Česky
English
Slovensky
"Chtěl jste si přečíst detektivku? Chtěl. Tak prosím, směle do toho. Jízda začíná!" - parafráze citátu z knihy, shrnující skvěle o čem je řeč.
"Lumen jedna, tady Lumen devět tři sta dva, hlásím přede mnou stojící kurz devět tři sta tři na konečné ve Šrotíři. V zadní části vozu u sedaček leží řidič v kaluži krve! Příjem!“ hlásila Karolína. Hlas jí samým rozrušením neovladatelně přeskakoval a místy vynechával.
„Lumen jedna pro Lumen devět tři sta dva rozumím. Okamžitě tam jedeme, příjem,“ ozval se rozespalý hlas. Na dispečinku asi měli výjimečně pohodovou směnu. Až doteď, než je vyrušila Karolína.
Hned na druhé stránce příběhu nás čeká jasné varování, že čtenář nemá čekat nějakou nudnou historii každodenního tramvajáckého života (i když ten je sám o sobě na zajímavé a adrenalinové příběhy bohatý až dost). Naopak se před ním rozvíjí, a to dost svižným tempem detektivka se vším, co k ní patří. Mrtvolou, policisty a detektivy, stopami i svědky. Akcí příběh čtenáře velmi realisticky, ne ale nudně, provede rutinou vyšetřování vraždy, až k úspěšnému vyřešení případu. Líbí se mi, že jsou postavy uvěřitelné, lidské, mají vlastní osudy, leckdy i složité. Navíc příběh nabízí hned několik překvapení, včetně toho finálního – a i když máme docela dost nápověd, přesto se identitu vraha daří tajit až do poslední chvíle. Konec knihy pak nabídne napínavou bitvu o dosažení spravedlnosti a nalezení pravdy. Rozhodně není problém příběh přečíst jedním dechem, spíš naopak je těžké jej odložit a říct si "To si dočtu až zítra!". Jsem ráda, že jsem si rukopis mohla přečíst a ráda bych se s celým týmem detektivů setkala i v dalších případech. S tramvajemi i bez, ale určitě pěkně staromódně na papíru. ;-)
„Copak? Máte strach? Ten už vám neublíží,“ zavtipkoval znovu major a ukázal rukou k mrtvole.
„No... já... na obvodě...“ koktal Dan nesrozumitelně. „Tohle... prostě...“
„Na obvodě jste nic podobného nezažil, rozumím. Chtěl jste jít dělat vraždy? Chtěl! Tak prosím, směle nastupte. Jízda začíná.“
S pozdravy a přáním hodně štěstí kolegovi Vladimírovi,
Jana Bínová
