Mým přáním je zaujmout i mladší generaci. Druhá světová válka nebyla jen o vojácích, byla také o milionech válečných zajatců a jejich osudech. Tisíce takových osudů prožili i váleční zajatci v jesenických horách. Na mnohé z nich tu čekala smrt.
Author: Roman Janas
Česká Ves, Olomoucký kraj, Česko
???project.detail.fixedGoal??? All or nothing. Project finished on Nov 6, 2017 at 13:42.
Před jedenácti lety jsem se chtěl, jen ze zvědavosti, dozvědět jméno válečného zajatce, který zahynul v továrně, kde pracuji. Po třech letech hledání v místních i zahraničních archivech a internetu se mi to podařilo. Zaplavil mě pocit ohromné radosti, který však velice brzy vystřídal smutek, že něco velkého skončilo. Během pár okamžiku bylo rozhodnuto o mé budoucnosti. Ve volném čase se věnuji hledání osudů válečných zajatců.
Chtěl bych najít jména všech válečných zajatců z Francie, Anglie, Skotska, Nového Zélandu, Polska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Uzbekistánu a dalších zemí, jejichž muži bojovali pro naši svobodu. Se svým pátráním potom seznamovat širokou veřejnost pomocí přednášek a názorných ukázek v muzeu nebo ve školách.
Obr. Na návštěvu z Londýna přijel do muzea i syn jednoho ze zajatců.
Hledáním po osudech válečných zajatců z okresu Jeseník se věnuji už jedenáctým rokem. Za tu dobu se mi podařilo prověřit tisíce dokumentů, prochodit nebo projezdit x km v terénu a navázat kontaky s příbuznými válečných zajatců z Nového Zélandu, Austrálie, Anglie, Francie a Ruska. Na světlo jsem vynesl jména už asi 1400 válečných zajatců, kteří do té doby byli zapomenuti na listech papíru někde ve složkách v archivech. Před rokem jsem jako člen Spolku pro Českou Ves byl u založení muzea. Jedna místnost je věnována právě jim. Chtěl bych vyjít vstříc i jiným muzeím a školám pomocí přenosných panelů a vlastních přednášek.
Už teď mám k dispozici příběhy válečných zajatců z Nového Zélandu, Anglie, Francie, Ruska a Skotska. Některý z nich chtěl dokonce sfilmovat slavný Steven Spielberg.
Jmenuji se Roman Janas. Pracuji jako zámečník v továrně, kde v roce 1943 následkem úrazu zahynul ukrajinský válečný zajatec Ivan Konarev. Tady se začal odvíjet můj koníček.
Za těch jedenáct let hledání jsem měl možnost seznámit s rodinami válečných zajatců, kteří se po válce vrátili domů ke svým rodinám, ale i těmi, jejichž duše navždy spočinula v našich horách. Není krásnějšího pocitu, když vám napíše vnučka takového zajatce z Ruska, že až díky mé práci se dozvěděli, co se stalo z jejich dědou. Jejich poděkování a upříná radost mi dává sílu hledat dál. Z nalezených dokumentů nechám vytvořit fotografii, kterou poté instaluji na určený hrob.
Abych tu svou činnost dostal i mezi mladší generace rozhodl jsem se spolupracovat i se školami a muzei. Místní škola má tu možnost muzeum navštívit osobně, za těmi vzdálenějšími by mířili přenosné panely, které by jim objasnili kousek naší historie.
Vybraná částka bude použita na nákup kvalitních přenosných panelů a na poštovné u vybraných příspěvků. Záleží jen na vás jestli se dostavíte osobně nebo budete chtít odměny zaslat poštou.
Pokud se podaří vybrat větší částka, bude použita na nákup dalších válečných exponátů. Témeř všechny exponáty byly zakoupeny z peněz drobných dárců nebo finanční podpory okolních obcí.
Moc vám děkuji. S úctou Roman Janas
Comments