Myšák sleduje ovce, kozy, králíkárny a stádo různě zbarvených lam z ptačí perspektivy. V takové výšce vše vypadá jako hračky. Očko se drží pevně za soví peří a žasne. Svět je z výšky tak krásný. Doletí společně až k plotu, kde se vchází do centra se zvířátky. Popojdou kousek a hledají mraveniště. To jako by se do země propadlo. Myšák Očko na Zrzáky spoléhal. Jestli někdo dokáže vypátrat ukrytou stopu v trávě, odhalit drobné detaily a pomoci při detektivním šetření, pak jsou to právě tito pověstní mravenci. Když už byli myšák i Ola bezradní, popošel Očko k plotu, kde zaslechl dupot. Stála tam jedna z oveček a vykukovala skrze díru ve dřevě. Myšák se hned optal na mraveniště, které tu léta stávalo. „Zrzáci se odstěhovali. To víte, do Lamacentra se přijde podívat denně spousta dětí na zvířátka a detektivní mravenci potřebovali klid na práci. Mně tedy návštěvy nevadí. Včera k nám přišla rovnou celá školka a byla to paráda. Dostala jsem spoustu dobrot a všichni si mě chtěli podrbat,“ usmívala se ovečka Marcela. „Mraveniště si teď Zrzáci postavili kousek odsud.“ Marcela ukázala myšákovi detektivovi kudy kam a rozloučila se. Potom už šlo všechno jako po másle. Myšák s Olou se domluvil se zrzavými mravenečky na spolupráci a mohli se vrátit zpět k dění olympiády.
Když dorazili, rychle je přešla radost z úspěšné cesty k mravencům. Na kameni u vody seděla veverka Věrka. Hlavu svírala v pracičkách a hlasitě vzlykala. Nad ní stála kuna Marta jako generál a hlasitě vyvolávala, že to mohla tušit, že veverky jsou známé zlodějky. Ostatní zvířátka opatrně postávala kolem a sledovala, co se bude dít. „Ale já nic neukradla. Mám přece spoustu práce s organizací her! Kdy bych našla čas na to, abych se vloupala k někomu domů?“ obhajovala se veverka, ale kuna jí hned skákala do řeči. „Právě na tebe si všichni dávali nejmenší pozor, protože jsi kvůli svým průzkumům každému vlezla do domečku, aby sis obhlédla, co můžeš uloupit.“ Myšák Očko se chvíli snažil zorientovat v hádce, ale pak už se na to nemohl dívat. Veverka měla oči celé uplakané a kuna Marta stále nehodlala přestat. Myšák vběhl mezi ně a vyptával se, co se přihodilo. Kuna se hned měla k vysvětlování. Že prý šla náhodou kolem veverčina domečku ve stromě. Když dovnitř zasvítil paprsek slunce, kuna si všimla, že se tam něco leskne. Podívala se blíže a spatřila zrcátko nápadně se podobající právě ztracenému zrcátku zajíce Hnědoouška. „A bylo to opravdu to odcizené zrcátko?“ ptal se klidně myšák Očko a podíval se pátravě po zajíčkovi. Ten jen přikývl. „Ale já opravdu nevím, kde se mi tam vzalo, myšáku! Nic jsem neukradla, věř mi,“ pravila Věrka a svírala přitom prosebně pracičky. Myšák má většinou dobrý odhad na charakter zvířátka. Nelíbí se mu, že padlo na Věrku takovéto obvinění, avšak musí se chovat jako spravedlivý detektiv. Nesmí se nechat ovlivnit přátelstvím, které mezi nimi vzniklo. „Našlo se snad ve Věrčině domečku ještě něco jiného?“ vyptával se s notýskem v ruce. Kuna se hned hlásila, že by se tam myšák sám měl podívat, zda tam něco neobjeví. Myšák tedy nasedl na sovu Olu a pokýval hlavou. Musí dělat svoji práci. Vyletěli k díře ve kmeni stromu, kde bydlela veverka. Věrka je hned následuje a vyleze nahoru také, kuna hned za ní. Myšák pokyne na Věrku, aby otevřela dvířka. Snaží se, aby jeho pohled nevypadal lítostivě, ale moc se mu to nedaří. Projde chodbičku, kde má veverka na stolečku vyskládané oříšky od nejmenšího po největší. Popojde k postýlce vystlané slámou. Pod trsem slámy vykukuje něco bílého. Myšák odhrne seschlá stébla a zamračí se. Je tam. Bílý kapesníček, který má na okraji našitý zelený lístek. Ten jistě postrádá hlemýžď Rychlonožka. Očko vezme kapesníček do pracek a ukáže ho Věrce. „Můžeš mi to, veverko, nějak vysvětlit?“ Veverka jen nechápavě kroutí hlavou a rozpláče se. Kuna Marta si mne dlaně. „Já to povídala, že je to zlodějka. Měl bys ji, myšáku, hned vyloučit z olympijských her. Už tu napáchala škody dost! A jestli chceš, ráda veverku vyvedu z lomu pryč já osobně.“ Myšák byl bezradný. Kuna by veverku mimo lom měla jako snadnou kořist, to nedovolil. Doufal, že se veverčina nevina nějak prokáže, avšak kapesníček, který zrovna pevně držel, byl jasný důkaz. Veverka nejspíše krade.