Vydání knihy Veselé historky programátorské. Humorné příběhy, které jsem zažil nebo slyšel od kolegů během mé kariery v IT. Určeno všem, kteří se chtějí pobavit. Podpořte prosím knihu, ať je na světě zas o něco veseleji. :-)
Autor: Miroslav Kopecký
Sepsal jsem různé příběhy. Navrhl a namaloval obálku. Nakreslil si ilustrace. Zalomil text pro tisk. Stavět tiskárnu a dělat papír, abych knihu mohl vytisknout, se mi ale už nechce, tak sháním tímto způsobem peníze na její vydání. :-)
To jednou takhle na homeoffice, do kterého jsem byl jako ajťák díky covidu uvržen, jsem si sedl za počítač a začal sepisovat veselé historky. Nakonec těch příběhů bylo skoro padesát, a tak vzniklo toto lehké čtení v těžké době. Byl bych rád, aby zvedly náladu co nejvíce čtenářům.
Za ta léta v IT jsem zažil a slyšel spoustu příběhů. A někdy to fakt byla jízda. Tak jsem vše neobvyklé a hlavně humorné, co se může za počítačem přihodit, sepsal. Kniha je psaná pro každého, ale nejlépe, když ji dáte nějakému ajťákovi z vašeho okolí jako dárek, určitě vám potvrdí, že realita často bývá mnohem šílenější. Vás pak může navíc hřát i dobrý pocit, že jste něco udělali pro jeho zdraví. Protože obzvlášť pro ty, kteří se ze svých doupat nedostanou ven na čerstvý vzduch, má smích blahodárné účinky. :-)
„Dobrý den,“ řekl pracovník firemní IT podpory do telefonu, "s čím vám mohu pomoci?"
Na druhé straně někdo překotně vyhrkl: „Dobrý den. Zmizelo mi rádio.“
„Zmizelo vám rádio? A proč voláte na IT? To zavolejte spíš ostrahu nebo rovnou policii.“
„Ne, ne, vy to nechápete. Mně zmizelo rádio, které jsem měl na monitoru.“
„No ale to stejně musíte zavolat policii. To, je snad jedno, kde vám to rádio stálo.“
„Vy tomu pořád nerozumíte,“ odpověděl uživatel, „to nebylo opravdové rádio, to byl takový ten obrázek, jak tam vždycky je.“
Čím dál tím víc zmatená IT podpora, se snažila volajícího pochopit: „Nějaká fotka rádia? Nebo jaký obrázek myslíte?“
„No přece takový ten obrázek na obrazovce.“
„Myslíte pozadí na ploše?“ začal se ajťák pomalu orientovat.
„Cože?“ ozvalo se zaraženě, „ne, myslím ten, jak se na něj ťuká myší. Určitě tam na monitoru taky takový nějaký budete mít.“
Pracovník IT podpory si hlasitě oddechl, že nemusí nikomu vysvětlovat, co je to plocha a pozadí: „Aha, vy myslíte ikonu.“
„Jo, jo, ikonu myslím. Mně to slovo úplně vypadlo, jak jsem rozčilený, že mi to rádio zmizelo.“
„Ok, takže se vám z plochy ztratila ikona. To byla ikona nějaké aplikace pro poslouchání internetového rádia?“
„Ne. To vůbec. Na internet mám jinou ikonu. Takový to modrý E.“
„Ano, pro přístup na webové stránky je jiná ikona. Můj dotaz byl, jestli jste si kliknutím na tuto ikonu spouštěl poslech nějakého rádia.“
„Ne. Proč?“
„Protože, tady mluvíte pořád o tom, že vám zmizelo rádio. Víte, jak se ta aplikace jmenovala nebo co dělala?“
„Ano, samozřejmě, vždyť ji každý den používám. Mají ji všichni. To je ta aplikace na vykazování docházky. Proto ji potřebuju.“
„A proč, proboha, říkáte, že vám zmizelo rádio?“ už silně ajťákovi tekly nervy.
„No protože tak trochu vypadá. Vám to nepřijde?“
Nechal jsem přednastavený titulek od Hithit beze změny, protože se mi ten plural maiestaticus líbí. :-) Ve skutečnosti jsem ale jen jeden a už přes dvacet let pracuju v různých IT firmách převážně jako vývojář a trochu i manažer. Kromě psaní programů pak píšu i občas nějaké články a sem tam něco postavím, vyrobím v dílně, namaluju nebo se zabývám grafikou. Baví mne zkoušet a dělat nové věci.
Důvody jsem už napsal v předchozím textu. Mám ale ještě jeden. Přišel za mnou syn a ptal se: "Tati, co jsi vlastně v životě zažil? Máš nějakou historku, abys mi ji řekl? Třeba něco, co se stalo, než jsem se narodil?" A toto je jeden ze způsobů, jak mu odpovědět.
Děkuji všem ještě jednou za projevenou důvěru a podporu. Kniha Veselé historky programátorské už je (27.7.2021) v tiskárně a během tohoto nebo začátkem příštího týdne by měla být vytištěná. Pak už nebrání nic v její distribuci k vám.
Více
Komentáře