Vzpomínejme, když pečujeme

Jak to začalo

Jsme parta dobrodruhů na poli sociálních služeb. :) Jsme profíci z řad akademických pracovníků, sociálních pracovníků, zdravotníků, ergoterapeutů, v reminiscenčním centrum působíme všichni dobrovolně. Dáváme svůj čas a profesní zkušenosti do činnosti v péči o lidi, kteří se potýkají s onemocněním demence a jsme oporou pro jejich rodiny, které to nemají lehké v péči o své blízké.

Co je náš cíl?

Všichni máme vzpomínky, které mohou být základem pro vzájemné sdílení a budování vztahů. Primárně je Reminiscenční centrum orientováno na seniory, seniory s demencí a pečující rodiny. Dále na odbornou veřejnost a studenty, kterým poskytuje vzdělávání v reminiscenci formou akreditovaných kurzů nebo seminářů na vysokých a vyšších odborných školách. A v neposlední řadě pracuje i s dětmi a rodinami tak, aby podpořilo mezigenerační vztahy přispívalo ke společenské atmosféře příznivé seniorům a zejména seniorům z nějakého důvodu oslabeným.

Detaily

Pamatuje si na svůj první školní den, nebo na dovolenou s rodiči? Možná je to nepředstavitelné, lidé s onemocněním demence to zvládají také. Našim cílem je probouzet vzpomínky, které jsou velmi důležitou součástí našich životů, a to kreativní formou. V praxi to funguje tak, že se jedná o deset setkání rodin a jejich blízkých, kteří právě mají nějaký kognitivní deficit. Setkání jsou pečlivě připravovány profíky z oblasti sociální sféry, kteří dávají svůj volný čas do těchto setkání zcela bez nároku na finanční odměnu. Cílem je bezplatně pomoci rodinám v péči o jejich blízké, podpořit je, a ukázat možnosti v oblasti péče. Finanční částku využijeme na zaplacení části nákladů na pronájem prostor, kde se setkání uskuteční, drobné občerstvení a pomůcky ke kreativním činnostem. Možná se ptáte a co dál? Setkáními to nekončí. Rodiny se setkávají i nadále po ukončení celého projektu v rámci reminiscenčních cukráren, kde vznikají nejen příjemné chvíle ale i přátelství mezi jednotlivými rodinami.

... a ještě něco navíc

Příběhy jsou nejlepší a jejich prezentováním je i prezentace naší práce.

S manželem jsme spolu 45 let, děti jsme bohužel neměli. Ale těšili jsme se na společný důchod, že budeme víc na chalupě a bude čas na všechno, co máme rádi. Demence to všechno změnila – i když vlastně ne, tohle všechno máme, jenom jinak. Že něco není v pořádku jsem si začala připouštět postupně. Manžel stále více zapomínal, já mu vyčítala, že to dělá schválně. Až po čase mi bylo jasné, že je to vážnější. Občas udělal něco zcela absurdního, varnou konvici postavil na elektrický sporák, na poštu se vydal úplně jiným směrem. V rozhlase jsem slyšela pořad o Alzheimerově chorobě a začínalo mi to být jasné …Objednali jsme se do Motola na vyšetření a výsledky moji obavu potvrdily. Manžel dostal léky na zpomalení nemoci, ale jak žít dál, to jsem si neuměla představit.  Tím spíš, že se nemoc stále zhoršovala. Naštěstí jsme dostali kontakt i na Reminiscenční centrum a poradnu Alzheimer point. Tam se nás ujala báječná Jitka Andresová, mohla jsem s ní konzultovat vše, co mě tížilo. Při setkáních jsme probírali naši aktuální situaci, co nás asi čeká, ale zejména jaké jsou možnosti pomoci. Dokud to člověk nepotřebuje, tak ani neví, že má nárok na příspěvek na péči, pomoc sociálních služeb, konzultaci s psychoterapeutem, právníkem nebo architektem. Nejdůležitější byl ale pocit, že v tom nejsem sama a že někoho náš osud zajímá. Dalším mezníkem v našem životě s demencí byla chvíle, kdy jsme souhlasili s účastní v programu Reminiscenčního centra „Vzpomínejme, když pečujeme“. Během roku jsme se scházeli s rodinami v podobné situaci. Program byl uzpůsoben lidem s demencí, byl zaměřen na dlouhodobou paměť. Vzpomínali jsme na místa, která máme rádi, na školní léta, výlety a mnoho dalšího. Já s překvapením pozorovala, co manžel všechno ještě ví, co dokáže. A jemu to také dělalo dobře, hodně jsme se nasmáli, protože to nebylo jen o povídání, ale také jsme zpívali, tvořili a vzpomínky vyjadřovali nejrůznějším způsobem. Našli jsme tam nové přátele a scházíme nebo telefonujeme si dodnes. Pokud bych měla něco vzkázat rodinám, které navštívila demence – nevěšte hlavu, život nekončí. Jen je potřeba hledat nové cesty a způsoby, jak být se svým blízkým. A pokud nevíte, jak na to, nechte si poradit a pomoc.

Kdo jsme?

Reminiscenční centrum se snaží podporovat také mezigenerační vztahy, zejména skrze své programy ve školách a komunitách. Pro děti základních škol je vytvořen program „Pokladnice vzpomínek“, kdy děti vzpomínají se svými prarodiči. Máme projekty ve spolupráci s mladými lidmi  a několik divadelních představení vytvořených na základě vzpomínek konkrétních seniorů z jejich okolí. Stálou službou je poradna „Alzheimer point“ pro pečující rodiny o seniory s demencí, kde je rodinám poskytováno odborné poradenství a případně další návazné služby multidisciplinárního týmu. Pečující rodiny dále mohou se svým blízkým navštěvovat skupinový program „Vzpomínejme, když pečujeme“, který se snaží zamezit sociálnímu vyloučení, kterému jsou tyto rodiny mnohdy vystaveny. V cyklu deseti setkání rodiny společně vzpomínají na různá témata, zpívají, tvoří a získávají tak nové přátele, se kterými se můžou bavit, sdílet zkušenosti s péčí a podporovat se navzájem. Důležitou oblastí Reminiscenčního centra je také vzdělávání a výzkum v reminiscenci. Reminiscenční centrum nabízí jednodenní akreditované kurzy MPSV a také roční výcvik ve skupinové kreativní práci s rodinami. Své zkušenosti členky RC také publikovali již v šesti knihách a sdílí na odborných konferencích. Výhodou RC je to, že jeho členky mají své profesní zázemí velmi pestré – jsou mezi nimi vyučující na vysokých školách, zdravotní sestry, sociální pracovnice, psychoterapeutky, ergoterapeutka a komunitní pracovnice, což poskytuje možnost pracovat mezioborově.

Proč to děláme?

V jednoduhcosti je krása, a proto radost, jakou přináší jednotlivá setkání rodinám a jejich blízkým je pro nás motor, jak pokračovat dál v práci a budovat vztahy a přátelství, kterých si nesmírně vážíme a víme, že to má prostě smysl.