V roce 2020 mi u nakladatelství Argo vyšel první díl Mexikopedie: abecedáře mexické kultury. 27 písmen a kapitol. Fotky, ilustrace, nadhled i lehká ironie. Jenže Mexiko se nevejde do jedné knížky. Pomozte mi „porodit“ pokračování ostřejší než chilli.
Author: Mexikopedie
Jmenuju se Eva Kubátová, narodila jsem se na pražském Vyšehradě a před deseti lety jsem kořeny zapustila na dohled od mexické sopky Popokatepetl, kterou všichni dobře známe z jazykolamu.
Kdyby se mě někdo před mou první cestou do Latinské Ameriky zeptal, kde rozhodně nikdy nebudu žít, Mexiko by bylo na druhém místě – hned po Afghánistánu. Tak obří předsudky jsem k téhle nekonečně krásné zemi měla. Ale pak mě do ní zavál archivní výzkum k mé doktorské práci a zamilovala jsem se. Do prašné oranžové půdy, co se zdvihá mezi nopály, do vlhkého pralesa, který z hor klesá k běloskvoucím plážím, do nezapomenutelných lidí, kteří dokážou dát do úsměvu naprosto všechno…
A tak se logicky stalo i to, že tahle velká láska k Mexiku přerostla v ještě větší lásku k Mexičanovi Isrovi a naší dceři Andulíně. Právě oni dva jsou mými nejvěrnějšími parťáky na cestách za tématy, které pro vás zpracovávám v druhém dílu Mexikopedie: abecedáře mexické kultury.
Mexikopedie je pro mě jako dítě, které jsem si mohla kompletně nakonfigurovat. Od počátku jsem totiž věděla naprosto přesně, jak jednou bude vypadat. Když se roku 2020 narodil první díl, uvědomila jsem si, že tahle nekompromisní cesta je jediná správná. Ani v druhém díle tak nenajdete žádný ústupek v obsahu, sazbě, grafice, ilustracích či fotkách a oproti dílu prvnímu nabízí navíc tunu autorského multimediálního obsahu, kterým jsou kapitoly prošpikované. Všechno do puntíku, do poslední tečky. Jenže je to dítě, co stojí málem větší majlant než to naše lidské mládě, které už plenkám dávno odrostlo. Nejdražší koníček na světě. Černá díra rodinného rozpočtu.
I přesto svoje knižní dítě miluju. Jeho prostřednictvím totiž ukazuju Čechům tu pravou, krásnou tvář Mexika, kterou kvůli mediálním výkřikům o narcos přehlížíme. Chci vás vzít hlouběji a dál, neskončit druhým dílem. Ale potřebuju vaši pomoc. První díl jsem si financovala sama, ale u mých dalších literárních dětí tohle schéma už jednoduše není udržitelné. (Chápejte: Isra mě vykostí, pokud se o to pokusím.)
Možná vás zaskočí, k čemu vůbec peníze potřebuju? Moje kapitoly nevznikají v teple domova, ale v terénu. Všechno musím osahat, očichat, ochutnat, prodebatovat, nafotit a pochopit. Nebráním se sponzorství, ale narážím na svoje morální limity: nikdy své knižní dítě nezaprodám. Nenapíšu kapitolu uchopenou jako inzertní prostor pro restauraci, která dělá „jediné poctivé tacos“, ať už v Mexiku, nebo třeba v Česku. Přišlo by mi, že vás tím okrádám o spoustu zážitků a příběhů, a přesně o ty v Mexikopedii jde především.
Proto se (s upřímnou pokorou a vděkem) obracím na vás. Nezáleží na tom, jestli znáte první díl nazpaměť, nebo o projektu slyšíte poprvé. Jestli jste v Mexiku byli, nebo se do něj teprve vydáte, až vás navnadí Mexikopedie. Jestli si vyberete odměnu nejlevnější, nebo nejdražší. Cením si každé podpory (i kdyby šlo jen o follow na Instragramu Mexikopedie). Díky!
Jsem soudní překladatelka a tlumočnice, pokud se mám definovat povoláním. Jednou mě však někdo nazval „sběratelkou mexických podivností“, což mi přijde trefnější. Mexiko je totiž (krásný) bizár. Však už malíř Salvador Dalí se kdysi nechal slyšet, že sem už rozhodně nepáchne, protože nesnese být v zemi, která je surrealističtější než jeho vlastní tvorba.
Tahle sběratelská vášeň podivností, o které jsem nejprve psala v cestovatelských časopisech, se postupně přetransformovala právě v projekt Mexikopedie. Právě v něm se projevilo, že jsem snad nejmíň akademická historička ze všech. Byť mám z dějin Latinské Ameriky doktorát, nejradši o nich vyprávím zlehka, s nadhledem, špetkou ironie a lehce nekorektních přirovnání. Hledám městské legendy, lidské příběhy a nejpodivnější mexické podivnosti, nad nimiž vám zůstanou viset obočí vysoko na čele, anebo se naopak zdvihnou koutky vašich úst v pobaveném úsměvu.
Nejdůležitější na všem mi pak přijde dát hlas právě těm, kteří jsou odborníky na slovo vzatí. Já jsem v celém mexikopedickém příběhu jen průvodcem, hlasem, který vám přiblíží vše, co by v mexickém bizarním vesmíru mohlo zůstat nepochopeno.
Mexikopedie totiž mění životy. Neberte to, moc prosím, nijak nafoukaně. Už celým stovkám Mexičanů, jejichž hlasy ze stránek knihy zaznívají a přenášejí se přes oceán až do daleké České republiky, dala Mexikopedie větší víru ve vlastní práci a spolu s ní i ohodnocení. Dala jim „drajv“ pokračovat dál a líp.
A mně změnila život od základu, protože jsem díky ní poznala právě ony stovky báječných Mexičanů, co mi dovolili nakouknout pod tu nejposlednější pokličku v jejich životních příbězích. A právě ty vám přináším na stránkách Mexikopedie.
Mexikopedie je vyprávění od A do Zet. Každé písmeno abecedy obsahuje jeden fenomén – gastronomický, kulturní, historický, přírodní či zeměpisný. To je ale jen suchopárná teorie.
V praxi spolu ve 27 kapitolách druhého dílu Mexikopedie: abecedáře mexické kultury navštívíme nejpodivnější městečko Mexika San Juan Chamula, kde mayští šamani diktují, jak se modlit v katolickém kostele. Vydáme se na osmihodinovou cestu serpentinami až do horské oblasti Huasteca Potosina, v jejímž nitru se ukrývá surrealistická betonová zahrada propletená liánami mlžného lesa. Zadrnkáme na strunu hudebníků mariachis a prozradíme si, jak tenhle echtovně mexický fenomén přišel ke svým českým kořenům. Vypravíme se do městečka Chignahuapan, kde žijí Vánocemi po celý rok. Uslyšíme zpěv migrujících plejtváků keporkaků při tichomořském pobřeží. Ochutnáme ta nejpálivější chilli a poradím vám i to, co dobrého z nich uvařit. A dokonce i pár facek od zápasníka „mexického wrestlingu“ lucha libre padne, a že vážně sedly!
To je jen malá ochutnávka z druhého dílu Mexikopedie. Každá kapitola je pak doplněna těmi nejbarevnějšími fotkami mexických krás a autorskými ilustracemi od Barbory Žižkové alias Neobary, s níž jste se mohli seznámit už v prvním díle. Na řadě stránek se potkáte i s QR kódy, které písmenkové vyprávění doplňují o reportáž z YouTube kanálu Mexikopedie, tematickou hudbu a další rozšiřující obsah. Ostatně proklikněte se tudy na ukázkovou kapitolu, ta vám toho poví víc než tisíc popisů.
Mexikopedie není turistickým průvodcem, ale nekonečnou ochutnávkou Mexika. Každá ze 27 abecedně řazených kapitol je tak spíš než návodem na cestování inspirací k tomu, co všechno je v Mexiku možné cítit, zažít, ochutnat či osahat. Tedy přesně tak, jak píšu Mexikopedii – pěkně všemi smysly. Není totiž na světě nic lepšího než vzít do ruky to nejlepší mexické taco, slyšet praskání šťavnaté limetky, přelít ho pálivou salsou a nechat si mezi prsty protékat všechny chutě Mexika.
Druhý díl Mexikopedie vyjde v březnu 2023. Pouze v tomto předprodeji ale přichází kniha v bonusovém doprovodu těch, kteří se objevují na jejích stránkách. Mám tím na mysli výrobky z rukou těch nejšikovnějších mexických řemeslníků, s nimiž jste se setkali v prvním díle, anebo vás setkání teprve čeká v díle druhém.
Jejich výrobky byly zakoupeny za férové ceny jako poděkování za všechen čas, který mi při psaní knihy věnovali. Jejich koupí tak podpoříte nejen výrobce jako takové, ale i celý projekt Mexikopedie, pro nějž není žádný horizont příliš vzdálený na to, abych vám z něj nepřinesla ty nejzajímavější a nejkrásnější mexické příběhy.
Textilní panenky Lele od Juanity ze Santiago Mexquititlán, zelená keramika od Miguela Ángela ze Santa María Atzompa, dřevění zvířecí ochránci z kopálového dřeva od Angélica ze San Antonio Arrazola, autorské vánoční baňky od Amparito z Chignahuapanu, ručně barvená a tkaná reboza od Luise z Tenancinga…
To je jen krátký výběr mexické řemeslné krásy, kterou vám Mexikopedie přináší do vašich domovů. A že to nejsou ledajaké výrobky. Každý z nich nese jméno svého tvůrce a příběh, jenž vás Mexikopedií provede.
Největší radost mi dělá, že všechny mexikopedické příběhy, co najdete na blogu, sítích i v obou dílech knihy, obrušují nedůvěru Čechů v Mexiko jako destinaci.
„Nikdy jsem na Mexiko jako možnou destinaci nemyslela. Po přečtení Mexikopedie ale na něj naopak nemůžu přestat myslet,“ je jedna z nejkrásnějších reakcí, jaké se na adresu projektu Mexikopedie za poslední dva roky jeho existence snesly.
Pojďte ty jeho krásy objevovat spolu se mnou na stránkách druhého dílu Mexikopedie: abecedáře mexické kultury. Těším se na naši společnou jízdu!
Psal se baj voko rok 2014, měla jsem za sebou pár publikačních zářezů v Lidé a Země nebo Koktejlu, ale Mexikopedie byla pořád na houbách. Blahého času, kdy jsme byli ještě bezdětní, jsme s mým MMMM (aka Mým Milovaným Mexickým Mužem) večer seděli nad skleničkou (nojo, ať nekecám: druhou lahví) vína. Před sebou jsem měla sešit a čmarykala do něj, jak by mohla naše knížka o Mexiku vypadat. Jenže ouha. Jsem typ velmi narativní (páč narativní zní líp než grafomanský) a pořád jsem nevěděla, jak to uchopit, abych z toho chudákovi čtenáři nesepsala rovnou nekonečnou ságu o délce F. L. Věka.
Víno došlo, otevřeli jsme agávový mezcal. A já prudila a prudila. „Ale jak vybrat témata?“ „A jak to má bejt dlouhý?“ „A co když to bude nudný?“ „A co když nezvládnu napsat všechno, co jsem chtěla, a zůstane mi pocit nedokončení?“
„Ježišikriste už dost!“ dal tečku mým pochybám MMMM. „Co já vim, tak to napiš třeba podle abecedy, ale už dej prosimtě pokoj,“ pronesl větu, o které tehdá netušil, jak památná bude.
Protože právě abeceda dala prvnímu dílu Mexikopedie tvar, počátek a konec. Tehdy to bylo od A jako agáve po Zet jako předkolumbovská šperkařská metoda ztraceného vosku. I druhý díl se abecedy drží jako klíště. Protože právě naše sofistikovaná ručně načmarykaná tabulka abecedně řazených témat, která vznikla kdysi dávno nad dvěma flaškami vína a jedné mezcalu, nás dodnes zvedá z pohodlí pohovky a startuje naši milovanou Plechovku tuňáka (alias naše nesmrtelný auto) vstříc dalšímu dobrodružství.
Comments