Sklenice
*
Jedna věta zranila moji duši,
a uzdravila ji též,
lepé než by se vyslovila lež.
Nevadí, že to bolelo hodně,
potom to bylo nejlepší poznání
pro mě, ale stejně bych chtěl vědět,
co si myslíš ty o mně.
*
Prázdná sklenice o sobě neví nic,
dokud se to nezmění a
ona se ve sklenici vody promění.
Ty gigantická hrozbo,
ty nekonečná prosbo,
v jedné otázce,
směřované k propasti,
že se opět ztrácím ve slasti.
*
Tvé jméno je již přivyklé mému jazyku,
občas mi to přijde podobné zlozvyku.
Naplníš-li tu prázdnou sklenici,
zachráníš mé srdce, uschlé jako studnici.
*
Ty máš však milého svého ráda,
proto jsi pro mě až příliš těžká kláda,
která sklenici nemá zachránit od sucha,
jsi chyba v mé hlavě, vir i ta porucha.