Česky
English
Slovensky
Letošní Vánoce byly pro mě osobně vskutku požehnané, i když uplynulý rok byl velmi náročný a téměř celý byl o loučení. Mnoho milovaných bytostí, mému srdci drahých, nás během uplynulého roku navždy opustilo...
Začalo to již 24.12.2018, kdy jsem štědrovečerní odpoledne strávila u umírající klisny Šance na kopci v mrazivém větru těsně před našim plánovaným odjezdem k mamince, kde se celá rodina zrovna scházela k slavnostní tabuli. Celé koňské stádo už bylo doma a Šance nikde. Přišel její čas a nádor, který ji několik týdnů rostl na krku a nedal se operovat, právě na štědrý den loňského roku zatlačil na míchu tak, že Šance upadla a již ji nebylo možno pomoci. Jediné, co jsme mohli pro ni udělat, bylo zavolat našeho pana veterináře a ukončit její trápení. Radenek jej právě přivážel traktorem, když jsem se se Šanynkou v tom mrazivém větru štědrovečerního dne loučila... Milovaná Šance celý život zasvětila práci s dětmi a část svého života vozila na hřbetě hendikepované bytůstky. Byla to první kobylka z našeho chovu a žila u nás 27 let. Dodnes vidím, jak jsme s dědou tahali za její nožky, abychom ulehčili Šárynce při porodu ( mému prvnímu koníkovi ) a pomohli ji na svět. Odevzdala jsem ji do koňského nebe netušíc, že začíná rok mnohých těžkých odchodů. Pár měsíců na to po těžké nemoci zemřel Hárdík, náš dlouholetý pomocník a človíček, který neodmyslitelně patřil k Bludičce. Bylo mu pouhých 44 let. Pohřeb byl těžký, starší děvčata z našeho jezdeckého oddílu s poníčkem Silverkem po té, co jsme připravili pohřební vůz za koně, s důstojností dopomohli Hárdíčka doprovodit na poslední cestě, byla jsem na ně velmi hrdá. A pak se děly věci... Postupně během několika týdnů nám nečekaně, vždy nešťastnou náhodou, uhynuli kravka, prase, kozel, beran, devět oveček... Jakoby si Hárdík vzal sebou do nebe vše, co miloval. V kapličce, o níž se starám, následně během léta proběhly tři pohřby vzácných sousedů, pět let v kapličce nebyl žádný pohřeb a najednou tři za sebou. V srpnu, když jsem byla v Hriňové u pana Kučery, nečekaně zemřel můj pastevecký psík Rexík. Dostal mrtvičku, zemřel Radenkovi v náručí. Následovala smrt našeho milovaného strýce z Valašské Bystřice a také nečekaně umřel koník Šejla, dcera od Šanynky, která převzala po své mamince terapeutickou práci s hendikepovanými osůbkami. Byl to pro nás velký šok, neboť u Šance jsme konec očekávali, byla dlouho dobu již nemocná, ale Šejla byla úplně zdravá kobylka. Je příznačné, že v době odcházení pro mě vzácných bytostí zároveň jako by v imaginárním prenatálním období se vyvíjel plod mé hluboké lásky ke všemu, co žiju a co symbolicky je "zabaleno" v projektu Dílna U beránka. Krůček za krůčkem se vše připravovalo ke zrodu a najednou nastaly komplikace, které v jednu chvíli znamenaly téměř jistou smrt... To drama jsem takto cítila, v čase, kdy jsem neobhájila na MPSV navazující projekt, který by umožnil první nadechnutí této vize, se mi téměř zastavilo srdce. Začala jsem mít pocity obrovského strachu, že to nezvládnu, že jsem si vzala příliš velký úkol, že zahynu s tou vizí. A pak jsem se rozhodla umřít ve svých představách, jak to bude, a opřela jsem další své kroky o víru v myšlenku samotnou. Bylo to po mé návštěvě Neratova, místa, které je mi hlubokou inspirací. Následně jsem se rozhodla požádat společnost o pomoc přes platformu hithit. A během tohoto procesu se stalo něco, s čímž jsem absolutně nepočítala. Přede mnou stálo to nejtěžší umírání, první lidské... Do nebeské náruče jsem v hospici Citadela doprovodila 15.listopadu deset minut před půlnocí svou babičku. Držely jsme se obě plné strachu pevně za ruce a dívaly se do očí. V té chvíli jsem v jejich očích viděla celý náš rod a jeho sílu. Následně jsme si vzájemně předaly to, cobylo třeba. Já babičce odvahu odejít do milující boží náruče a ona mě odvahu k životu, který hluboce milovala. Tu sílu, co mi babička předala, jsem pak všechnu vložila do následující intenzivní práce, abych o Dílnu U beránka zabojovala a zároveň abych zabojovala o svou vlastní pozemskou existenci.
... Na štědrý den 2019 ráno jsem se rozplakala štěstím. Nečekaný dárce, který se svým příspěvkem stal patronem této vize, ukončil trápení všech, kteří v úspěch Dílny U beránka věřili a korunku po korunce dávali na hithitový účet své příspěvky. Svým příspěvkem "patrona" jakoby zatáhl za nožičky, tak jako my s dědou tehdy před mnohými léty tahali za nožky rodícího se hříbátka a ukončil porodní bolesti všech, kdož byli toho součástí. Můj pláč byl důsledkem obrovské úlevy a štěstí, které jsem pocítia ...
Byl to pro mě velmi těžký rok, ale skrze Vás jsem jej dokázala zvládnout !! Hluboce Vám děkuji. Všichni jedno jsme.