TURNOVÝ HÁJ 7 je sedmá kniha sloupků, které vycházely v časopisech Instinkt, Reportér, a na rozhlasové stanici ČRo Plus. Ráda bych prostřednictvím Hithitu získala prostředky na její výrobu. Předloni se to díky vám povedlo, tak snad i letos. Pojďme na to!
Autor: Eva Turnová
TURNOVÝ HÁJ
je literárním projektem Evy Turnové, bývalé baskytaristky kapely The Plastic People of the Universe a autorky sloupků, které byly v uplynulých sedmi letech pravidelně publikovány v časopisech Instinkt, Reflex a Reportér pod názvy Turnový háj a Turnádo. Nyní mají i podobu glos a jsou týdně vysílány na rozhlasové stanici ČRo Plus.
O ČEM TO JE
Jde o hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité ironií. Nejde v nich ani tak o prosazení nějakého názoru, jako spíš o hravé zachycení absurdity různých situací a zážitků.
Jednotlivé příběhy jsou o tom, že hranice mezi tím, kdy člověk nachází smysl svého každodenního pobytu tady, a kdy propadá zoufalství, je hodně křehká. Témata jsou jednak provařená – láska, vztahy, strach, odpuštění, utrpení; jednak souvisí s prostředím, ve kterém se pohybuju – hraní s kapelou, ale třeba i proces psaní, hraní si se slovy i úplné fabulace.
KNIHA
Knihy fejetonů, obohacené vlastními ilustracemi, už osmým rokem vycházejí pod vlastní značkou Eturnity. Vyšel také výbor ze všech dílů v nakladatelství Argo pod názvem BE100F (best of) a loni ve spolupráci s Guerilla Records také audio kniha „Čtení z Turnových hájů“, kde jsou vybrané texty z dílů 1–6.
Ke vzniku sedmého dílu Turnového háje, na kterém se právě pracuje, můžete svým dílem přispět i vy.
RECENZE
Kníže KAREL SCHWARZENBERG o Turnovém háji napsal:
„Tato kniha je jako ideální milenka: útlá, stručná a výstižná.“
KAREL STEIGERWALD, dramatik, scénárista a novinář, o Turnovém háji říká:
„Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druhá osoba, kdo tohle se sloupkem umí.“
BIO NEBIO
Eva Turnová vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a angličtina.
Přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a několik filmů a scénářů.
Hrála ve filmech Jana Hřebejka, Petra Zelenky a Viktora Tauše; složila hudbu k filmům Igora Chauna a Tobiáše Jirouse.
Působila jako baskytaristka v kapelách DG 307, Šílenství Mejly Hlavsy a The Plastic People of the Universe; v současnosti koncertuje s vlastní kapelou Eturnity.
Přispívá do týdeníků Instinkt, Reflex, Reportér, Respekt a svými glosami do pořadu Názory a argumenty v Českém rozhlasu Plus.
Nahrála audioknihu Čtení z Turnových hájů a vydala šest dílů svých sloupků Turnový háj, jejichž výběr vyšel v nakladatelství Argo pod názvem BE100F.
V roce 2018 se uskutečnila dramatizace Turnového háje v Divadle Husa na provázku.
Hlavní výstavy obrazů:
2013 Turnový háj, VISIO Art Gallery, Plzeň
2014 Jinotaje a stejnozřejmosti, Galerie Lucerna, Praha, spolu s Martinem Frindem
2018 Garden is open, kavárna Velryba, Praha, spolu s Vratislavem Brabencem
2018 25. výtvarné sympozium – zámek Mikulov, spolu s Liborem Lípou, Tono Stanem, Pavlem Opočenským, Jakubem Špaňhelem, Martinem Gerbocem, Duncanem Higginsem, Teou Dohnalovou, Noemi Smolík a Wernerem Mallym.
ÚSPĚŠNÝ PROJEKT
Částka, kterou je potřeba vybrat, bude použita na tisk a úpravu knihy tak, aby se stačila vyrobit do vlastního křtu konaného 20. 2. 2019 v divadle Archa. Knihu pokřtí Jitka Vodňanská a Agnes Snopko. Kromě autorského čtení vystoupí jako host Tobiáš Jirous a zahraje kapela Eturnity a slovenská zpěvačka Katarzia.
ODMĚNY
Nabídka odměn je pestrá, od získání sedmého dílu přes libovolnou kombinaci všech vydaných dílů včetně audio knihy, návštěvy křtu knihy, zakoupení originálních obrazů, které figurují v knihách jako ilustrace, až po koncert kapely Eturnity.
DVĚ UKÁZKY
BAMBULINÁRE SI, FIFINÁRE NO
Chystám se s kamarádkou na Sicílii. Chceme ostrov projet na vlastní pěst půjčeným fiátkem, prozkoumat města podél pobeží a zjistit, jak funguje agroturismus. Italsky umím sice jen „kvanto kosta kvesta rivista“, což znamená „kolik stojí tento časopis“, ale to vůbec nevadí. Právě naopak. Těším se, že se na týden vymaním ze zajetého kolečka slovních pojmů a jejich významů, nechám myšlenky volně plynout a budu jen improvizovat. Někdy mi připadá, jako kdyby řeč nebo jazyk byly pro nás základ, že i naše představy, které by měly být plné fantazií, jsou zbytečně uvězněné ve slovech, se kterými bychom si mohli alespoň víc hrát.
Před odletem ještě absolvuju přestřelku s operátorem:
„Dobrý den, zítra letím na Sicílii a chtěla bych se ujistit, že mám roaming.“
„Sicílie… to máme Řecko,“ odpovídá operátor.
„Ne, to máme Itálii.“
„Itálie není v Evropské unii, takže to bude problém.“
„Itálie je v unii.“
„Aha, takže to bude ok. Užijte si to, a nezapomeňte navštívit Athény…“
Druhý den přilétáme do Palerma, zkouknem legendární kapli Cappella Palatina s arabsko-normanskými mozaikami a jedeme se najíst. Stavíme v pizzerii s nápisem Aperto, objednávám těstoviny s haldou parmazánu a domácí víno. Místo „prošuto“ mi z pusy vylítne „prostituto“, Italové jsou ale chápaví, takže přinesou správně vepřovou šunku, a od té chvíle jsme jejich „belisime siňore“. Nudle sice mírně plavou v oleji, ale stačí prostě říct „olio bruto“, číšník hned pochopí, jídlo vymění a jako pozornost přináší grappu. Začnu si rozjařeně broukat „kózi píkolá“, obsluha se přidává, opakuju název restaurace Aperto a zvedám palec. Později zjistíme, že „aperto“ znamená otevřeno.
Mírně zgrapované vyrážíme na pláž, nebaví nás opalovat se v plavkách, tak si je svlékáme a leháme si stranou od turistů.
V cuku letu jsou u nás dva policisté na motorkách.
„Questa non è una spiaggia per i nudisti,“ řekne přísně jeden z nich.
„Špágy pro nudisty? Non, grácie, massívo manžáre in Aperto,“ zavtipkuju.
„Spiaggio je pláž, jdou nás zatknout, neprovokuj,“ prosí Renata.
Mlčíme. My komplet nahé, oni po bradu v kůži.
„Kvanto kosta kvesta motočikleta?“ chci odlehčit situaci a odvést pozornost od tématu, ale na karabiniéra moje vyšisovaná blond patka nezabírá.
„Umíš anglicky, francouzsky, čínsky, můžeš to dát nějak dohromady? Řekni, jestli můžem bejt aspoň nahoře bez.“
„Kózi píkolá?“ snažím se navodit atmosféru z restaurace, ale hoši nehnou brvou.
„Řekni prostě jenom vršek jo, spodek ne,“ ztrácí nervy Renata.
Moje představivost se rozjíždí na plné obrátky: „Bambulináre SI,“ řeknu a ukážu na svou hruď.
„Fifináre NO,“ zakryju si spodní část těla šátkem s buddhou.
„Bambulináre si, fifináre no,“ mumlají mládenci zmateně a odjíždějí.
Zbytek výletu už proběhl bez lingvistických potíží. Řecko je prostě boží.
PROTOTOPOPLET
Když slyším politiky popisovat situaci, kde mi něco nehraje, snažím se představit si ji dotaženou v reálu. Například nedávno jsem si ve frontě na poštu představovala kauzu Babiš senior versus junior; konkrétně jejich klidnou šachovou partii ve Švýcarsku.
Babiš starší frčí z Národní třídy rovnou do Švajcu. Tam už ho očekává jeho syn s mámou.
„Čau rodino, právě uvažuju, jestli jsem tenhle týden vůbec přežil. Asi ano, když jsem tady. No nic, mámo udělej nám kafe a něco sladkýho, a ty, Andreji, vyndej šachy, dáme si partičku. Co se týče Čapáku – uvědom si, že to, co řekneš, rozhodne o mojí kariéře. Chtěl sem říct, že jsi to nejcennější, co mám. Za tu předstíranou schízu sorry jako, ale co jsem měl říct, abych vás uchránil? Takže se v tom nebudem dál babrať.“
Máma volá z kuchyně: „Andreji, co chceš k tomu kafi?“
„Hlavně ne koblihu, třeba pirog, klidně krivyj, viď, mladej? Tak, a teď táhni.“
„Kam zas?“ lekne se mladý Babiš.
„Ale nikam furt, figurkou. Máš bílý.“
„Tak třeba koněm na E4.“
„Bílej kůň, to by ti šlo, co? Haha. Hraješ jak Clooney. Soustřeď se trochu, ne? Musíš se snažiť, jako táta.“
Syn se začne snažit, a po chvíli situace nevypadá pro seniora vůbec příznivě.
„Ty ses nějak zlepšil, nejsi vopravdu nakonec rozdvojenej?“
„Tati, to už je ale vážně přes čáru,“ řekne syn a bere otci věž.
„Tak to ne, hošánku. Jsi sice to nejcennější, co mám, ale prohráť nehodlám.“
Snaží se juniora psychicky rozhodit.
„Zdá se, že někdo zvoní. To budou novináři.“
„Novináři tady v poslední době nezvoní, tati.“
„Ale nekecej, prosim tě. Nebo ti seberu tu tvou krymskou dámu!“
„Tati, když už jsi to nakous, řekni mi na rovinu: proč Krym?“
„Tak dobře, ale necháš ma vyhrať.“
„Nechám.“
„Zdálo se nám, žes byl na tý dálnici D1 nějakej moc vtipnej, tak jsem si myslel, že jsi na drogách, no. Fakt, nekecám. A řek jsem Protopopovi: ‚Odvez ho někam, kde zbavují ze závislosti.‘ Jenomže on slyšel: ‚Odvez ho někam, kde zbavují nezávislosti.‘ No a tak tě odvezl na Krym. Blbý nedorozumění z přeslechnutí. A od tý doby mu v Agráči říkáme Prototopoplet.“
Milí přátelé! Moc Vám děkuju, že jste se stali součástí projektu "Turnový háj 7", ze kterého se právě v tiskárně Flora stává brožovaná kniha. Doufám, že Vám přinese hodně zábavy a inspirace. Zároveň Vás zvu na křest knihy se čtením a hudbou, který se koná ve středu 20.2.2019 ve 20,00 v divadle…
Více
Komentáře