Na konci s dechem
Určitě znáte a dost možná i sami používáte věty jako "být bez dechu", "dech se úžil", "docházel mi dech" a mnoho dalších, obdobných. Ale kdy je to jen řečnický obrat a kdy je to skutečnost?
Některé formy těchto vět se využívají hlavně v básních a písních, románech, dramatech. Častým a oblíbeným pak je "diváci to sledovali bez dechu". Tato věta patří k dramatickým momentům. Ovšem je to vůbec reálně možné? Obzvlášť, když "TO" je třebas sportovní utkání trvající hodinu i víc. Diváci fakt nedýchají? Chtěla bych vidět, kolik z nich by sledovalo víc, jak 90 vteřin. Nejlepší paradox je pak spojení vět "diváci to sledovali bez dechu a provázeli výkřiky" – křičet či vykřikovat a nedýchat u toho je opravdu fyzicky nemožné.
Naše kampaň se blíží ke konci. Posledních 14 dní ji dělí od úplného závěru. A bohužel se zatím přes veškeré vynaložené úsilí nezdá, že by mohla uspět. Smutný fakt. Měla bych tedy právě proto být na konci s dechem? Opravdu si to myslíte?
Tak něco takového u mne nehrozí! Na konci s dechem budu teprve až po smrti a vzhledem k dlouhověkosti naší rodiny si toto neplánuji dalších 60 let. Stále se snažím ještě najít někoho, kdo zapomněl přispět, kdo touží přispět. Sdílím vše, kde se jen dá. Nevzdám se, dokud nebude opravdu konec.