Je to již pár dní, co jsem do aktualit přidala příspěvek o malém syrském děvčátku v krabici, symbolu dnešního novodobého betléma. Celý příspěvek byl zaměřen na můj smutek a výčitku, která v první chvíli zaplavila mé nitro a oslabila mě v době, kdy jsem veškeré úsilí věnovala zrodu myšlenky Dílna U beránka prostřednictvím hithitové výzvy, jíž jste se stali součástí. V souvislosti s článkem jsem vytáhla i vzpomínku na naše děti, které jsme si před mnohými léty vzaly do "adopce na dálku", byli to Paul z Ugandy, Suma z Indie a Dmitrij z Běloruska, a i když jsme dopomohli ke vzdělání třem bytůstkám ve vzdálených chudých krajinách, zaplavil mě tíživý smutek z pohledu na fotografii onoho chudého děvčátka a skrze něho na chudobu ve světě, které přihlížím a nemohu v této chvíli pomoct, neboť veškerou svou sílu upínám vědomě do vize Dílna U beránka. Přejete-li si něco v upřímnosti srdce a je to v souladu s boží vůlí, přání se však i bez Vašeho přispění splní... Po obrovském nadšení z dárku, který jsem dostala na štědrý den ráno v podobě úspěšného překročení cílové částky na portálu hithit, jsem téměř celý den proplakala štěstím. Večer jsem se konečně uklidnila a stalo se něco, co mě rozplakalo znovu. Můj muž mi pod stromeček nadělil Aradhyu, děvčátko z Indie. Díky tomuto dárku jednomu človíčkovi z chudé rodiny opět dopomůžeme ke vzdělání, o co radostnější je, že tato malá školačka, která chodí teprve do první třídy, se touží stát lékařkou ...
Cítím a vnímám, že jsem ji dostala za odměnu. Bůh skrze mého muže mi poslal dárek na mou bolest za pohled na chudé syrské děvčátko v krabici a výčitky, které jsem cítila ve chvíli, kdy jsem žádala o finanční pomoc s rozjezdem Dílna U beránka. Celým srdcem se z tohoto dárku raduji !! Jupííí....
Všichni jedno jsme.
Aradhya z Indie, naše na dálku adoptovaná dcera