Povídky nikdy nevyšly souhrnně v knížní podobě, jsou třešničkou na dortu autorovy tvorby. Projekt je finačně náročný, proto se na vás obracíme s žádostí o podporu, je třeba zaplatit korekturu textů, grafika, tisk knížky a provizi hithitu.
Autor: Theatrum mundi
Spolek Theatrum mundi, z. s. provozuje komorní nakladatelství, před několika měsíci nás oslovil spisovatel Roman Ráž s rukopisem svých povídek, které nebyly doposud nikdy souhrnně publikovány. Rádi bychom splnili autorovo přání, ale z ekonomického hlediska to je pro nás náročný úkol, proto jsme se zkusili obrátit na www.hithit.com a věříme, že se nám podaří vybrat dostatek financí a knížku bude možné vydat.
Naším záměrem je vydat knížku s názvem JEŠTĚRKA. Jedná se zhruba o dvě desítky povídek spisovatele Romana Ráže. Jejich námětem jsou mezilidské vztahy, postavy se dostávají do na první pohled běžných situací, které prožil leckdo z nás. Čtivost textu umocňuje použití dialogů, které autor pečlivě odpozoroval. Knížka má A5 formát, počet stran 150, barevné desky.
Roman Ráž (1935) je spisovatel, autor rozhlasových a televizních her, filmový scenárista. Vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, doktorát v oboru divadelní a filmové vědy získal na Karlově univerzitě v Praze. Po studiu pracoval jako dramaturg, naposledy v brněnském studiu Československé televize, odkud byl na začátku tzv. normalizace z ideových důvodů propuštěn. Od roku 1971 působí jako spisovatel ve svobodném povolání. Mezi jeho nejznámější prózy patří Prodavač humoru, Šokmistr, Narcisový dům, Faust umírá dvakrát, In flagranti, trilogie Lázeňské dobrodružství, Lázeňské naděje a Lázeňské ozvěny.
Titul Ještěrka je odvozen od jednoho z příběhů, ale nese v sobě i další význam. Stejně jako tento drobný živočich, který se plaše mihne před našimi zraky, mají podobnou vlastnost i Rážovy texty, kterými tu a tam probleskne jemný humor.
Ukázka z povídky Tajemství Karlova mostu
/.../
Usmál se, šířil kolem sebe dobrou náladu a na její ironickou otázku, zda i s flašinetářem chodil do školy, mávl jen rukou. „To je starý známý, takový chudák. Ty bys mu nepomohla?“
Na odpověď už nečekal.
Vystoupil s její skupinou na Karlův most a u sochy Jana Nepomuckého bravurně zopakoval své včerejší vystoupení.
Rozdělené spropitné dalo každému tisíc šest set korun.
Čekala, kdy při loučení řekne to své, tak zítra. Když to konečně zaznělo, uchopila ho za paži.
„Počkej, teď mi povíš, kdo opravdu jsi a co děláš. Do žádné školy jsme spolu nechodili!“
„Záleží na tom?“
„Chci to vědět!“
„Proč? Ber věci, jak přicházejí. Stačí, když budou příjemné.“
„Ty se živíš jen takovými podvody?“
„Žádné podvody nedělám. Pomáhám druhým a tím i sobě. Jsem takový pomahač!“
„Chci o tobě vědět víc!“
„Proč? Ty nemáš ráda tajemství? Já ano, já se dotýkám desky a věřím, že vyplní mé přání. Nevím jak. Je to tajemství. Kdybych byl Janem Nepomuckým, taky bych nic neprozradil. To bych raději skočil do Vltavy.“
„Jsi blázen,“ vzdychla.
„Tak zítra,“ opakoval a usmál se na ni tak nějak smutně, až ji to zarazilo a nedovedla se rychle vzpamatovat.
Zmizel v davu lidí.
Nad Pražským hradem se objevila mračna. Zvedl se vítr. Jednomu malíři uletěla ze stojanu čtvrtka papíru, na níž měl rozkreslenu hlavu děvčátka. Dítě na židličce u výtvarníkova stojanu se rozplakalo. Jeho matka je konejšila, zatímco jakýsi mladík v krátkých kalhotách zachránil kresbu a přinášel ji zpátky malíři.
Nečekala už na nic. Dnes žádná Kampa s grilovanou klobásou. Pojede domů a konečně se rozhodne, co řekne zítra Robertovi.
Vždyť s ním je to vlastně také tak. Co o něm ví? Spí spolu v její garsoniéře skoro rok a ví o něm jen, že je z Krkonoš a pracuje jako správce počítačové sítě v jednom podniku.
O druhých víme jen to, co nám sami řeknou. A to nemusí být pravda. Každý má své tajemství.
Vydala se přes most k tramvaji na nábřeží. Náhle narazila na rozvlněný hlouček lidí. Zaslechla pár výkřiků. /.../
Theatrum mundi, z. s. je spolek, který se zabývá podporou kultury. V předešlých letech jsme například opravili několik pomníků výzmaných osobností na Olšanských hřbitovech v Praze, konkrétně se jedná o herce Jindřicha Mošnu (1837-1911) a Eduarda Vojana (1853-1920), oba působili v Národním divadle. A dále jsme zrekonstruovali ve spolupráci s Karlovou univerzitou pomník vlastence a matematika Stanislava Vydry (1741-1804).
Ohledně přijetí daru (v jakékoliv výši) Vám můžeme vystavit potvrzení pro úlevu na dani z příjmu.
Protože nás zajímá literatura a umění. Když se něco povede (jako třeba vydání pěkné knížky), máme z toho radost.
Komentáře