. Letos si připomínáme 80 let od okupace Československa, po které mnoho mladých lidí odešlo do zahraničí, aby se ti, kteří válku přežili, vrátili slavnostně zpátky. Mnozí pak museli znovu utéci do exilu, jinak by je čekal kriminál nebo dokonce smrt. Letos 1. září tomu bude zároveň i 80 let, co vypukla II. světová válka, a poslední veteráni, kteří zažili domácí odboj nebo boje na východní či západní frontě, bohužel odcházejí za těmi, kteří položili životy za naši vlast a svobodu. 

Proč to děláme?

Předloni jsem získal peníze od empatických dárců na první knihu díky podpoře na Hithit, loni mi lidé pomohli s vydáním další knížky, a proto se stejnou osvědčenou cestou vydávám i letos. Kéž se i  nyní všechno zdárně podaří a kniha zajímavých a inspirativních osudů se dostane mezi čtenáře.