Po obědě máme polední klid a pak jdeme do lanovýho parku. Máme si vzít kecky, tepláky a bundy, aby nám v lese nebyla zima. Simona si namaluje řasy, budou tam určitě ty dva kluci, co jsme je viděli ve škole. Říká, že se do školy maluje normálně. Já se do školy nemaluju a Zdeňka taky ne.
„Táta by mi asi zmaloval zadek,“ říká Zdeňka omluvně.
„Já se ve vašem věku taky nemalovala,“ směje se Simona. „Ale u nás ve třídě se malujou všechny holky.“
Svačinu si bereme sebou a odcházíme všichni společně do lesa: trojky, pětky i DM1, označení pro děti s obezitou, poruchou příjmu potravy a cukrovkou.
„Holky, vy jste DM jedničky?“ otáčí se k nám blonďák v tričku velikosti XXL.
„Jojo, kromě toho, že jsme jedničky, jsme ještě DM,“ říká Simona. Zasmějeme se.
„Já jsem Honza,“ směje se s náma. A pak řekne trochu rozpačitě: „Trojka.“
„Vždyť jsi říkal, že jsi zhubnul, tak jak to, že seš trojka?“ přidává se do naší konverzace jeden z těch kluků, kvůli kterým jsme si malovaly řasy. „Jsem Adam,“ představí se, má hnědý vlasy a stejnou barvu očí. „A to je Vojta,“ ukáže na tmavovlasýho kluka s modrýma očima vedle sebe.
„Co myslíš, to trvá, než zhubneš,“ říká Honza trochu omluvně. „Náhodou jsem tady shodil deset kilo,“ a dodává zasněně: „Deset ještě zhubnu a příští rok sem nemusím.“
„No když to vydržíš bez mekáče, tak jo,“ usměje se Vojta. „Ale máš výhodu, ty se kil zbavit můžeš, my se cukrovky asi nezbavíme, že jo holky?“ obrací se na nás.