Česky
English
Slovensky
Časopis Host přinesl v roce 2010 studii Karla Pioreckého nazvanou Resuscitace, nebo exhumace? Zmiňuje v ní i Vítrholc Karla Škarbala a Dalibora Maňase. Vzpomíná na rok 1994, kdy například Martin Reiner přišel s Neoklasicismem, zatímco Vítrholc operoval svou "vegetatitní lyrikou".
"První náznak této proměny se objevil už ve zmíněném roce 1994, kdy Pavel Galík, Karel Škrabal a Dalibor Maňas-Kaňas vydali první Almanach Vítrholc. V úvodním slově se představili jako stoupenci směru, který nazývají „vegetativní lyrikou“, jejíž ideové základy tkví v „postintelektualismu“. Vegetativní je podle autorů jejich lyrika proto, že přerůstá hranice umění a vžitých představ o atributech poezie. Je aktuální, vyhýbá se snahám o nadčasovost a zejména o institucionální potvrzení umělecké podstaty textů. Za lyriku neoznačují zdaleka jen básně, ale třeba i publicistické články, zpravodajství, recenze, dialogy, prózy… Pojmy jako originalita nebo umělecká úroveň považují za směšné. Z celého pseudoprogramního textu vysvítá, že úběžníkem zde není zájem o současný stav a budoucnost básnické tvorby, ale zábava, která může ze hry se starým a nepoužitelným žánrem manifestu vzejít ..."